Ženy pro měny

Předem bych se chtěla omluvit za poněkud delší komentář, ale myslím si, že je dost nutný. Absolventka FAMU Erika Hníková totiž natočila dílko, za které by se nemusel stydět ani Michael Moore. Tématem je ženská krása a manipulace s ní, tedy byznys, ve kterém se točí miliardy korun. A jedním z největších aktérů tohoto byznysu je vydavatelství Stratosféra, které produkuje 14 časopisů objevujících se na českém trhu. Samotný dokument je sice na 4*, protože od jeho poloviny už nesledujeme konfrontaci, ale "jen" příběhy jeho 4 hlavních hrdinek (začínající modelky Zuzky, krásou posedlé studentky ekonomie Karolíny, pod kudlu plastického chirurga jdoucí Evy a konzumentku všech možných i nemožných hubnoucích přípravků Magdy). Těch 5* jsem si ale nemohla odpustit, neboť snímek nutí k zamyšlení a zamyslet bychom se opravdu měli, obzvláště paní šéfredaktorka časopisu Cosmopolitan. Ta totiž tvrdí, že svým časopisem nikoho nechce ovlivňovat ani mu vnucovat jeho obsah, což je naprosto nehorázná lež, když si uvědomíme (stejně jako milá paní šéfredaktorka), že tenhle byznys na manipulaci a ovlivňování stojí. Pokud totiž nepřesvědčíte 16-ti letou dívku, že její míry 83-62,5-94,5 jsou poněkud nesprávné, nekoupí si všechny ty Vitalinei, Aquila aqualinei a Ultra, fit&slimy. Nejhorší ale je, že na podobný trik naletí i dospělé ženy. Pro mě přesto zůstává nejpůsobivější scénou filmu finále soutěže Topmodelka nového tisíciletí (že neuhádnete, kdo vlastní agenturu Company models, pořádající tuto soutěž ? Stratosféra přece :) ). Tady jde na konci po molu asi 14 dívek ve stejných tričkách, stejně vysokých a vychrtlých. TOVÁRNÍ PRODUKT NA BĚŽÍCÍM PÁSU. Zbývá dodat jediné : Děvčata, nedejte se. Když totiž předložíte svému partnerovi 10 fotografií různých žen (hubených, tlustých, malých i velkých, blondýn i brunetek) a zeptáte se ho na tu nejkrásnější, ujišťuji vás, že 180 cm vysoká blondýna 90-60-90 to rozhodně nebude. (27.11.2004)

Uf, to jsem se zapotil. Myslím, že v kolonce žánru chybí doplnit sci-fi, ale to je snad moje osobní úleva, že se nestýkám, neznám a nechci znát s lidma třeba jako ty dvě zobrazené studentky vysoké školy ekonomické nebo tu zrzatou pipkou. Tento film ve mě vyvolal opravdu mohutný despekt nad inteligencí vybraného sociologického vzorku z vysoké školy ekonomické. Především ten "slepičí žvýkačkový akcent" byl krásný, takový typický. Ale líbilo se mi, jak byl ten plastický chirurg upřímný, když měl tu ženskou v narkóze. (02.10.2010)

Dnes už naštěstí víme, že progresivní modní "antifemeninní" styl je modou jako každá jiná (s dobrou tržní uplatnitelností, jakousi akceptovanou modní stálicí), takže je slečnám těžko věřit, že jim nezáleží na tom, jak vypadají. A jestli se tomu dalo věřit předtím? Určitě ne. Tato část snímku se mi zdá být tou nejprvoplánovější a nejčernobílejší částí a za ní se řadí další a další, které bychom tady mohli řešit, ale to bychom se nudili ... V každém případě jsem ráda, že Sabrina Karasová, nadějná ženská feministická surrealistická spisovatelka (s prvotinou Satyriáda) dosáhla tak dobře zajištěné profesionální degenerace. (29.08.2011)

Celé to vyzerá, ako niekoľko súvisiacich reportáží navzájom pospájaných do jedného celku bez autorského komentára. Čo sa skrýva za umelo vytvorenou ženskou krásou? Ako rozmýšľajú pekné ženy a dievčatá s podpriemernou inteligenciou? Prečo je pre nich najdôležitejšie (v živote) vyzerať dobre? Koľko peňazí sa ročne utráca na rôzne kozmetické prípravky v Čechách? Z dokumentu Eriky Hníkovej je zrejmé, že sa snažila poukázať na istý postmoderný trend, resp. problém, charakterizujúci dnešnú slepú (alebo spiacu) spoločnosť. Upozorňuje hlavne na to, ako reklama a celkovo média ovplyvňujú a manipulujú našim myslením a následne aj správaním. Čo na tom, že sa jedná o výkrik do tmy. Ako keby ste človeku, ktorý má oči zaviazané šatkou ukazovali a vysvetľovali ako sa má dívať na niektoré veci. On si vás síce vypočuje, ale neprinútite ho, aby sa šatky zbavil, pretože je na ňu až príliš naviazaný. Po dlhšom premýšľaní som trochu prehodnotil svoje pôvodné pocity a rozhodol som sa dať filmu aspoň tri hviezdičky za pokus. Možno nie je až tak zbytočné z času na čas upozorniť na niektoré dôležité skutočnosti. Najväčší problém podľa mňa spočíva v tom, že veľa ľudí aj vie, že sú manipulovaní, no napriek tomu žijú ďalej svoj bezduchý život. Čo by si o nich druhí pomysleli, ak by sa náhodou odrazu zmenili? Tento dokument má prinajmenšom ambície rozprúdiť vášnivé diskusie na rôzne témy od feminizmu cez vymývanie mozgov až po zhubné zákulisie modelingu. Mimochodom, časopis Cosmopolitan, resp. ľudia stojaci v jeho čele, museli byť z tohto dokumentu nadšení – negatívna reklama je niekedy tou najlepšou reklamou. (28.11.2007)

Film Ženy pro měny je spolu s Českým snem, Pátrání po Ester, filmy Karla Vachka, Tatínkem a výtečným Ničeho nelituji jedním z mála (českých) dokumentárních filmů, kterým se dostalo "privilegia" distribuce do kin (otázkou je, které další dokumenty by alespoň pár tisíc diváků v kině vyhledalo). Spolu s výše zmíněnými díly je to také film, který podnítil debatu, zda náhodou to nejlepší ze současné české kinematografie neklíčí na poli dokumentu. Osobité protagonistky činí z filmu dílo zábavné, avšak vzhledem k absenci výraznějšího autorčina stanoviska je výsledný dojem mdlý. Je škoda, kolik nabídnuvších se otázek zůstalo nerozpracovaných (k čemu je vlastně dobré pečovat o vlastní tělo? kde je hranice v počtu lahviček s přípravky? kde je hranice mezi modelingem a kupčením?). Pokud měla autorka v úmyslu nechat nad těmito otázkami přemítat diváka, zklamává zase v míře stimulu, který by přemítání podnítil. Prostřihávat mezi ženou prahnoucí po zhubnutí, nemytou "anarchofeministkou", nevzhlednou (!) redaktorkou Cosmopolitanu a výčtem sum utracených za kosmetiku a přípravky na hubnutí ještě nestačí na svědectví s výpovědní hodnotou. Ženy pro měny jsou pouhou skládačkou, jejímiž částmi jsou více či méně související mini profily žen a dívek, které měly chuť se vyjádřit ke svému zevnějšku. Přináší momenty ryze vtipné i udivující, nabídne se i paralela s Českým snem (alibistická redaktorka Cosmopolitanu versus reklamní "kreativci" v Klusákově a Remundově filmu), avšak to všechno jsou jen odřezky z výrobku, který nebyl patřičně opracován, ač propriety byly na místě. (13.10.2005)