Generál Eliáš

Nejednoduchá úloha generála a prvního protektorátního ministerského předsedy ing. Aloise Eliáše zůstává v obrazu českých dějin stejně nevděčnou, ne náhodou podobnou té, kterou sehrál prezident Hácha. Pokus o udržení alespoň minimální autonomie, snížení rizik a ztrát pro české země i riskantní zapojení vlastní osoby do odbojové činnosti, by v konečném resumé tohoto bývalého diplomata a neobyčejně statečného člověka neměly scházet. Munzarova herecká kreace je obdivuhodným psychologickým portrétem muže na rozhraní své politické kariéry, plně si uvědomujícího fatálnost kontroverzních činů, ospravedlňovaných nejasným hrdinstvím ve prospěch národa. Se stejným zaujetím vytvářejí své vedlejší role František Němec, Jana Hlaváčová i Vladimír Brabec. Zůstat vězněm ve vlastním těle jistě nebyla snadná volba, vývoj a události druhé světové války ale dali Eliášovu hrdinskému gestu za pravdu. Dnes určitě. (25.05.2014)

Komorní TV inscenace, kde osm herců rozehrálo neskutečnou partii. Vyzdvihuji výkony pana Munzara a Brabce. Generálu Eliášovi měla být podobná pocta natočena už dávno. Tento nesmírně statečný muž a vlastenec by si zasloužil celovečerní film. Mám v obrovské úctě naše muže co bojovali na západní i východní frontě a riskovali své životy při bojích s nepřítelem. Před kým ale opravdu smekám byl náš domácí odboj, který neustále stíhán a rozbíjen gestapem dál a dál vysílal své zprávy do Londýna, přenášel zprávy mezi jednotlivými buňkami, staral se o výsadky či shromažďoval důležité informace o výrobních kapacitách fabrik... To vše za neustálé nejistoty, kdy gestapo zabuší na dveře, zda ten či onen agent není provokatér a dá se mu věřit, či co všechno gestapo už ví či neví od zatčených... A to vše s vědomím, že každá rodina, která pomáhala odbojářům, bude celá vystřílena včetně dětí... Škoda, že tam nebyla zmíněna tzv. chlebíčková aféra, kdy Eliáš pozval české kolaborantské novináře na pohoštění, kde se servírovaly otrávené chlebíčky do kterých byly vpraveny bakterie tyfu, tuberkulózy a botulotoxinu Inscenace byla perfektní. * * * * * (29.12.2011)

"Když to nevezmu, dostanou se tam lumpové. Vezmu li to, oprátka mě nemine..."Sila tohto tv filmu je len a len v historicky pravdivej minulosti a skutočnom príbehu človeka, ktorý napriek tomu, že vedel, že strká hlavu do oprátky neustúpil a snažil sa pomáhať Československu a odboju ako mohol. Herecké výkony spochybňovať nemožno, sú výborné, horšie to je s celkovým vyznením inscenácie. Výlučne interiérové scény plné dialógov ocenia hlavne diváci, ktorých táto téma zaujíma. Ostatní pravdepodobne ten "telenovelský look" nezvládnu. Z hľadiska výpovednej hodnoty by som mal hodnotiť vyššie, ale za celkový dojem a spracovanie dávam tri hviezdy. Ostáva dúfať, že táto výrazná postava českého odboja dostane v budúcnosti taký priestor na filmovom plátne, aký mu právom náleží. 60%. (31.03.2013)

Každý by si měl uvědomit, jak těžká pozice to byla, ochcávat nohy Němčourům celé dva roky, a zároveň pracovat pro londýnský exil. V dnešní době už se pohled na tzv. kolaborantskou protektorátní vládu mění, zlidšťuje. Tento film naprosto parádním způsobem vykresluje atmosféru doby, cíle Německa v Protektorátu a rozsah prostředků, které Němci byli ochotni použít pro zajištění klidu vojenské výroby v Čechách. Herecký koncert Munzara, Brabce a zejména Němce činí z inscenace jednu z perel let devadesátých...100% (13.08.2012)

Tady řeknu něco s čím si určitě popudím většinu zdejších uživatelů a ještě větší část neuživatelů csfd, ale já si to prostě nedokážu odpustit, tím spíš, že při sledování téhle inscenace mě téma hrdinství českých lidí za druhé světové války lítalo mozkem jak sem a tam jak nadopovaný jo-jo. Pro mě totiž nikdy nebyl - není a nebude hrdina ten, kdo vydá svou zem do rukou nacistů, nechá v ní napospas nacistickejm gaunerům svůj národ a co nejrycheji zdrhne do bezpečí. Naopak hlubokou úctu, respekt a obdiv cítím ke každému, kdo v České republice zůstal a vyrovnával se s každodenním stresem zda náhodou na dveře druhej den nezaklape gestapo a "nezahraje" mu osudovou. Takový lidi možná nevedli odboj z Londýna, po takových lidech se nepřejmenovávají ulice ani se jím nestaví sochy a už vůbec se o nich nemluví, ale takový lidi pro mě byli 100x statečnější. Co je však ještě horší, když se nedostává adekvátní pozornosti ani těm Čechům, kteří zde nejen že zůstali a zažívali nacistickou medicinu strachu a teroru, ale ještě proti ní bojovali. Takový lidi si zaslouží svoje inscenace, filmy, sochy, ulice i náměstí, protože takových lidí nemá žádný národ nikdy dost. Výborný pane Hášo i pane Kupko, tleskám za téma i komorní zpracování, stačí pár dialogů aby každýmu z nás bylo jasný, že by radši tančil tango s ďáblem, než aby byl na místě pana Eliáše a herecký výkony pánů Munzara, Němce a Brabce jsou rovněž na aplaus. (19.03.2013)