Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)
(více)Recenze (280)
Když se dá dohromady dobrý námět a excelentní Bára Hrzánová dopadne to takhle. Volám bravo a tleskám! ()
"A když ho potkám, tak mi pokaždý nabídne Sisinku. A já si tu Sisinku pokaždý vezmu, protože jednak von by byl smutnej, kdybych si jí nevzala a jednak proto, že prostě tu Sisinku chci!" Viděno asi milionkrát jak v TV tak v divadle a pořád nemám dost! A hlavně "TY VAGO, NOHA!" ()
Neuveritelny vykon Bary Hrzanove. ()
Zdaleka lepší než jít na dorty... ()
A teď to hlavní. Za dva týdny bude mít v Ničíně koncert Miluška Voborníková. ()
Geniálně zahráno.komentář po ostatních netřeba. ()
Geniální výkon Báry Hrzánové a neméně geniální text. Dvě hodiny nepřetržité zábavy. U této inscenace není možné se nudit. Tedy alespoň já jsem se určitě nenudila! Zkrátka jasných 5* ()
Skvělá, úžasná no prostě geniální Bára Hrzánová...tohle už asi, Báro, nedokážeš překonat! Viděla jsem několikrát, pořád mě to baví, směju se i pláču najednou...protože "takoví jsme byli". Kdo tu hnusnou dobu nezažil, nemůže pochopit... ()
Hrdého Budžese znám skrz na skrz ve všech podobách. Četla jsem knihu, poslouchala jsem audio, viděla jsem záznam a dokonce jsem měla tu čest vidět excelentní Báru Hrzánovou živě. To vše před 8 lety... o víkendu jsem strávila chvilky s Helenkou znova a musím říct, že nostalgie zafungovala velmi. Cením si všeho, co mě aspoň na chvíli zbaví deprese a není to produkt farmaceutického průmyslu. I když některé pasáže zavání nudou a nepochopením, tolik srdečného smíchu jsem ani nečekala.... srdcovka.cz... "Děkuji, ještě nemám hlad, ty kurvo!" ()
Dokonalé. Bára hraje o "106". Spousta humoru ve všech jeho polohách a odstínech. Ale také melancholické momenty, vhánějící téměř slzy do očí. Doporučil bych jako "povinnou četbu" všem, kteří už zapomněli... ()
Ze začátku jsem měl dojem, že tohle bude jedna z těch divadelních inscenací, jejíž kouzlo se nepodaří do televize přenést. Některé scénky, kterým se v divadle od plic zasmějete, prostě v televizi vyznívají do prázdna. Navíc celá první polovina byla trochu slabší a občas jsem měl co dělat, abych udržel pozornost. Po přestávce ale přichází výrazné zlepšení, příběh získává na obrátkách a člověk je najednou s hlavní hrdinkou na jedné lodi a ani netuší, jak a kdy se na ni dostal. Ve výsledku tedy pochvala, i když pokud jde o množství smíchu, byl jsem na stejné vlně jako paní ve výrazné červené róbě v publiku. Ta se mezi ostatními od plic se smějícími diváky spíše jen lehce usmívala a někdy ani to ne a od plic se zasmála jen výjimečně, jestli vůbec. Je to pro režiséra ale pech, mít takovou lehce kamenější tvář přesně uprostřed malého publika :o) ()
Tahle poetika mě zcela míjí. Bára Hrzánová mě nerozesmívá ani se mi na ní s radostí nekouká. Nemám sílu to ani dokoukat. Jedna hvězda, abych tu nebyl za exota, co dává odpad něčemu, co ostatní zbožňují. ()
Výborný pohled na komunismus očima malé holčičky (přitom komicky podané dospělou ženou :) ). Jen jsem čekal, že to závěrem nějak lépe vyvrcholí. ()
Jednoduše fantastické.Skvělá Bára Hrzánová,která Vás rozesměje tak,že Vám budou téct slzy.Doporučuji zajít na HRDÉHO BUDŽESE do divadla,jelikož ta atmosféra je ještě lepší,než doma u televize. ()
„Televizní záznam divadelní inscenace“ je sousloví, které evokuje asi tak vzrušující podívanou jakou byla Nedělní chvilka poezie. Vybaví se mi kousavým sametem potažené stěny ostravského studia, uprostřed bříza zašroubovaná do podlahy a nad tím vším poletující dřevěná sojka na nylonových strunách. Tento televizní záznam je ale jiný. Samo divadelní představení je totiž natolik strhující, že ani filtrace přes televizní obrazovku nedokáže snížit jeho hutnost, zábavnost, tragičnost i nostalgii. Paní Hrzánová je během představení vším – holčičkou, komikem, jediným normálním mezi blázny, Bárou Hrzánovou i Hrdým Budžesem. Z dvouhodinového představení hodinu a padesát dvě minuty vede monolog právě ona a to v tempu vražedném. Slabší stránkou je samotný „televizní záznam“, kdy kamera vybírá za vás co na jevišti je a co není podstatné a tak občas upřednostní záběr, který není pointou. Vystoupení dvou, řekněme „doprovodných“ herců, je něco bez čeho by se sice divák klidně obešel, ale ne paní Hrzánová. Získává tak krátké momenty k nadechnutí se do dalších tisíc slov dlouhého monologu. Přišlo mi také, že závěrečná část hry jako by ztrácela nadhled a je vyloženě smutná až tragická, bez jediného odlehčení které divákovi v ostatních částech hry pomáhá přenést se přes neutěšenost doby do níž je hra zasazena. A že to byla velmi, velmi neutěšená doba… Co dělá toto představení mimořádným je kombinace výkonu hlavní protagonistky, jazyka s nímž pracuje autorka knižní předlohy a popisu kruté doby normalizace očima dítěte, které nechápe souvislosti. ()
Myslím, že se to málokdy vidí aby se povedlo takto převést knihu na divadlo. Mám posit, že díky paní Hrzánové je divadlo lepší než kniha. ()
"Jdu a jim sníh... ten MŮŽU!" Bára Hrzánová exceluje. Malinko to kazí zbylí dva herci, ale jinak nemám co vytknout. 90%. ()
"Lenka Krátká tralala, se nám strachy posrala!" ... "Secký, ty seš takovej vůl!" ..."No co, soucit, soucit!" :D opravdu nádherné pobavení až jsem brečela smíchy! Rozhodně doporučuji jít na to do divadla. Je to mnohem větší zážitek než tento záznam. Bára to totiž časem krásně zdokonalila a přidala tam mnohem více vtipných scének! Po shlédnutí v divadle, je zážitek nesrovnatelný s tímto záznamem! Jedním slovem nádhera! A opravdu se moc klaním! ()
Geniální komentář k dění 60. let očima žákyně Helenky Součkové. Už dlouho jsem se tak parádně nenasmál. Tleskám a hluboce se klaním. ()
kleopatra - komentář všeříkající! Tohle je podívaná od začátku do konce a ani mikrovteřina nudy tu nehrozí. Bára je geniální! ()