Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Trojice povídek o lesbických párech, jenž se odehrávají v jednom domě po 3 generace. Snímek volně navazuje na film Kdyby zdi mohly mluvit (1996), který znázornil problémy žen. Režie: Jane Anderson (první snímek z roku 1961), Martha Coolidge (druhý snímek z roku 1972), Anne Heche (třetí snímek z roku 2000). (ČSFD)

Recenze (30)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Krutý příběh z roku 1961, nespravedlivá historka roku 1972 a senzačně pozitivní záležitost ze žhavé současnosti. To je lesbický triptych Kdyby zdi mohly mluvit 2, alébrž nejen lesbický hit, který rozhodně neuškodí vidět nikomu. Naopak měl by ho vidět každý, ať už fandové nebo odpůrci. Tomuhle říkám open mind. ()

lillien 

všechny recenze uživatele

Televizní triptych s lesbickou tématikou, který neurazí ani nenadchne. První příběh - starosvětské a důstojné. Druhý příběh ve mně zanechal zvláštní pocity. Chloe Sevigny jako lesbická mužatka byla tak neskutečně vilná, až se ve mně všechno naštětilo, nahusilo a naježilo. Ačkoli se nepovažuji za homofoba, najednou ze mě promluvila heterosexualita. Jak se mi jinak pěkné ženské líbí, tak tady se mě zmocnil fyzicky až nepříjemný pocit při pouhém sledování erotické scény s Chloe. Což je důkaz toho, že to jako herečka výborně zvládla. Její mužská esence mě až vyděsila, navlečte i pěknou ženskou do nátělníku, košile a kravaty a je tu rázem hermafrodit. V Chlapci nepláčou to mělo být naopak, strčila by Hilary Swank do kapsy. Její mužský projev byl mnohem výraznější a přirozenější , navzdory jejím vyloženě ženským rysům. Bez třetího příběhu bych se klidně obešla, moderní, ambiciozní L pár s afektovanou Sharon Stone si vyrábí potomka. Jestli mi opravdu něco nesedí, tak závod s ovulací, vajíčky , bazální teplotou a spermatem v hlavní roli. Jako námět na bláznivou komedii ano, ale tohle byla křeč o ničem. ()

Reklama

Herriotka9 

všechny recenze uživatele

Snad nejlepší TV film, který jsem zatím viděla. Nápad spojit tři odlišné příběhy (i když už ne zcela originální) jedním domem je fakt skvělý. Stejně tak, jako zpracování tématu lesbických vztahů v průběhu 20. století. První příběh - odehrávající se v 60. letech, je smutný a bezútěšný, ale svým způsobem krásný. Dokazuje, že láska přemůže všechno, ať už nenávist, posměch nebo odsouzení. Druhý příběh, který se odehrává pouze o jedno desetiletí později, už nese podstatně pozitivnější nádech. Skupina 'heterofobních' feminazi je tu už naštěstí spíš k smíchu, než aby se z nich bořil svět (jako v povídce první). Třetí (a podle mě i nejhezčí) povídka se odehrává v roce 2000, v době, kdy už lesbičky nejsou žádným kontroverzním tématem (možná jen pro pár zabedněnců) a příběh tak může být o to šťastnější a může se více zaměřit na vztah jako takový. V tomhle případě spíš na možnost lesbických párů vychovávat děti (což by ve dvou předchozích příbězích bylo něco naprosto nemyslitelného). Vtipné a roztomilé zpracování vážného tématu. První povídka ****, druhá *** a třetí *****, za poslední příběh ale dávám celkových pět ;) ()

jafuska 

všechny recenze uživatele

rozhodně zajímavé téma, tentokrát o lesbičkách, ale je to jedno, jestli je to o gayích, nebo o holkách všechno je to jedna normální skupina, když si můžu vybrat, tak nejvíc se mě líbil druhý příběh, třetí je netradiční nelehký, protože se jedná o dvě holky, které by chtěly mimčo, ale není to zas tak jednoduché říct jo nebo ne. tohle pro mě budou vždycky srdcovou záležitostí, kde prostě nemůžu nic vytknout, láska holek která je krásná jedinečná, vřele doporučuji a nerozlišuji, jestli je to jen pro jinou orientaci, je to zkrátka pro všechny, ()

Anteia 

všechny recenze uživatele

Nevím, čím to je, že ve většině případů film, který je tvořen z více příběhů bývá na tolik vynikající. Avšak ani mne tato otázka tolik netrápí, protože se mi tento film ve výsledku opravdu líbil a nic jiného by mě nemělo zatěžovat. Dávám plný počet hvězdiček, i když to nebylo dokonalé, tak tím více to bylo příjemnější sledovat, a přesně proto takové hodnocení. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (3)

  • Keď Jane Anderson uvidela výkon Vanessy Redgraveovej v scéne bez slov, kde plače a dieťa na ňu pozerá, režisérka bol tak ohromená surovými emóciami, ktoré Redgrave prejavila, že po prestrihnutí musela opustiť scénu, aby sa nadýchla vzduchu. (Arsenal83)
  • Natáčení probíhalo v amerických městech Hollywood, Los Angeles, Pasadena a Torrance. (Terva)

Reklama

Reklama