Mláďata

Inteligentní, originální, ale místy silně nechutný horror. Jedno z raných děl Davida Cronenberga potvrzuje jeho pověst velmi svérázného filmaře, který se nebojí kontroverzních námětů. Není tu ani špetka nějaké stylizace, žádné pomrkávání na diváka, že to všechno je jen jako, žádné odlehčování. Naopak, jde o jeden z nejodvážnějších a nejtvrdších počinů filmového horroru 70. let. Zatímco různé italské gore snímky nelze brát zcela vážně, a násilí a brutalita v nich bývá jen sledem účelově morbidních obrazů, The Brood je nekompromisní. Je to vlastně sci-fi. Bizarní, ale při vší bizarnosti až odporně reálné. The Brood děsí svou opravdovostí, která je na samé hranici šílenství. Jestli ne nejlepší, pak asi nejsilnější Cronenbergův film. (22.08.2005)

David. David Cronenberg. Podzim na krku, léto v řiti a já mám zkaženej celej podzim. Moje příští setkání s pětiletým bastardem libovolného (nebo žádného!) pohlaví ve slušivé kombinézce s kapucí, skončí mým úprkem do již zmiňované řiti, nebo útokem na ono ONO. Pan režisér, se svojí fascinací tělesnými modifikacemi, opět slaví úspěch. (31.08.2010)

Mláďata nejsou pouhým laciným hororem zobrazující řádění dětských mutantů. Už od začátku se dostáváme k psychice jedince a terapeutickému sezení, takže v tom je i spousta symbolismu a abstrakce. Ta neskutečně drásavá atmosféra je přítomna od začátku a umocní se velmi silně gradujícím koncem. Nemám slov, zkrátka Cronenbergovy filmy mají v sobě něco zvláštního, co u jiných vůbec neregistruji a mají sílu s vámi nitěrně pohnout. P.S.: Já si celou dobu říkám odkud vlastně toho terapeuta Hala znám a on je to Oliver Reed, kterého asi většina mladších filmožroutů zná jako Proxima z Gladiátora od Ridleyho Scotta! (28.03.2014)

Znáte ty výjevy, kdy malé dítě v dupačkách, které se sotva naučilo chodit, pomalu ťape před svými rodiči a ti ho přes značnou převahu fyzických možností stále nemůžou dohonit? I The Brood je vpodstatě prostý a pomaluběžný film, ale i tak jsem měl stále pocit, že mi v něm všechno uniká. Smysl veškerého toho dialogového balastu, ideové jádro i důvod, proč je tento snímek tak často vynášen do nebes. Atmosféru to má, je v tom cítit sebejisté režijní vedení, avšak absolutně mě to neoslovilo a ani dobře vystavěný hororový závěr jsem si moc neužil, protože jsem již byl unavený z brodění se v moři ukecaných scén. Ale dost možná mi jen chybí pochopení pro ducha Cronenbergovy tvorby. 50% (14.05.2008)

Po dvou předchozích kultovních peckách (Shivers a Rabid) přichází Cronenberg mnohem "uhlazenější, přímočařejší a jasnější" i pro běžného diváka. Film není ani tak horrorem, jako spíš thrillerem. Celý film se v podstatě nic moc neděje, jen zjišťujuje ... divák sice sleduje asi tři vraždy, ale ty jsou víceméně nepovedené, jednoduše zpracované a nijak zvlášť odpudivé. Závěrečná scéna na půdě je již vyloženě horrorová a představení manželky hlavního hrdiny v celé její "kráse" na svoji dobu jistě řádně nechutná. Každopádně se jedná o jeden z mála Cronenbergových filmů, který mne sice nenudil, ale jeho rozměr a přímočarost jsou natolik jasné, že předchozím kultům nesahá ani po paty. Zábavné to taky nijak výrazně není, ale jak říkám, takový průměr. Klasicky špičkově zahraný a technicky ztvárněný, dobrá kamera atd. Od Cronenberga jsem zvyklý na mnohem "těžší vály", tohle bylo jen takové "pohlazení" ... (15.09.2008)