Režie:
Peter DalleScénář:
Peter DalleKamera:
Göran HallbergHudba:
Adam NordénHrají:
Gustaf Hammarsten, Magnus Roosmann, Anna Björk, Kristina Törnqvist, Robert Gustafsson, Peter Dalle, Lena Nyman, Gösta Ekman, Lars Amble, Margreth Weivers (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Je 23. prosince roku 1945. Ze Stockholmu vyjíždí rychlík, který staví až v Berlíně. V něm se sejdou různí lidé: uprchlíci z Pobaltí, které deportují ze Švédska, řádové sestry, které o ně pečují, dva postarší homosexuálové, manželka, její muž, který ji chce zavraždit, jeho milenka, repatriovaný voják, Santa Klaus, komisní průvodčí, a neúspěšný spisovatel, který odjíždí do Berlína, aby zde pomohl v budování nové Evropy. Nechce nic jiného než pomáhat, ale.... (lenuse)
(více)Videa (1)
Recenze (35)
+4* po letech jsem se vrátil k tomuto švédskému filmu, na který jsem měl jen dobré vzpomínky. Po pomalejším rozjezdu mě opět čekala ztřeštěná jízda, kde je možné vše. Černobílý styl navozuje tu správnou náladu, která přinese zajímavý mix absurdního dramatu, grotesky s trochou Wittgensteinovy filozofie i ponaučení. Film dokládá, že tu opravdu nic není takové jak se zdá být, ale přesto stále věřím, že v životě to snad funguje jinak. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Po pravdě bych očekával mnohem více. Film, kde se potkají ve vlaku nejpodivuhodnější individua, jako manžel, co chce zabít vlastní ženu, milenka, dva homosexuálové, věčný smolař, nešikovný dobrotinec, podezřívavý průvodčí, atd., tak bych čekal mnohem vtipnější podívanou, víc rozehrané scény. Když už zavřu do vlaku takovou skupinu lidí, tak musím scénář vyšperkovat, nepsat tolik klišé situace, které byly k vidění už tisíckrát předtím. ()
Fascinující skládanka motivů a vlivů, které prostor vlaku proměňují v alegorický a konotacemi nabitý prostor – od černo-bílé osudovosti filmu noir, přes klasickou "whodunit" detektivku až po existenciální grotesknost Trierovy Europy. Dalle skvěle žongluje náladami, poťouchlými filozofickými dialogy, v nichž se to blýská jiskřením mezi zdáním a skutečností, mezi religiozitou a zištností; přeskakuje ke groteskním prvkům, kamera hravými změnami perspektivy navozuje zcela protichůdné pocity a Iluze se stávají vzrušující a filmovým jazykem napěchovanou podívanou o směšně-tragické lidské existenci v iluzích a deziluzích. Bohužel, pára časem dochází, okouká se "hitchcockovština", "lynchovština" i "severština" a tenhle vlak dojede do Berlína na samoúčelný volnoběh stále prvoplánovějších vtipů. Jeho skutečná sžíravost se kamsi vytratí (částečně ji naleptají hnusné CGI exteriéry) a zbyde "jen" svérázná černohumorná komedie, jejíž tvůrce chtěl ukázat možná až příliš štědrý rozmach. ()
Zvláštní film, u něhož bych se mohl (nebýt mého pronikavého intelektu) po celou dobu okázale nudit, takhle jsem se ale docela dobře bavil. Pravda, naprostého homofoba by snímek zřejmě úplně nepotěšil, já jsem ale zjistil, že to se mnou není až tak vážné, a bohatě mi stačilo to, že v roce 1945 necestoval ve vlaku ze Stockholmu do Berlína žádný černoch nebo Arab. Zklamala mě ale úroveň použitého humoru, která se chvílemi nedostávala přes mnou tolerovanou nejnižší laťku. Je to škoda, protože v jiných momentech tvůrci ukázali, že by na to měli. ()
V černobílé tmě uhánějící berlínský expres ukrývá nevšední skupinku cestujících, jedoucích vstříc novým, poválečným začátkům, ale i temnému příslibu zločinu... ne vše ale klapne tak, jak má, snad jen mimo plán smolařského literárního kritika a spisovatele, který odjíždí do Evropy změnit dějiny. Že změna nebude tou nejšťastnější, je zřejmé už z úvodu, ve kterém označí "Pippi Dlouhou punčochu" za propadák. Své šlechetné záměry se pokusí plnit ještě před odpískáním bizarní jízdy plné odkazů i groteskních situací, přičemž není nouze o napětí a rozbor charakterů (muž, který chápe své okolí jako osobní urážku - tomu říkám persona:-)) ani konečné překvapení. Bavila jsem se - královsky. ()
Reklama