클래식
Classic
Režie:
Jae-yong KwakScénář:
Jae-yong KwakHrají:
Ye-jin Son, In-seong Jo, Seung-woo Jo, Ki-woo Lee, Yeong-hee Seo, Byeong-ok Kim, Jeong-tae Kim, Seo Lee, Dong-hyeon Geum, Kwang-in Kim, Seung-chul LeeObsahy(1)
Ji-hae (Ye-jin Son) psala e-maily za svou kamarádku klukovi, který se jí líbil. Při tom objevila deník své matky, která zažila něco podobného se svou první láskou. A v tomto bodě se začnou ovíjet dvě paralelní větve příběhu. Jedna s ní, druhá s její matkou Ju-hae (kterou stvárnila stejná herečka jako Ji-hae). Objevují se zde potom různé romantické okamžiky z jejich života. Ale vše nakonec skončí dobře. Abyste se dověděli jak, tak byste se na to měli podívat. (c.tucker)
(více)Recenze (160)
Další z příběhů, kde se o lásce nemluví, ale kde se lidé milují beze slov. Osudovost lásek matky a dcery je tak skvěle sestříhána, že vám neumožní nudit se ani u jedné dějové linky. Nakonec však možná až díky nádherné hudbě jsem na konci nebyla schopna slova. (Doporučuji stáhnout si soundtrack). ()
Ďalší film, kde sa môj pocit počas filmu kolísal hore dole (nie však do podpriemeru). Niekomu môže vadiť občasná rozťahanosť a pomalé plynutie deja. Tentokrát to v určitých častiach vadilo i mne. Našťastie som bol trpezlivý a nezabudol som na to, že všetko môže byť nakoniec inak ako sa zdalo. A to sa opäť potvrdilo. Tento režisér vie, čo je to správne dávkovanie. Ak by nejaký kuchár dokázal dať svojím jedlám takú výslednú chuť, akú dal režisér tomuto filmu, už by som roky trpel nadmernou obezitou. A k silnému citovému zážitku sa pridáva i samotný dej, ktorý sa Vám rozpletie úplne až na konci. A o to ide nie? :) Zatiaľ dávam silné 4*. Uvidím po druhom vzhliadnutí.... ()
Tož to je echt romantika. Všeci tam bečeli o stošest a aji prča s nima občas byla. ()
I na druhé podívání mě to dostalo, opět jsem se smál i dojímal a plesal při tom nádherném hudebním podbarvení. Dnes celkem pršelo a mě to přitáhlo sem, ano ty deštivé scény jsou jedním z vrcholů filmu. Jenže tady je dokonalé vše, bez mučení přiznávám, že u tohoto jsem silně subjektivní, mozek vypíná a tak i to co by realisticky mělo být možná na kritiku se ode mě nedozvíte. Ale musím vypíchnout scénu odjíždějícího vlaku na frontu a samotnou krátkou ale o to víc strhující válečnou scénku, tohle sleduje člověk se zatajeným dechem. A samozřejmě tady v nádherné dvojroli exceluje "božská" Ye-jin Son!!! Prostě ryzí romantika nejvyšší kvality ()
Brutální kýč (pomalejší začátek) a naprostý emocionální ždímač (konec) , balancující na hraně toho co jsem ještě schopen snést. Naštěstí má režisér po ruce pár trumfů. Především se jedná o vele roztomilou Ye-jin Son, s kterou opravdu není těžké prožívat všechny smutky a radosti. Dále vcelku nepostrádám režisérovu posedlost Pchelbelovým Kánonem a i scénář se mi docela líbil. Nevím jestli je závěrečné rozuzlení nabíledni, ale já na něj (možná pohlcen vlivem Ye-jin Son) nepřišel. Každopádně velmi hezká kamera a některé scenérie působí opravdu kouzelně. ()
Najkrajší a najsmutnejší film o láske, na ktorý sa Sassy Girl nechytá ani náhodou. ()
Jako již tradičně velmi příjemná romantika made by master Kwak. Co si budem nalhávat, u romantických filmů nejde o příběh (fakt se toho moc revolučního vymyslet nedá), ale o dialogy (ty tu jsou svěží), herce (ty jsou slušní, pokud jste zvyklý na asjskou komiku a patos - já už to ani nevnímám) a hlavně režiséra. Ten totiž musí vytvořit atmosféru, umíchat chemii sympatií pro ústřední pár, vykreslit hrdiny jimž budete držet palce a dát tomu všemu vhodný look. To vše Classic má a nutno dodat, že je věrný svému názvu. V závěru, ale trochu ztrácí dech, Vientnamská epizoda je příliš přehnaná (ačkoli řemeslně zvládlá) a finálová pointa je vyčpěle prodaná, jak z telenovely (ne že by celý příběh nebyl takový, ale potom jak tvůrci celý film pracují s klišé, patosem, symboly a kýčem po 80% filmu, to odfláknutí na závěr zamrzí). Nomen omen s lehkým uklouznutím na závěr... 80% PS: rád bych od Kwaka viděl film jiného žánru, očividně by mu to nedělalo po řemeslné stránce problém... ()
Obávám se, že vám budu muset trochu pokazit bodování, mládeži! Celou dobu jsem se u tohohle filmu cítil citově vydíraný a kromě páru scén mi v něm přišlo všechno dělané hrozně na efekt. A ta přelazená hudba, br! ()
Psát recenzi na My Sassy Girl nemá smysl, protože je ve svém žánru dokonalá. Kdo nezažil, nepochopí... The Classic, který ji do romantických vod následuje, už je ovšem z jiného soudku. Celou dobu je to, až na pár maličkostí, hodně předvídatelné, paralela minulých a současných milenecko-přátelských trojic jednoduchá a dějové zvraty až příliš násilné a budící dojem, že osudové motivace a činy jednotlivých postav nejsou logické, spontánní, ale jsou jim na efekt a pro zvýšení dramatičnosti uměle naroubovány. A časté použití toho samého hudebního motivu mi již připadlo téměr jako znásilnění a hodně velká berlička. .. P.S. Má hudební hluchota mě nechává na pohybách, ale vsadil bych se, že ústřední motiv byl pak použit i v Daisy. ()
V mých očích ten samý případ jako Lover's Concerto. Skvělí herci a pár jednotlivých scének, ale nějaká depka nebo smutek v závěru, to ne. Formou se mi toto pozdávalo už o něco víc. __ A rovněž dlužím druhou šanci. ()
Je to úžasné, jaké ti Korejci točí filmy. Asi bych jich měl plný "seznam oblíbených", ale chci si tam nechat i místo pro jiné. Myslím, že nikdo nedokáže tak dokonale vyjádřit emoce, které umocňuje nejhezčí jazyk - korejština a výběr hudby (většinou klasická, ke které mají tyto národy tak vřelý a vděčný vztah). Toto je naprosto jedinčený romantický film. Vřele doporučuji a zápletku neprozradím... ()
A já myslel, že komedie promíchané s totálním průplachem emocí umí jen Bollywood. ()
jediné, co mohu říci je, že tak často se mi úsměv se slzou v oku nestřídal už hodně dlouho. Když si na Keulraesik vzpomenu, tak slyším tu překrásnou poetickou hudbu...Sarang Ha Da Meon ()
Příjemný snímek, který mě nenudil a jen jsem si ho užíval... Asijské filmi mě pořád udivují, nevím, jestli svou kvalitou (možná zdánlivou) nebo tím, že nejsou tak profláklé jako například americké filmy... ()
Oda na lasku, oda na filmove umenie. Holywood, uč sa! ()
když se díváte na 2 hodiny a čtvrt dlouhou drama-romanťárnu a vydržíte to....Zasloužíte si víc než něco takhle prvoplánového a jednoduchého. Kdyby to bylo kratší možná bych nebyl tolik kritický.....ale takhle......docela zklamání....a to ani nezačínám o tom laciném útočení na city... ()
Tolik emocí v jednom filmu.... ()
Korejské "slaďáky" mám velice rád a Ye-jin Son snad ještě více:) The classic není úplně čistá "pětka", příběh byl krásný, je pravda, že byl hodně oslazený a předvídatelný. Přesto do detailu skvěle vypracovaný a hodně poutavý, postavy si zamilujete (hlavně překrásnou Ye-jin Son a sympaťáka Seung-u Jo, který si mojí pozornost získal už v Marathon, kde odvedl úžasný herecký výkon) a po hudební stránce též velmy povedené. Smutek i radost jsem u filmu prožíval a to ve velkých dávkách. Spojování obou příběhů typickými znaky bylo dost příjemné a důkaz, že i láska se dá dědit generačně:-D Hodnocení: 9/10. (Trochu jsem přivřel oči k drobným výhradám. Za obsazení k příběhu matky jsem se po dlouhém váhání, přiklonil k "bodíku" navíc.) ()
Mé třetí setkání s režisérem Jae-young Kwakem, po dvou předchozích povedených turbulentních mixech mnoha žánrů v jednom filmu, tentokráte přineslo dojemné čistokrevné melodrama s vynikající a překrásnou Ye-jin Son ve dvojroli matky a dcery, jejichž milostná vzplanutí v různých časových údobích paralelně sledujeme. Opět tedy v hlavní roli láska a opět neuvěřitelně silný závěr korunovaný výbornými hereckými výkony i řemeslným podáním. Jen to chtělo možná trošku prostříhat a bylo by to dokonalé, ale to je již chronický problém tohoto režiséra a scénáristy. ()
"Musím byť naozaj hlúpy. Okrem toho, že ťa mám rád, nie som dobrý v ničom inom." Opäť jedna kvalitná romantická dráma na kórejský spôsob, ktorá ma ale neuchvátila až tak, ako režisérova predchádzajúca My Sassy Girl (2001). Pútavým spôsobom tu sú vyrozprávané súbežne dva ľúbostné príbehy (matky Ju-hae a dcéry Ji-hae), pričom v prípade toho staršieho (Ju-hae) sa tvorcovia chytro pohrávajú s divákom a nechávajú ho do poslednej chvíle na pochybách, kto je vlastne otcom tej mladšej hrdinky (Ji-hae). Veľmi sa mi tu páčila herečka Ye-jin Son, ktorá výborne zahrala obe role a aj herecké výkony vo všeobecnosti sú pomerne vydarené. Dôležité je, že tie postavy pôsobia sympatickým dojmom (snáď len tí priatelia hlavných hrdinov by nemuseli byť až takí strelení) a tá osudová zaľúbenosť sa im dá veriť. Z môjho pohľadu ma však film viacero nedostatkov. V prvom rade je dosť naťahovaný a sentimentálne presladený (najmä to stretnutie po vojne je v tomto smere už hodne cez čiaru), k čomu nemalou mierou prispieva nie úplne vhodný, taký prvoplánový výber hudby, ktorá je miestami až vtieravá (Pachelbelov "Kanon D-Dur" ale potešil). Veľkým ČDP momentom je pre mňa celá tá vojnová pasáž, ktorá mi pripadá ako z nejakej paródie (a to vôbec nemyslím len to, ako amatérsky pôsobí). Naopak, záverečná pointa ma potešila a zahriala pri srdci. "Povedal som ti, aby si zabil opasok, nie seba." ()