Mladý Andersen

Mám rád severskou kinematografii, ale ne vždy je to trefa do černého. Tentokrát máme tu čest nahlédnout do dospívání dánského spisovatele Andersena, který proslul především jako jeden z největších světových pohádkářů – přecitlivělý na kritiku i nezdolný v cestě za uznáním.. Standardní životopisný snímek, ničím nevybočující, místy hodně sterilní a hlavně ve výsledku prchavý, jak bublinky v sodovce.. (02.12.2010)

Pro tento film asi nemám pochopení. Vizuální stránka je dobrá - místy je to sice až přeplácané, ale to se dá odpustit. Zato ten děj - přehnaná vyhrocenost charakterů (nesnesitelný rozmazlenec Andersen, Tuk čistý "jako okvětí bílé lilie", krutý Meisling, Henriette, která si celý příběh vystačí s jedním výrazem), rozvleklé scény, pitomý happy end. A k tomu všemu ta hudba, která se k filmu až neuvěřitelně nehodí. Nuda a šeď! (10.07.2009)

Velmi působivá sonda do temné části života slavného H. C. Andersena, která ukazuje postavu spisovatele mezi genialitou/infantilitou a šílenstvím. Neúspěch a pohrdání střídá drsná škola kruťase Meislinga, kde se umělcovou noční můrou stává nejen latina, ale i utrpení jediného opravdového přítele, které nepřímo pramení z Andersonova jednání. Psychický nátlak stupňující se zážitky z popraviště, nekonečného pohrdání či vyrvání z kruhu blízkých o vánočním čase vede téměř ke zlomení spisovatelovi osobnosti. Vše je vhodně obrazově i zvukově podbarveno, hra na city působí přesně jak má a nádherné ztvárnění dobové Kodaně už je jen pomyslnou třešničkou na téměř bezchybné filmařině, kterou si divák užije plnými doušky. Já si jí užil na plný počet. (12.06.2010)

Životopisná dramata o oblíbených osobnostech podléhají často touze ukázat slavného protagonistu v lepším světle a hlavně plnějším světle. Dát divákovi pocit, že génia prohlédli, pochopili a dotkli se jej. I Mladý Andersen má tyto tendence. Ne vždy si vede úplně špatně - přecitlivělý, doslova usmrkaný mladík Andersen bažící po slávě, nesoustředěný, roztěkaný, s bujarou fantazií i tendencí k tvorbě kýčovitých, frázovitých říkanek se dá těžko považovat za obraz obdiv budící. A přece nás film svými manipulujícími drátky vede k sympatii k této hromádce neštěstí, z níž teprve má vzejít člověk a vzdaluje nás pochopení jeho trýznitele a učitele v jedné osobě, Meislinga (ač ten není zobrazen jako čistý záporák). V závěru je to Meisling, který pohádky málem zničil, Andersen, který si je musel vybojovat a jeho přítel Tuk, který mu dal směřování. Andersen není výslednicí komplikovaných, jej formujících sil, ale vítěz, který se "stoupavou silou v nás" povznesl nad Meislingovu touhu připoutat jej k zemi. +++++ Město, ves, škola snímané v nevýrazných barvách tlumí Andersenovu tvořivost, drtí jej svou tíhou, vrhají cizost a nepřívětivost do jeho vnitřního světa. Jen v osamocených chvílích s Tukem či ve světě v jeho hlavě se do obrazu vrací živé, syté, ba přesycené barvy. Hudba kopíruje rozpoložení obrazů, film navádí až příliš okatě diváka k náladám a rozhazuje peníze za filtry, nákladnou kameru, kulisy - za svého Andersena si my, Dánové, přeci dovedeme důstojně zaplatit. +++++ Nejvíce podezřelá je mi však skutečnost, že film je pojat jako vyprávění umírajícího Andersena. Snad dává právo vyprávění vypadat více subjektivně, pohádkově - vypráví přece Hans Christian - ale spíše se zdá, že potřebuje dospět k slzavému konci s dojemnou hudbou - usmíření. Slávu Andersenovi přejeme, ale těžko nás dojme. A já se nerad dojímám, když cítím, že vyprávění bylo orámováno vypravěčem jen kvůli tomu, abych se dojal. Přesto je tento film o relativně důstojnou, snesitelnou a místy i překvapivou podívanou, byť pocit, že je "na zakázku" se nedá zahnat. (04.01.2015)

Velice zajimave zpracovani a kamera. Podle skutecnych kreseb a fotek Andersena se celkem dobre povedla trefit i podoba. Kazdopadne se jedna o zajimavy usek zivota teto literarni legendy, ja bych ale mozna uvital pohled na cely jeho zivot. Jde ale videt, ze Danove, ale i jine narody si umi svych osobnosti vazit, na rozdil od nas. (10.02.2010)