Janghwa, hongryeon

Chvíľu ju mali a chvíľu nie. Myslím moju pozornosť. Ak to malo predstavovať rozkladajúcu sa myseľ psychicky chorého človeka (koľko ich tam takých vlastne bolo?), tak sa to podarilo. Nejednoznačnosť mám rada, ale tu jej na mňa bolo asi priveľa. Ako príbeh ma to nebavilo. Mala som si asi radšej čítať tú makroekonómiu ako počúvať vreštiace devy z Južnej Kórey. Záver sa mi páčil. But generally, I was bored. (Edit - ani taký pekný koment aký napísala kiddo by ma neprinútil pozrieť si to znova, ale chápem, čo sa na tomto filme ostatným páči) (05.06.2011)

Mám hendicap, že jsem Příběh dvou sester viděl zatím pouze jednou. Kdybych měl stručně shrnout pocit z filmu, tak, že mi připadal být exkurzí do mysli psychicky narušeného jedince. Sledujete množství scén, aniž byste tušili, co je realita a co není (tedy, ono na začátku vypadá jako realita všechno), kdo je normální a kdo ne. Jediné, čím jste si jisti, je, že něco není v pořádku. Vrstevnatý a více vysvětlení nabízející snímek o dvou sestrách, otci a zlé (na první pohled) maceše, který se vzpírám označit za horor. Spíš se jedná o drama, nešetřící strachem, psychoatmosférou a scénami, při kterých sebou člověk trhne a ve kterém není všechno takové, jaké se zdá být. Bezchybné herecké výkony. Až uvidím opakovaně a dojde mi logika některých věcí (což očekávám), možná hodnocení ještě zdvihnu. ■ Komentář, který se mi líbí, napsal kiddo. ■ Trailer http://www.youtube.com/watch?v=nQV7ejqpbPc (27.02.2011)

Jihokorejský hororový drama, který je, jak tomu často bejvá, opět o rodině. Opět o tom, že se v rodině něco stalo. Hudba, kamera, herecký výkony a velká dávka poezie. Zase plusy, který má většina jihokorejskejch filmů společnejch. Samotnej děj staví na pomalém odkrývání skutečnosti, ale dělá to tak, že nenudí. Otázka pro mě je, jestli výsledný vysvětlení děje dává dohromady uplně všechny otázky a detaily, protože podle mě tomu tak neni. Ale možná kdybych to viděl podruhý, tak bych to viděl jinak. (16.04.2010)

Vinikajúci film, umne kombinujúci Shiningovské naračné čičíkanie na úvod, lyncholidné schizofrénne hrátky s identitou postáv a temným tichým budovaním atmosféry a v neposlednej rade s klasickými azíjskými hororovými trademarkmi. Ako je už v tomto type filmov zvykom, niektoré drobné veci ostávajú nevysvetlené a ponechané na divákovu fantáziu. K tomu všetkém si pridajte Shyamalanovsky-Hichcockovskú pointu a verte že budete mať chuť si Janghwa, Hongryeon pozrieť ešte raz. (21.07.2006)

Jednoznačná ukázka toho, že nelineární syžet dokáže divákům pořádně zamotat makovice. Kdybych si nepřečetl ty interpretace (či nadinterpretace?), tak jsem nepobral ani houby s octem, a nakyselo teda. Navíc vizuelní a štylová dokonalost tohoto snímku mne doháněly k šílenství. Jak píše Rob Roy, když je pěkně natočenej tekoucí kohoutek, tak se člověk bojí aj toho. Chtělo by to vidět víckrát, ale k asijskýmu strašení mám jaksi negativní vztah, se bojim ňáko víc, tak asi jednou stačilo. Každopádně tleskám, pokud jsem nebyl nucen schovávat hlavu pod duchnu, tak jsem byl nucen k myšlení. Nevídáno! (25.05.2009)