Hrdý Budžes

Skoromonodrama o neradostném dětství jedné z Husákových dcer. Neobvyklý a velmi obtížný žánr divadla jedné herečky (nebo eventuálně herce) se u nás i díky této hře uchytil velmi dobře a má obrovský potenciál. Hra nenudí (přes podivné kulisy a to, že na scéně je celou dobu jeden člověk), Hrzánové jsem tu nešťastnou školačku vyděšenou absurditou života kolem sebe opravdu věřil. Strašně se mi líbila jazyková stránka hry, Helenino neobratné vyjadřování je napodobeno skvěle (i z hlediska literární řeči, i z hlediska hereckého projevu) a je na něm založena velká část vtipů. Některé scénky (hledání partyzánů) patří k tomu nejlepšímu z českého humoru a vtipností a sofistikovaností jsou někde na úrovni Cimrmanů, nadto ale smutná, bez příkras vystižená a absurdní realita "reálného" socialismu nutí k zamyšlení a celkovému zvážnění - no a to je spolu s nezbytnou vtipností podmínkou pro dobrou komedii (ač si to většina tunajších uživatelů patrně nemyslí, o čemž svědčí mj. nostalgické přecenění některých budovatelských - nemám rád to slovo, ale budiž - taškařic). Výborně... divadlo žije. ...a ona umřela, protože měla srdce, a srdce, to je vůbec nejhorší nemoc a kdo má srdce, tak skoro vždycky umře. (28.07.2009)

Co do zážitku ze sledování u mě případ hodně podobný one woman show s Lily Tomlin The Search for Signs of Intelligent Life in the Universe. Ze začátku (asi tak půlhodinu) jsem se často náramně bavil, Báře Hrzánové všechna čest, odehrát dvě hodiny komediální sólo na jevišti si vyžaduje spoustu nasazení a talentu... a že se jí to daří hodně úspěšně, mě přesvědčila i později, když mě opakovaně nějakou tou Helenčinou historkou nebo náhlou drobnou změnou v projevu s úsměvem upoutala, i rozesmála – i ve chvíli, co jsem už Hrdého Budžese „jen“ pro úplnost dokoukával až do konce. Věřím, že na divadle by mohl být zážitek lepší, ale inscenace jako celek mě úplně za srdce nechytla. Možná i tím, že dvě hodiny na tento typ předváděného humoru v podání jedné herečky na vesměs jeden způsob, bez aspoň špetky přítomného napětí, můžou být při sledování na obrazovce přeci jen trochu zdlouhavé a bez pocitově hluchých míst se úplně neobešly – stejně jako pár vtipů mi zrovna nesedlo. Na dvojici přihrávačů jsem si nějakou dobu musel zvykat, ale podařilo se. Náhled do dob socialismu humornou optikou dítěte není špatným exkursem a registruji, že jde již o starší inscenaci dle o pár let ještě starší předlohy, ale přeci jen už těch českých komedií s podobně parodickým nadhledem nad návraty před rok 1989 vzniklo za posledních 25–30 let tolik, že mě Hrdý Budžes v tomhle aspektu neobohatil až tak výrazně. Celkový zážitek mi vychází na mírný nadprůměr, výkonem v hlavní roli i pamětihodný, ale zřejmě se k němu již nevrátím. [65%] (17.02.2024)

Nejen české umění má velkou tradici v zpodobování skutečnosti jakoby dětskýma očima. Zdánlivě naivní a nezralý pohled svou bezprostředností a smyslem pro absurdní detail dokáže odhalit prvky a souvislosti, které dospělým - často i vzdělaným, poučeným, a přímo odbornicky dospělým - zrakům unikají. Nicotnost tvrdé normalizace sedmdesátých let, zoufalý pokus nomenklatur zastavit čas a vývoj, až programové znicotovování jakýchkoliv hodnot a kterékoliv kvality očima osmi- devítileté holčičky nabývá ve zvlášť silných momentech tohoto zvláštního případu divadla jednoho herce až pitoreskního rázu. Dousková s neuvěřitelnou minuciézností (tvořivě domýšlenou Hrzánovou - určitě to není "tajem") - kreslí přesvědčivou podobu krajského (okresního?) močálu výstižně nazývaného Nížínem a postihuje také řádění nižšího stupně normalizace (v tomto ohledu jakoby to byl pandán normalizačního seriálu OKRES NA SEVERU se známou Pláteníkovou úvahou o tom, že vedoucí tajemník okresního kremlu je něco jako osvícenecký absolutistický panovník). Trousit další chvalozpěvy na Thálií poprávu ověnčený výkon Hrzánové nemá smysl; spíše si pozornost zaslouží celý režijní koncept této dramatizace, zvolený způsob jeho invenčního pojednání a koncentrace až desítek odlišných prostředí i rolí na ploše neuvěřitelně malé a v neposlední řadě i zralý profesionální výkon obou spoluherců. To všechno potvrzuje starou polistopadovou pravdu, že doba, kdy kvalita se soustřeďovala především v Praze a do Prahy (něco málo zbylo i na Brno a Ostravu a opravdu spíše omylem "trošíčku trochu" na Plzeň), nenávratně minula. A že mnoho skutečné kvality se dnes najde i na regionálních, zdánlivě zcela neatraktivních scénách. Třeba v kdysi hornické a uranové a ještě předtím i zlaté a stříbrné Příbrami. (09.10.2008)

Len tak mimochodom som pred pár rokmi zachytil, že Hrdý Budžes je Hrzánovej výstavný kus, ale nevenoval som tomu zvláštnu pozornosť. Dnes som si Hrdého Budžesa pozrel a veľmi dobre som sa zabavil. Je to výborne napísané, nedokážem pochopiť, ako sa môže niekto naučiť toľko textu a prakticky dve hodiny nezísť z javiska. Tiež som sa zamyslel nad tým, ako asi hru vnímajú diváci narodení po. Moja spokojnosť samozrejme nebola absolútna a malú výhradu mám k akejsi kŕčovitosti, ktorá napodiv bola väčšia v reakciách divákov, než pri dianí na javisku. (22.07.2020)

5* velmi kvalitní převod "kultovní" knížky, o žákyni 2. třídy z husákovských dob, na divadelní prkna s jedinečnou Bárou Hrzánovou, které role padla jako ulitá. I když je divadelní záznam skvělý, tak lituju, že jsem to nikdy neshlédl v divadle osobně. Z představení čpí velmi optimistická atmosféra a radost ze života a proto nižší hodnocení není možné. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (19.11.2017)