Nahý oběd

Halucinogenní mišmaš s posláním, že když jste věčně vožralý, žerete všechno od jedu na krysy až po Okenu a "omylem" střelíte manželku do hlavy, moc vám nejde pracovat, takže máte tendenci devastovat všechno, co psací stroj jen připomíná. Bukowski, Burroughs, Ginsberg a celá tahle bohémská beatnická partička jsou asi těžký věci pro plátno a "čuňák" Cronenberg se s tím popasoval dobře. Navodil jemu vlastní zvláštní atmosféru, ve velice vtipnejch hnusárnách se zase dosytosti vyřádil (přivodil mi opět několikero záchvatů smíchu), leč i ten mě na konci náhle přešel a byl vystřídán něčím...hořkým. (21.05.2012)

Ve filmech Davida Cronenberga mám zalíbení. Více než tři hvězdy jsem dal jen Mouše, ale tím nechci říct, že by se mi tenhle film nelíbil. Moc pěkně jsem se přenesl do pavučiny halucinací, prolínání reality s fikcí a surrealismu. Atmosféra filmu a jeho depresivnost se mi moc líbila ( neustále se nacházíme v uzavřeném prostoru, i když je záběr v ulici, nikde se neobjeví panoramatický pohled ). Prostě se jednou za čas rád kouknu na "nenormální" film. "Normální" se natáčí pořád. Peter Weller je rozhodně lepší než v Robocopovi. (03.04.2004)

WTF?! Celý film čekám na pointu a ona ŽÁDNÁ NENÍ?! Jakože... mindfucky miluju a dokážu sledovat dvě hodiny totálního bulšitu, ale jenom za podmínek, že na konci se to nějak vysvětlí! Chci zpátky dvě hodiny života! A absolutně netuším, proč nedávám odpad! Brouci, psací stroje, drogy! WHAT?! Oficiální text distributora v podstatě vystihuje obsah filmu, ale upřímně, mí drazí přátelé, kdo mě máte v oblíbených: Serte na to! Radši si pusťte eXistenZ! (03.06.2012)

Nenašel jsem v tom pražádné zálíbení, žádný emotivní moment. Je to velice chladné a odtažité. Drogy, paranoia, psaní, homosexualita... Halucinace. Nahý oběd je halucinací autora kdesi na pomezí života a fikce. Na pomezí žitého a psaného. V tom bych však problém neviděl, problém je v tom, že celé kouzlo snímku tkví jen v rádoby šokujících a na oko nepochopitelných scénách, které ale maskují jediný fakt – že je to celé o jednom dlouhém (a hodně devastujícím) tripu, který mě osobně z diváckého hlediska nic neříká. Cronenberg odvedl řemeslně dobrou práci, stejně tak herci a zejména Howard Shore se svým soundtrackem. To však nic nemění na tom, že mi celý Nahý oběd připadá jako totální exhibicionismus a výlev chorobné mysli. A to na dobrý film nestačí... Dost možná hodnotím jak hodnotím proto, že tenhle literární žánr nemusím. Takže pokud se vám zamlouvají souložící brouci, brouci v podobě psacích strojů, brouci v podobě mimozemšťanů a brouci v podobě brouků... budete zřejmě broukat nadšením. Já jsem si od věčného zívání přivodil rozedmu kušny... (26.03.2004)

tento film má všetko, čo od filmu podľa môjho gusta vyžadujem, a aj keď niektoré položky sú možno v miernom kontrapunkte k akýmsi "všeobecným" požiadavkám na obecne dobrý filmu (napríklad "príbehovosť", zreteľnosť motivácií, zrozumiteľnosť konania, dramaturgická uzavretosť), aj tak sa v Nahom obede kĺbia tie najpriaznivejšie prúdy a poryvy vytvárajúce jedinečnú filmovú lahôdku; civilne noirové herectvo petera wellera (skvelé obsadenie), zvláštna, utrápená "femme fatale" davies (skvelé obsadenie), ako vždy ambivalentne diabolský sands a štandardne dobrý holm; zdrvujúco znepokojivý jazzový soundtrack, netradičná výprava, nejedznoznačné žánrové zaradenie, zmes kafku, gilliama v tom najlepšom z burroughsa a cronenberga; ambivalentnosť a nejednoznačnosť, glorifikácia bizarnosti, neustála paranoia a halucinácie, hmyz a sex: to sú kľúčové slová pre túto obnaženú neo-dadaistickú snahu o akýsi životopis nevedomia, nie fyzickú biografiu, ale biopic dokumentujúci duševné stavy a psychické pochody človeka, ktorý je neustále pod nejakým vplyvom; fantasy, sci-fi čierna komédia s ľahko erotickými a noirovými náznakmi a miestami hororovou atmosférou; (28.04.2012)