Napoleon Dynamit

Asi jsem přehnaně konzervativní, ale tahleta loserská story, která vlastně nikam nevede, je na mě až moc ‚weird‘. Na pár dokonalých momentů připadá zbytek, který leží v jiné dimenzi humoru. Ale pro toho, kdo si někdy ve společnosti připadá tak trochu ‚jiný‘ je to určitě učiněné požehnání… a možná nejen pro něj. (25.09.2009)

Moc se mi líbily úvodní titulky, i první minuty slibovaly tím správným způsobem praštěnou komedii, jejíž humor je založen primárně na jisté retardovanosti hlavního i vedlejších hrdinů. Není pěkné smát se duševně zaostalým, ale to by ani tolik nevadilo (když je celý svět na hlavu), filmu totiž brzy dojdou esa v rukávu a dále jenom spoléhá na vtipnost pramenící z debilního výrazu Napoleona pronášejícího se smrtelnou vážností zcela nevtipné věty. Což vtipné skutečně je, nikoliv však dostatečně na odvedení pozornosti od zcela absentující dějové linie. Volby školního předsedy přicházejí doslova za pět minut dvanáct a mají stejně do prázdna vycházející pointu jako jiné miniepizodky, díky za to, že mají alespoň nějakou. Je mi celkem jasné, proč je tento film minimálně v Americe kultovní, na druhou stranu mě napadá nejméně padesát filmů, které kultovní nejsou, ale mnohem víc než Napoleon by si takový status zasloužily. 70% (13.01.2007)

Je vám doufám jasný, že když je něco originálně divný, zábavný a milý, tak to miluju! Nebýt Napoleona Dynamita, tak nikdo nezná Pedra a Lady Sovereign má jinej účes. Tenhle film se pohybuje na hranici geniality. Ano, geniální burani, nastupující rasa, která nakopává prdel uhlazeným a nudným středostavovským sračkám. Nemaj holku, peníze, vkus. Jenže povedená jinost je raritní a k smíchu (ve velmi pozitivně negativním provedení). Na tuhle antifolkovou hymnu nedám dopustit. (14.06.2009)

Napoleon Dynamit je děsivý v tom, jak oživuje vzpomínky, na které jsme chtěli dávno zapomenout. S hrůzou v očích jsem přihlížel tomu, když tvůrci začali ze šatníku tahat strašáky jako: zablácené buffy, zapravené kalhoty vytažené vysoko nad pupek, růžové ledvinky nebo neoholené chmýří pod nosem. Hádám, že součástí této revitalizace mělo být i použití hudby Cindy Lauper a Alphaville; na mě ovšem jejich skladby působí velice příjemně a dokonce jsem si i zavzpomínal na časy, kdy jsem nadšeně navštěvoval koncerty této německé popové kapely. Když potom začal hlavní hrdina tančit svou neohrabanou verzi breakdance, jako bych viděl sám sebe kterak to roztáčím na parketu - a dost jsem se při tom pomyšlení zastyděl. Píšu to proto, abych vás varoval, pokud vás dané představy neděsí, směle se do Napoleona pusťte. Pobavíte se a zasmějete. Sem tam. Já jsem rád, že jsou ty časy pryč. P.S. Pokud nemáte dost, můžete zkusit Adventures of Power. (01.04.2012)

Nakonec docela příjemná, odlehčená komedie s humorem míjejícím střední proud. V podstatě všechny postavy jsou neuvěřitelní mimoni. Jejich srdce je ale ryze lidské, a tak ani ty nejvíc mimoňské scény nepůsobí umělě, ba naopak. V konečném důsledku dokáže film i malinko zahřát u srdce, aniž by působil pateticky. Za legendární taneční vystoupení náleží čtvrtá hvězda. 7/10 (11.08.2017)