Svatá krev

Můj dlouho opomíjený rest, který jsem dohnal až po velmi dlouhé době. Každopádně i když film má děj a excelentně vykonstruovanou formu, prostě mne to nezaujalo a hrozně mne to nudilo ... Ono prostě tady se tenhle bizardní kousek u mne minul účinkem. Jednak nemám rád cirkusové prostředí a celou tu kulturu kolem, nemám rád klauny, pantomimu, v divadle jsem byl párkrát ... Takže všechny tato témata, která film mixuje mne prostě nebavila. Nějaká ta brutalita a krev mne již příliš neoslovila. Psychologie hlavní postavy byla až trapně jednoduchá ... A pokud tohle má být nejvyžší level bizzaru? ... Tak mám asi opravdu už hodně nakoukáno a hodně ujetý pohled na film, umění i svět samotný ... Bizardní, zvrácené? Kdepak ... spíše občas docela sleazy, ale také pitoreskní a někdy bohužel až trapné. Každopádně práce s filmem musela být obrovská a obtížná, to rozhodně hodnotím kladně a chápu vlnu nadšení, ale jak jsem již psal, tohle není prostě vůbec můj šálek kávy ... (20.02.2011)

Jodorowsky mě udivuje čím dál tím více. Tímto filmem si jasně řekl o místo v mé osobní top 5 režisérů. Ten chlap má neskutečnou fantazii. Jen je škoda, že se věnuje více psaní komiksů než filmařině. Originální příběh (ano opravdu tu jde o příběh), který se ze začátku tváří jako další Jodorowského bizarnost plná prazvláštních postav, se po útěku hlavní postavy Fénixe z ústavu pro choromyslné, mění v karnevalovou noční můru. Opět má snímek vybroušenou pointu, kterou jsem nečekal, i když všechny ingredience k ní vedly, jenže je tu atmosféra, která mě pohltila natolik, že jsem ke konci skoro nedýchal. Axel Jodorowsky, syn režiséra, je v hlavní roli úžasný a to byla prosím jeho první pořádná filmová role. Jinak jsem se o něm dočetl, že se, mimo jiné, živí jako akrobat, takže na kousky, které předvádí asi nepotřeboval dubléra. (30.05.2006)

Malý chlapec je svedkom neustáleho ponižovania matky vlastným otcom, ktoré jedného dňa vyvrcholí brutálnym činom. Potom ako otec odreže matke ruky, spácha samovraždu. Po tejto hrôzostrašnej skúsenosti je malý chlapec umiestnený na psychiatriu. Po uplynutí niekoľkých rokov sa mu darí uniknúť. Chce vyhľadať osobu, ktorú vo svojom živote miloval najviac - matku. Ich opätovné stretnutie spúšťa množstvo krvavých činov. Pomsta býva "sladká". Zhruba od polky snímku dostatočne krvavé. Vzhľadom na možnosti 90-tych rokov, gore pomerne slušné. Nič to však nemení na fakte, že pre mňa tieto surealistické sračky rozhodne nie sú. To akým štýlom je film točený, o aké dialógy či hudobný doprovod je tento snímok obohatený, ma proste ubíja - 50%. (24.11.2013)

Obtíž s Jodorowským je v tom, že jeho filmy přetékají desítkami všemožných odkazů, ale nejsou to ty známý cinefilský odkazy na jiné filmy, ale odkazy na jiné kultury, náboženství a společenská uskupení. Jodorowsky se několikrát nechal slyšet, že sám sebe jako profesionálního filmaře nechápe, tudíž nespadá do stejný kategorie jako vášnivý milovník kinematografie Godard nebo Tarantino. To ovšem znamená, že kdo není obeznámen s jungovskou psychoanalýzou, mysticismem (především tarotem), knihou Žalmů či s reáliemi latinskoamerického prostředí 80. let, moc tu nepochodí. Byť lze samozřejmě vždycky uniknout k formální analýze nebo spustit obehranou písničku o tom, že po westernu (Krtek) a science-fiction (Svatá hora) tu máme horor (Svatá krev), poněvadž vliv hlavního producenta a spoluautora scénáře Claudia Argenta (bratra slavného režiséra Daria Argenta) přenesl Svatou krev do konvencí hororového žánru giallo. Podobně vedená argumentace se mi ale nezdá správná, protože ochuzuje komplexní vnímání filmu ve prospěch konvencí a přednastavených norem. Jodorowsky ve svých filmech, jinými slovy, poměrně přesně ukazuje, že na to, abyste je pochopili, nesmíte mít filmy moc v lásce. Což je samozřejmě dost problém, protože když se podíváme na to, jací lidé obvykle píší o filmech, vidíme hlavně dvě skupiny filmových profesionálů: žurnalisty/novináře a kritiky/absolventy filmových věd. Pak je tu ovšem ještě třetí skupina, o níž se moc neví, což jsou lidé, kteří se sice o filmy zas tak nezajímají, ale mají nesmírně hluboké znalosti co do historie, literatury nebo archeologie. Právě tito lidé jsou k reflexi Svaté hory vhodní ze všech úplně nejvíc. Tito lidé totiž nejenže jsou bystří a vzdělaní, ale oni hlavně nežijí v zajetí toho, jak by se o filmech mělo správně psát, a proto jsou s to zaujmout značně svobodné, otevřené a nezávislé stanovisko. Představte si například, že o Transformerech pojedná postgraduální student z Fakulty informačních technologií a dá do kupy článek o postprodukčním procesu výroby triků, nebo že si někdo z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy vezme na paškál spirituální filmy Dreyera či Ozua. Bohužel právě vzhledem k tomu, že tito lidé přemýšlí a píší o filmech jinak (jako by hovořili jiným jazykem), nedostává se jim slova, viz třeba smetení knihy Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let od Jana Čulíka, kontroverzní přijetí či spíše nepřijetí slovinského psychoanalytika Žižka, nebo poznámka českého analytického filozofa Jaroslava Peregrina, podle něhož není u zahraničních vědeckých časopisů problém v tom, že by člověk nevěděl, o čem psát, ale v tom, že si prvé řadě musí osvojit, jak psát, musí prostě dodržet žargon toho časopisu, jinak má úturm a coby vetřelec je prostě vyobcován. A neodehrává se podobný příběh na zdejší databázi, v níž se na místo plurality utvořily po rozšíření seznamu oblíbených uživatelů na stovku uzavřené skupinky, které odlišný názor považují za lokální ostrůvky vzdoru, s nimiž se vypořádají jednoduše tak, že si mezi oblíbence přidají další uživatele se stejným názorem? Nevyrůstají dvacet let po pádu Berlínské zdi opětovně zdi: mezi Izraelem a Západním břehem, kolem Evropské unie, podél americko-mexické hranice, ale také uvnitř samotných národních států? Jodorowsky nás svým od kinematografie odstředivým myšlením nabádá k tomu, abychom respektovali i ty, kteří se o film zajímají jen okrajově. Není to málo, co nám tím říká. (09.07.2011)

Religiozní surrealismus. Vysoká škola bizaru. Vidět jednou, vidět navždy. Santa sangre. Dílo blázna, který zešílel při četbě modlitebních knížek. Pouštějí ho jednou za čas ven, aby si mohl natočit další chorou vizi o bezrukých lidech, krvavých jezerech, transexuálních zápasnících, víře v krutého Boha, zmrzačování... a nezapomínejte na POHŘEB SLONA. V cirkuse umřel slon. Je třeba vykopat obrovskou propast, aby se do ní mrtvý slon vešel. Vystrojte pohřební průvod. Povezeme slona do hrobu. Nasaďte si svěrací kazajky a hrejte na klavír. Krá krá! Zpátky do blázince. Zpátky do blázince! (07.11.2006)