Temná pasáž

První půlka filmu je velmi dobrá, netradičně působící scény z pohledu první osoby, které vyplňují její značnou část, jsou slušně zvládnuté. Mnoho scén v druhé půli filmu však překvapuje svou naivitou, některé občas působí až amatérsky a nechtěně vtipně. Film by si také zasloužil lepší konec, takovýhle se mi k filmu noir nějak moc nezamlouvá. (10.05.2007)

Bogartovka - o něm, s ním, ale bez něj. Filmařsky je Temná pasáž nápaditá, Bogartovsky chlapácká, Baucallovsky odměřená, vzájemně jiskřivá, ale proboha co ten scénář? Něco tak podivně hypnotického, nebo možná spíše pouze neskonale hloupého, aby člověk (nejen) v rámci žánru pohledal. Rozhodně vám nehrozí, že byste po pár desítkách minut věděli na čem jste. To ostatně nebudete vědět ani v závěru. Temná pasáž je buďto stupidita na n-tou umně zakrytá do noirového hávu či naopak velmi promyšlená záležitost. Záleží jen na vás jak si to přeberete. Stejně jako mnozí ostatní jsem si celou dobu pokládal otázku zda se to skutečně děje nebo ne. Raději jsem si řekl, že neděje. Představa, že je to totiž myšlené celé vážně je děsivá. Přiklonil jsem se tedy k druhé možnosti, ale jist v kramflecích si tím fakticky nejsem. Pro konečný verdikt by to chtělo znát předlohu Davida Goodise. (19.04.2008)

Vynikající film-noir, který od samého začátku zaujme díky netradičním záběrům kamery (ruce, nohy, boty, ale nikoliv tvář), hudbě, atmosféře, prostředí San Francisca, příběhu s dobrými dílčími zápletkami a napětí, které s přibývajícím časem nabírá na intenzitě. Humphrey Bogart zde ztvárnil velmi dobrou postavu, jednu z jeho nejlepších, troufám si tvrdit. (09.01.2013)

Jeden z najlepších filmov noir, jeden z najlepších filmov s Bogartom a možno jeden z tých, na ktoré si spomeniete na smrteľnej posteli... Klasické noir thrillery budujú napätie a atmosféru tajomna dosť stereotypnými prostriedkami. Dark Passage síce takisto nepohŕda žalúziami, diagonálami, nočnými taxíkmi, lacnými hotelmi, priblížením predného plánu "nadoraz" či cigaretovým dymom, predovšetkým však ohromuje 60-minútovou (!) "neprítomnosťou Bogeyho za jeho prítomnosti", tj. stotožnením objektívu kamery so zrakom hlavného hrdinu a následným "objektívnym" stotožnením hrdinu s divákom. Zorný uhol sa zmenšuje, čo filmárov núti koncentrovať sa len na to podstatné a kameru nabáda k parádnym kúskom. Dark Passage je o čosi lepší než Hlboký spánok. Divákovmu vkusu príliš nepodlieza. Zápletka je prehľadnejšia, výprava bohatšia (či lepšie povedané rafinovanejšia), réžia vynaliezavejšia, výsledný zážitok emocionálnejší a intenzívnejší. Napínavá jazda medzi dvoma piliermi Golden Gate Bridge naznačuje prechod z jednej identity hrdinu do druhej a mimovoľne tak pripomenie o jedenásť rokov mladšie Vertigo. Bogey i Stewart majú dokonca priateľky s rovnakou záľubou - v maľovaní. Pôsobivo vizuálne štylizované horúčkovité sny sa takisto neobjavujú v oboch filmoch náhodne. Darmo, bez klasiky nie je ďalšia klasika. (09.01.2005)

Dokážu pochopit výchozí motivaci H.Bogarta, jež ho vedla k herecké účasti na tomhle v dílčích ohledech jistě zajímavém projektu. Fakt, že za jednu celou hodinu (!) účinkování na plátně diváci nezahlédnou jeho tvář mu musel zřejmě přijít jako velmi originální nápad hodný realizace. Bohužel první půlhodina (!), v níž jsme doslova nuceni sledovat dění na scéně pouze z jeho perspektivy (subjektivní kamera = tzn. pohled první osoby = tzn. "já"), není ani náhodou pro diváka lehce stravitelná, a pro počáteční potřeby filmu se nejedná o nejšťastnější řešení, poněvadž na sebe poutá nepatřičnou pozornost - na úkor rozvíjení příběhu a ztotožnění se s postavami. I přesto, že je nejistota a strach z dopadení, jež zažívá v průběhu děje hl. hrdina (uprchlý "trestanec") líčena poměrně přesvědčivě, dostává se film do žádoucího tempa až po Bogieho "odmaskování" - forma ustupuje obsahu a příběh se stává celistvějším a záživnějším. "Neúčast" Bogieho po většinu filmu naštěstí umně kompenzuje vynikající L.Bacall, která se se svým neopakovatelně zastřeným hlasem řadí mezi největší femme fatale čtyřicátých let. Slabší 4*. (06.02.2005)