Moje matka

Několik tisíc dětí je z Rusy bombardovaného Finska posláno do sousedního neutrálního Švédska. Tam na ně čeká buď dočasný pobyt v náhradních rodinách nebo dětský domov. Mezi nimi je i devítiletý hlavní hrdina filmu Eero. Ocitá se na švédském venkově v osudem těžce stíhané rodině.Po počátečních rozpačitých reakcích, především ze strany náhradní švédské "maminky" Stige, vznikne mezi oběma velmi silné citové pouto. Možná silnější než Eero chová ke své skutečné matce... Velmi citlivě natočený snímek, nádherná severská krajina, výborná hudba. (01.08.2008)

Citlivě natočené drama tentokrát o finském chlapci, kterým zmítají události druhé světové války - musí opustit matku a jet k cizí rodině do neutrálního Švédska. Od porozumění s novou rodinou jej dělí nejen jazyková bariéra, ale především nezahojené rány.. Zase jednou příběh o jehož okolnostech se tolik nemluví, plus především pro ty, kteří mají rádi filmy z tohoto období, ale už jsou přesyceni koncentračními tábory a holocaustem. Přestože já k takovým lidem nepatřím, jsem ráda za každý "nový" úhel pohledu. Tempo je sice pomalejší a slov je poskrovnu, ale z příběhu musí být snad každý divák pohnutý. Jen ty scény s dopisy probíhaly pokaždé stejně. V závěru tedy nejsem nadšená, ale dojatá rozhodně ano. (21.06.2013)

Ľudské vzťahy sú mimoriadne zložitá vec. O to viac zložitá keď na ich vývin vplývajú vonkajšie okolnosti, ktoré samotní ľudia nemôžu ovplyvniť. Preto sa môže stať, že milujúca matka Kirsti posiela na začiatku svojho syna do bezpečia Švédska aj napriek tomu, že jej jeho neprítomnosť trhá srdca, aby neskôr musela ťažko voliť medzi láskou k nemu a mužom do ktorého sa počas vojny zamilovala. Tak sa môže stať, že mladý Eery, ktorý sa po príchode do cudziny pokúšal vrátiť domov k milovanej mame všakovakými spôsobmi sa neskôr návratu domov bráni a volá mamou svoju "pestúnku" Sigil. Tak sa môže stať, že Sigil zničená po smrti svojho dieťaťa presvedčená o svojej vine a o neschopnosti znovu ľúbiť nejaké dieťa, nieto ešte nejakého prišelca zo Švédska dospeje neskôr do štádia dokonalej nesebeckej lásky k nemu. A tak sa môže stať že odpoveď na otázku kto je Eerimu Äideistä Parhain nedostaneme. 10/10. (24.03.2009)

Nejspíš jste již slyšeli o programu, který za druhé světové války dost možná zachránil životy tisíců židovských dětí z celé střední Evropy transportem do Velké Británie a pokud ne, doporučuji zhlédnout dokumentární film Do cizí náruče. Již méně známá je skutečnost, že podobná „záchranná“ akce probíhala také na sever od nás, kde Švédsko nabídlo útočiště dětem z Finska, jež odolávalo útokům Sovětů. Právě o tom pojednává dojemný finský snímek Moje matka. Devítiletý chlapec Eero musí opustit svou matku a navzdory jazykové bariéře odjíždí do Švédska za svými (nejspíš dočasnými) rodiči. Je zajímavé pozorovat vývoj jeho vztahu k náhradní matce, resp. náhradní matky k němu. Přes počáteční chladný odstup až k vztahu hluboce soucitnému, silnějšího vztahu s matkou skutečnou, dočasně stovky kilometrů vzdálenou. Stačí trocha sociálního cítění a je těžké nebýt v závěru dojat k slzám. 80% (20.08.2007)

Severské dějiny u nás nejsou moc známé. A to ani záchranná akce pro děti podobná té Nicholase Wintona. Možná by se mělo místo točení dokumentů o ní zkusit natočit něco podobného, protože se mě tento způsob zpopularizování líbil. Nechci tím říct, že se by o Wintonově akci nevědělo, ale bylo by zajímavé podívat se na tu látku zpracovanou podobně jako tady, očima dítěte. Každopádně já o této akci do vidění tohoto filmu nevěděl.Takže, jen víc takových snímku zpracovávajících témata, kterých se tolik neví. (04.08.2016)