Rabid

Podíval jsem se na další sci-fi horror z dílny Davida Cronenberga a rozhodně mohu hlásit spokojenost, přestože jedinečný zážitek z nasledujících Mláďat (1979) zůstal nepřekonán. Moje pocity jsou sice pestré – velmi dobré z filmu s nesmírným napětím, značně znepokojivé z děsivého příběhu, ale tak už to u setkání s kvalitním horrorem většinou bývá. Ani mě nenapadá, co bych dodal, tak snad jen 2 postřehy: Rabid beru jako další ukázku kvalitního žánrového filmu z éry, když tvůrci horrorů točili především pro dospělé a často i náročnější publikum, což je zde vedle filmařské stránky vidět i na kvalitně propracovaném scénáři s přidanými vědeckými (sci-fi) prvky. A také ho beru jako další skvělou ukázku tvorby pana režiséra, který v rámci námětu zrodu a následného šíření zla s rysy nákažlivé epidemie dokázal přijít opět s novým nápadem a originálním ztvárněním lidského monstra, zachovat napětí a přehlednost i přes množství vedlejších postav, ukočírovat celý šílený děj a zároveň ho gradovat až do promyšleného konce s překvapením na závěr. Bizarní a mrazivé, to ano, ale současně nezapomenutelné... [85%] (01.11.2022)

Rabid je obdoba Shivers. S tím rozdílem, že zlo je trochu jinýho původu. Jinak skoro přes kopírák. Rabid má celkem pomalej rozjezd. Od poloviny snímek, ale začíná nabírat na obrátkách. Nakažení přibývají a Montreal zasáhne epidemie. Určitě to není špatný, ale na posledně viděný Cronenberg(ův) film The Brood to určitě nemá. Jsem na vážkách mezi 3 - 4 hvězdama. Podle zdejších ohlasů jsem čekal o něco víc a proto se neubráním mírnému zklamání. Proto volím 3 hvězdy. (05.07.2016)

Jestliže Shivers měly tendenci vzestupnou, tak Rabid, jakožto film velice podobný, má ale tendenci sestupnou. Začátek nabízí zajímavé rozehrání Cronenbergovy úchylné hry s lidskou pudovostí, ale schéma vražd se pak pořád opakuje, přičemž stoupá jen počet objetí. Amatérskost lze z filmu cítit ještě o malinko víc než u Shivers, z hlediska dramaturgie se dají nalézt nějaká hluchá místa a díky stereotypu místo aby atmosféra houstla, tak naopak upadá do nudy. Osobně se určitě řadím mezi fanoušky Cronenbergových nápadů, ale už ne tolik jeho filmařských dovedností v začátcích (později už je to samozřejmě jiná). 5/10 (28.11.2009)

Béčko jak má být, bez žádného hlubšího poselství, existenciální hloubky, psychologizujícího přesahu, natož nějakého filosofického ocasu. Sexy upírka, v civilu pro zajímavost pornoherečka, je ovládána neovladatelným pudem k sání krve komukoliv, kdo je zrovna nablízku. A zapomeňte na nějaké směšné upírské špičáky, tahle dáma má na krvesajstvo úplně jiný forichtung - slizký výsuvný sosák, vylézající z jakési imitace řitního otvoru, který jí vyhřezl v podpaží coby následek pooperační mutace. Pokousané oběti se mění ve slintající krvežíznivé šílence a nákaza se rychle šíří městem... K tomu zní navíc příjemná sedmdesátková instrumentální hudba. No nezní to báječně? Je to báječné! A místní anotace má recht - scény z operáku a z pornokina jsou skvostné. Až sjedu celého Cronenberga, možná se sem zase vrátím a dám plný počet. (22.04.2017)

No, od Cronenberga jsem při tomto námětu čekal rozhodně víc. Samotný ústřední motiv, kdy ženě začne po experimentální operaci z podpaží vyrůstat orgán značně podobný vagíně, ze kterého při tělesném kontaktu vystřeluje ostrý bodák, ve výsledku působí veskrze nahodile. Že se tento film jasně hlásí k béčkovým formám, Cronenberghovi ale nebrání ve výborném využívání potenciálu filmu. Nějaký déle trvající dojem, tak spíš vzbudí pár opravdu působivých záběrů kamery, než samotná exploatace s orgánem hlavní hrdinky. [FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2010] (14.02.2010)