Divotvorný hrnec

Klasický filmový muzikál, jehož uvolněná hravost, veselost a pohodovost, snoubená s pohádkovými motivy, jej pasuje do nadprůměru. Nadčasové jsou satirická popichování společenských problémů, zejména pak palčivého rasismu. Fred Astaire je muzikálovou jistotou, největším tahounem zábavy je však Tommy Steele. (30.12.2015)

Takový hezký, pozitivní muzikál, který má to štěstí, že zde má Petulu Clark, která má prostě nádherný hlas, ale také legendu Freda Astaira. Francis Ford Coppola dokázal, že zvládne i muzikál, i když ten je trochu moc roztahaný a některé zábavné scény zase tak zábavné nejsou a přijdou vám skutečně jen jako natahování děje. (12.12.2016)

Divotvorný hrnec měla ráda mamka a kdysi jsem ho viděl - a nepamatoval jsem si z něj vůbec nic. Není divu, takovou šílenost aby člověk pohledal. Je tu zajímavé obsazení - příšerně zestárlý Fred Astaire, k němu odkvétající popová zpěvačka Petula Clark. A taky mladý Don Fracks, který hrál o 30 let později zbrojíře Waltera v seriálu Nikita. Jsou tu pěkné písničky ať muzikálové, soulové či popové včetně legendární Look to the Rainbow, nádherná zelená příroda. Jen ten příběh. Jsme na americkém jihu (asi 60. let?), kde je rasistický senátor, který sám může sepisovat zákony a dokonce zde propukne čarodějinický proces. Dále je tu starý Ir s dcerou, která ukradl skřítkovi hrnec zlata. Skřítek ho chce zpět, ale jak se mění na člověka, je nadržený/zamilovaný, chce dceru, nebo aspoň hluchoněmou tanečnici. Dceru chce i snílek, který se s kamarádem snaží vypěstovat mentolový tabák. A taky se tu kouzlí, senátor se mění na černocha a s dalšími černochy swinguje. A do toho všichni rozjásaně pobíhají, poskakují a tančí jak šílení. Z trochou údivu bych řekl, že Coppolovi, který na počátku kariéry rozhodně nebyl ve formě se to doslova rozpadlo pod rukama a že na place se stoprocentě fetovalo. No nakonec to všechno nějak dopadne, ve finále je to napínavé i dojemné a tak za ty jednotlivosti se zavřením očí, uší i dalších otvorů dávám 4*. (26.09.2022)

Tento film byl natočen a uvaděn na dnes již bohužel zaniklý 70mm formát. Říkalo se tomu tehdá velká podívana. Film se dal hrát pouze v několika vybraných kinech, kde tato technika byla. Teprve o mnoho let později byl film překopírován na normální 35mm formát.Pozdější uvedení v televizi, zejména tehdá ještě na malých obrazovkách těmto filmům ještě i se špatným zvukem značně ublížilo. Celkový umělecký dojem to značně snížilo. Dnes díky moderní digitální technice, širokoúhlé velké obrazovce a 6. kanálovému zvuku se da vzdáleně umělecký dojem přiblížit zaniklému 70mm formátu. (11.03.2008)

Dneska už lze jen obtížně najít v Divotvorném hrnci okouzlení Voskovce a Wericha právě pro tuhle látku. Pro uvedení v ČSR bylo ale zásadně nutné vyměnit reálie, protože problémy amerického jihu a broadwayské písně by u nás asi jen těžko v roce 1948 zaujaly. Nicméně právě díky této filmové verzi máme alespoň jakous takous představu o původní podobě díla. Za 20 let odpočaté zpracování se stalo ideální rozlučkou pro Astaira, kterému už táhlo na 70. Filmové muzikály 60. let jsou si sic podobné jako vejce vejci, ale ta referenční výpověď o jedné epoše a žánru zůstává. (03.11.2019)