Jdi, žij a někým se staň

Epická sonda do života etiopských židů navrátivších se do domovského Jeruzalému. Va, vis, et deviens popisuje život černošského chlapce od útlého věku do adolescentského života. Šlomo není ovšem obyčejným chlapcem, má jedno velké tajemství, se kterým bojuje značnou část filmu. Možná nakonci až moc natáhlé a úplný konec filmu je předvídatelný již od první 20 minutovky, i tak je to trefa do mého vkusu a místy jsem se i nenuceně od srdce zasmál a proto i tento produkční mix si zaslouží minimálně 85% 5* ! (18.06.2012)

Velmi silný film - zažít podobný kulturní šok není nikdy snadné, natožpak pro devítileté dítě. Film dokonale ilustruje problematiku kosmopolitního Izraele, kde se střetávají odlišná náboženství, kultury, mentalita i rasy. Ještě teď mi rezonuje v hlavě množství myšlenek, které přináší. BTW výborný byl dětský představitel Šloma. (30.05.2008)

Dramatické putování falešného etiopského Žida je jistě lahůdkou pro filmové fajnšmekry, avšak pro slaboduchého idiota toužícího toliko po zábavě, tedy pro mne, to žádný zázrak není. Já se jednak chvílemi nudil, chvílemi jsem si pletl jarmulku, dokonce jsem se stihl i obříznout, ale hlavně jsem neustále musel odrážet přímočaré útoky na mé slzné kanálky, na což jsem poměrně alergický. (03.07.2015)

ANO, tenhle film je zručně natočenou story o dospívání černošského chlapce v cizím prostředí; ANO, tenhle film má dobrou hereckou podporu; ANO i NE, tenhle film si pohrává s otázkou multikulturní společnosti, ale příĺiš z ní nevytěžil; NE, tenhle film nemá skutečné emocionální vrcholy; NE, tenhle film ve skutečnosti není příliš sofistikovaný, i když by si to zasloužil. (10.01.2010)

Určitě stojí za vidění... a přece mi něco překáželo a nevím přesně co. Snad toto: Při sledování tohoto humanistického filmu o hledání vlastní identity jsem si vzpomněl na rozhlasové reportáže na RFI nebo na BBC World Service. Tu i tam se o otázkách náboženských, etnických a národnostních pojednává s důrazem na jednotu a toleranci, na překonání rozdílů objetím. Odpovědí na hledání pravdy je podle tohoto vzorce shovívavý relativismus. Jistě, tenhle extrém je o poznání přijatelnější než jeho opak v podobě rasismu, nacionalismu a náboženského fanatismu, ale pořád je to extrém - takový měkký, medúzovitý ve srovnání s nepoddajnou krabovitostí toho druhého. Usmívá se jako Barack Obama, v ruce třímá transparent s nápisem "Yes, we can" a za uchem má uvadlou květinu z roku 1968. To je však jen velmi soukromý dojem. Jinak to bylo to dobře zahrané i natočené, byť trochu předvídatelné. (25.07.2009)