Dag och natt

Thomas má vybráno. Svoje zásadní lidi povozí autem a my dostanem účtenku. Snažila jsem se, ale moc nepochopila, jak se stalo, k čemu dospěl. Máme si zas říkat: pod pláštíkem cynismu brouček? Ale proč, když syna odežene tim nejhnusnějším způsobem, s manipulativní milenkou se zdají být si rovni, se zjevně pošramocenou manželkou jede k rozvodu kvůlivá nevěrám a alkoholu, se sestrou (?) už to vůbec nerozmotaj, s průhlednym "kámošem" objasňujou nekalý praktiky na manželce, a matku se strejdou Alzheimerem nechá na liduprázdné pláži s páskou přes oči? Celou dobu má Thomas kukuč oběti a hraje ji tak dobře, že se jen pracně musí člověk alarmovat jakože proč by ho měl litovat? Lituju jen syna, ten byl dušička nezkažená. Jinak vlastně nevím, co se ode mne chtělo? Stejně ale doporučuju jakožto zvláštní, holt Švédsko/Dánsko. 3,5*. (29.01.2010)

Máte-li chuť na konverzační depresivní drama pak zkuste tohle. Většina děje filmu(konverzace) se odehrává v autě kde je vše snímáno dvěma statickými kamerami. Vyzdvihnout musím herecký výkon Mikaela Persbrandta. Ocenit samozřejmě musím film i jako celek. Ikdyž se musím přiznat, že po dokoukání jsem z něho až tak odvařenej nebyl. Po dokoukání jsem si film ale přemítal v hlavě a přemýšlel o něm. A musím uznat, že postupně "ve mně" snímek začínal uzrávat. Hodnotím s odstupem několika dnů. Hold tenhle film u mě musel uzrát abych ho plně dokázal ocenit a docenit. (09.08.2023)

Konečně jsem pochopil, pročpak bývají někteří lidé chystající se k odchodu na věčnost tolik nepřátelští vůči svému okolí. Dělají to v podstatě z nekončící lásky ke svým bližním a tím, že se v posledním tažení dostatečně znechutí v očích všech, kteří je třeba za živa mívali i trošku rádi, jim učiní příjemnější přijetí jejich skonání a méně slz. Thomas Ekman v tomhle ohledu dovedl být mistr. Během dnes dokázal naštvat úplně všechny lidi, na kterých mu v životě záleželo a ještě mu zbyl čas, který mohl věnovat prostitutce. Na sedadlech jeho Volva? připravili tvůrci s použitím svou úhlů kamer celkem příjemné konverzační drama, které v plném svém rozsahu dovedlo nenudit. Mikael Persbrandt zvládl ztvárnit člověka odhodlaného zemřít, naprosto uvěřitelným způsobem. Pokud vás bude někdy otravovat příliš dobrá nálada, tak zhlédnutím tohoto snímečku ji zcela jistě odeženete a budete se moci opět plně ponořit do příjemného světa depresí. Zlý táta postupně na sedadlo spolujezdce pozve svého drzého syna, vypočítavou couru, bývalého nejlepšího kamaráda a současného prznitele jeho manželky Jákoba, zrůdičku manželku (pohled na ni divákům ozřejmuje, pročpak se hlavní hrdina rozhodl raději k prdění do hlíny), úchylnou a neskutečně odpudivou sestru, se kterou si dodnes tu a tam zasouloží, retardovanou maminku a těhotnou prostitutku. Pomocí rozhovorů se divák seznamuje s životem hlavního hrdiny a motivací jeho rozhodnutí. Povídání má hlavu a patu, vyprávění má náboj. Jen prostě v průběhu stopáže vyprávění postupně ztrácí na atraktivitě. Mozek z hlavy si hlavní hrdina stihl vystřelit v okamžiku, kdy se moje hodnocení pohybovalo kolem 3 *. Šup sem s nimi. Milovníky konverzačních dramat severského typu, lidi zvažující sebevraždu a tiché obdivovatele Aleše Hámy by snímek mohl oslovit. Ostatním radím spíše vynechat. (11.10.2016)

Když si muž v nejlepších letech plánuje ustřelit palici, je to jeho rozhodnutí a tak to beru, nicméně nenacházím v sobě dostatek pochopení s ohledem na malého syna.. Dobře věděl, jak moc ho to dítě potřebuje a žvanění o tom, jak je špatný otec, neberu.. Svět není ideální místo, kde všechno funguje tak, jak má či by mělo být.. Kdybychom své problémy všichni řešili tímto způsobem, asi by tu moc lidí nezbylo.. K tomu tedy měl v autě za jeden den víc návštěvníků než já za poslední pětiletku.. (14.09.2020)

Sychravá výprava za polechtáním pravé hemisféry horkým olovem. Snímek prošpikovaný tunami vypjatých dialogů, jež pnou na jakési vzdálené severské frekvenci, která průměrnému Jižanovi vykopne zažloutlé řezáky společně s dvouhodinou pečlivě shromažďovaných sofistikovaných žvástů. Slov k tomu tedy mám poskrovnu, snad jen, že to srší sítnice škvařícím emocionálním nábojem, kamera neopouští oblast čelního skla a na konci jsem se cítil, jakoby mi někdy někdo vysál vnitřnosti gigantickým brčkem a posléze je do mě našťouchal zpět křovinořezem. Mistrovští herci, inteligentní scénář, dva úhly kamery a jeden malý působivý film, který již nikdy nechci vidět. (22.07.2013)