Svatá krev

Ukážkový príklad psychického hororu, surrealizmus, bizarnosť a emocionálna roztrieštenosť hlavnej postavy par excellance... Je len málo filmov, ktoré svojim poetickým a bizarným vyznením majú takýto emocionálny dopad na diváka. Vlastne ide o strhujúcu alegóriu na totálne ovládnutie jedinca a to so všetkými následkami a dôsledkami. Jodorowsky to v tomto smere vystihol bravúrne. A to všetko v doprovode s vizuálnou krásou, jemnou obrazovou symbolikou a rôznorodou poetikou metafor (pochovávanie slona...). Aj prostredie, v ktorom sa film odohráva na mňa silno zapôsobilo - depresívne a špinavé uličky mesta, plné všakovakých podivínov a indivíduí, z ktorých sa slušnému človeku nutne musí obrátiť kufor. Na druhú stranu škoda, že tu bolo toľko pre mňa zbytočných vsuviek v podobe rôznych tančekov, divadla a pod. Tie mi trocha tú jedinečnú, úžasnú atmosféru rušili. No i tak to vidím na slušný nadpriemer. 80/100 (26.10.2017)

Mexický režisér Alejandro Jodorowsky natočil tento nevšední horror v koprodukci s Itálií a ač patrně během natáčení zůstal ve své jihoamerické zemi, ten italský vliv jsem povědomě často pocítil... Chvílemi mi Svatá krev připadala, jako kdyby Fellini natočil horror, tudíž mnohé dění zasadil do malebných nočních uliček, cirkusových představení a predostřel (dlouhodobě téměř bezdějovou) mozaiku ve společnosti podivných lidí... Jiné prvky krvavých gore efektů a silná výtvarná stylizace brakových scén mi zase evokovaly italské giallo filmy a hle, jaké jméno scenáristy a producenta na mě vyskočí v závěrečných titulcích – Argento! (ač nikoliv Diaro, ale jeho mladší bratr Claude). Zajímavé... Od Jodorowského jsem viděl pouze westernového Krtka (1970) a zde mám pocit, že se za těch 19 let úspěšně posunul k mnohem celistvějšímu snímku, v němž pořád funguje režisérův divoce surrealistický rukopis, ale zároveň Svatá krev po odplynutí mnoha bizarních scén začne plně fungovat i jako velmi osobitý žánrový film. Od počátku mě bavilo sledovat výjevy znázorňující střety různých světů a předávající někdy i hlubší poselství, jako když ctěné místo svaté komunity jde zmasakrovat bagr pod vedením galantně oděného průvodce, a pouťová atmosféra pouličních a cirkusových atrakcí mě s hudbou a vizuálem dokonale přikovala k bizarnému ději. V rámci žánru se za mě vydařil i nápad s bezrukým ženským monstrem (i s rozehranou příčinou postižení), které si magickou sílou podmaňuje ruky a tělo svého syna – takto sériového vraha proti vlastní vůli, ocitajícího se však spíše v pozici oběti. Nejen závěrečný souboj dvou myslí v jednom těle již dospělého cirkusáka je napínavý, k zdařilým patřilo i zakomponování odkazu na klasiku Neviditelný muž nebo cesta hřbitovem plném zombie se zpětnou přehlídkou nešťastných Fénixových obětí. Po překvapení na závěr s opětovným zásahem reality jsem i přes mírnou utahanost a občas na můj vkus i příliš silnou dávku bizarnosti spokojen, tedy obohacen netuctovým žánrovým zážitkem v dokonalém audiovizuálním provedení. [75%] (28.12.2023)

Po neúspešných projektoch Alejandra Jodorowského, ako nikdy nerealizovaný film Dune a ani príliš vydarenom paškvile Tusk (1980), sa tento významný surrealistický režisér nehrnul do ďalších projektov. Nakoniec však v roku 1989 nakrútil tento film, ktorý je presne taký, ako celá jeho filmografia. Je to veľmi spirituálne, ťažko uchopiteľné, hoci tá iracionálna,snová forma vo svojom jadre dáva istý zmysel, avšak je tu natlačených toľko odkazov a kritík na spoločnosť, iné kultúry a náboženstvá, že je to ťažko stráviteľné. A tak mám Jodorowského presne rád. Je to celé tak absurdné, že by jeden neveril, že scenár nebol písaný pod vplyvom halucinogénnych látok. Film sa začína pohľadom na pacienta v psychiatrickej liečebni. Očividne je maník totálne na sračky a z flashbackov sa dozvedáme, že ako dieťa žil z rodičmi v cirkuse. Otec alkoholik, ktorý mal rád iné ženy a matka zase viedla cirkevnú sektu zvanú Svätá krv. Ich spasiteľom nebol Ježiš ale nejaké mladé dievča, ktoré dobili, znásilnili a odrezali ruky. Zomrela vo vlastnej kaluži krvi a s tej kaluže vznikol kostol. Vatikán samozrejme odmieta túto sektu, a tak im zbúrajú kostol. Matka jedného večera nachytá svojho manžela ako si to rozdáva z inou a tak mu poleje rozkrok kyselinou. Muž sa samozrejme nahnevá a tak jej symbolicky odsekne obidve ruky a sám sa zabije. Malí chlapec sa zblázni ale z tohoto zúfalstva ho preberie o niekoľko rokov matka a tak ujde s kliniky. Doslova nahradí svojej mamke ruky a robí za ňu všetko. Po čase svoje ruky nedokáže ovládať, pretože je z matkou nejak telepaticky prepojený. Matka zošalie a rozhodne sa že prostredníctvom týchto rúk zabije každú krásnu ženu, pretože ona kvôli nim stratila všetko. A mladík, vždy keď sa do nejakej krásnej slečny zahladil, netrvalo dlho, a padla jeho rukám za obeť, bolo ich toľko, že by to vystačilo na jeden cintorín. Ako obvykle tu poukazuje Jodorowsky na rozklad spoločnosti aj človeka. Opäť si tu zahralo dosť postihnutých ľudí, znázorňuje sa tu ghetto, prostitútky, bez servítky ale stále v takom svojom svete, v snovom poetickom opare. Ide o koniec 80´s takže mi pochopiteľne soundtrack nesadol ale ináč kinematografická dokonalosť. (18.08.2015)

Rozhodně nejlepší a hlavně filmařsky nejvyspělejší Jodorowského film, který netrpí neduhy jeho předchozích filmů - zdá se mi, že se Jodorowsky v předchozích filmem až příliš nechal unést svou estetikou a symbolikou a chyběl mu zdravý odstup. Svatá krev je však výborně vyváženou záležitostí (že by kladný vliv producenta Claudia Argenta?). Dost možná to nejlepší, co jsem viděl na LFŠ '08. (04.08.2008)

Tohle že natočil ten Jodorowsky, co natočil Krtka? Vůbec se mu to nepodobá, už jenom tím, že celý ten film je naprosto přehledný a má i nějaký pořádný děj. Taky tu Jodorowsky neudělal všechno nejdůležitější sám, chopil se jenom režie a scénáře, zbytek nechal na jiných. Celý ten film vypadá, jako kombinace Hitchcocka (dějem to připomíná Psycho) a Greenawaye (délka dvě hodiny a + - pár minut, bizarnosti, utahanost (u Greenawaye to ale mám jen u nějakých jeho filmů)). Příběhem se mi to vlastně líbí dost, dotáhnout jem ty nerealističnosti (chci vidět doktora, co nechá partu mladíků, která je většina nezletilá, nechat samotné jít do kina...) a bylo by to ok, horší je ale to, jak je to podané. Ty dvě hodiny jsou vážně moc a je to znát, mnoho scén je tu zbytečně utahaných, třeba ta, jak hraje se svojí matkou na klavír mohla být kratší tak o polovinu a pak jsou tu i scény, co jsou jenom zbytečné, ale těch je míň. Zase na druhou stranu, je tu i pár dobrých scén, nejvíc se mi líbí ta, jak má ty halucinace na hřbitově a všude vidí duchy svých obětí. Jinak to ale překvapivě vůbec nebylo špatné a Jodorowsky možná nakonec nebude tak špatný režisér, jak jsem si po Krtkovi myslel. 3* (10.07.2019)