Temná pasáž

Jeden z najlepších filmov noir, jeden z najlepších filmov s Bogartom a možno jeden z tých, na ktoré si spomeniete na smrteľnej posteli... Klasické noir thrillery budujú napätie a atmosféru tajomna dosť stereotypnými prostriedkami. Dark Passage síce takisto nepohŕda žalúziami, diagonálami, nočnými taxíkmi, lacnými hotelmi, priblížením predného plánu "nadoraz" či cigaretovým dymom, predovšetkým však ohromuje 60-minútovou (!) "neprítomnosťou Bogeyho za jeho prítomnosti", tj. stotožnením objektívu kamery so zrakom hlavného hrdinu a následným "objektívnym" stotožnením hrdinu s divákom. Zorný uhol sa zmenšuje, čo filmárov núti koncentrovať sa len na to podstatné a kameru nabáda k parádnym kúskom. Dark Passage je o čosi lepší než Hlboký spánok. Divákovmu vkusu príliš nepodlieza. Zápletka je prehľadnejšia, výprava bohatšia (či lepšie povedané rafinovanejšia), réžia vynaliezavejšia, výsledný zážitok emocionálnejší a intenzívnejší. Napínavá jazda medzi dvoma piliermi Golden Gate Bridge naznačuje prechod z jednej identity hrdinu do druhej a mimovoľne tak pripomenie o jedenásť rokov mladšie Vertigo. Bogey i Stewart majú dokonca priateľky s rovnakou záľubou - v maľovaní. Pôsobivo vizuálne štylizované horúčkovité sny sa takisto neobjavujú v oboch filmoch náhodne. Darmo, bez klasiky nie je ďalšia klasika. (09.01.2005)

První půlka filmu je velmi dobrá, netradičně působící scény z pohledu první osoby, které vyplňují její značnou část, jsou slušně zvládnuté. Mnoho scén v druhé půli filmu však překvapuje svou naivitou, některé občas působí až amatérsky a nechtěně vtipně. Film by si také zasloužil lepší konec, takovýhle se mi k filmu noir nějak moc nezamlouvá. (10.05.2007)

Možná se to mohlo jmenovat Světlo na konci temného tunelu - ani jeden z českých názvů nevystihuje podstatu věci. A přitom je to právě atypický způsob, jakým se světlo na konci tohoto stále zoufaleji se zužujícího a stále temnějšího tunelu, vyloupne, který z Dark Passage činí výlučný a originální film (a který mě rozjařil a očaroval). U případů vraždy jsme zvyklí, že se nakonec vyřeší, i kdyby si kvůli tomu x vyšetřovatelů a y hrdinů mělo zničit osobní život, a všem se dostane alespoň nějaké veřejné satisfakce, včetně pokyvujících diváků, spokojených, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Tady je to jinak, a byť se leckdo může cítit rozčarován, já mám radost jak z vyústění příběhu, tak z žertovného poboření detektivních stereotypů - a přitom, pokud má noir být pohádkou pro dospělé, pak filmu nelze upřít, že v tomhle smyslu dostál žánru na celé čáře.*~ (24.09.2017)

Vynikající film-noir, který od samého začátku zaujme díky netradičním záběrům kamery (ruce, nohy, boty, ale nikoliv tvář), hudbě, atmosféře, prostředí San Francisca, příběhu s dobrými dílčími zápletkami a napětí, které s přibývajícím časem nabírá na intenzitě. Humphrey Bogart zde ztvárnil velmi dobrou postavu, jednu z jeho nejlepších, troufám si tvrdit. (09.01.2013)

Slabý noir bez napätia, bez atmosféry a s prekvapivo nevýrazným Bogiem. Príbeh nemá čím zaujať, očakával som napínavé pátranie po skutočnom vrahovi, no to je vyriešené veľmi rýchlo a tak trochu náhodou. A tak jediné, čím je tento film zaujímavý, je 1st person kamera v prvej polovici filmu, no už to rovno v tomto štýle mohli dotiahnuť až do konca, ušetrili by na Bogartovom honorári. A druhým plusom filmu je Lauren Bacall. (16.07.2021)