Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(více)Recenze (97)
Cesta do Rokycan je krátký televizní film o dlouholeté manželské dvojici v podání Vladimíra Menšíka a Ivy Janžurové. Odehrává se jen v pár dnech a jeho banální zápletka je o tom, že se manželé dohadují, ke které „mamince“ pojedou letos na vánoční svátky. Výstižně napsané dialogy od Miroslava Plzáka převádí Menšík s Janžurovou do prakticky jednolité hádky a věčného popichování vskutku mistrně. Bavili jsme se u toho celou dobu náramně. Zdatně jim k tomu sekundoval i mladý Vladimír Dlouhý, ten se s rozhádanými rodiči také nepáral. Ty mě sice máš rád, ale nerad! Čtyři hvězdy a doporučení k tomu. ()
Tohle mně dokonale uzemnilo, do této chvíle jsem o tomto skvělém díle neměl ani páru ale už po prvním shlédnutí dávám plný počet, neboť jsem se náramně bavil, nemělo to jediné hluché místo, velmi přijatelná stopáž, přesně akorát, jedná hláška za druhou až to nakonec celé rozsekl povedený synáček ..Bezvadně napsané dialogy, na tuhle problematiku byl Plzák mistr .. ()
Malá televizní komedie, která je malá z pohledu času, ae velká z pohledu hereckého koncertu, který rozehrají bravurně rodiče Vladimíra Dlouhého Vladimír Menšík s Ivou Janžurovou se svým synem. A přitom jde o takovou prkotinu. Prkotinu, skutečně? Však to zná každý z domu. Už kdysi obdobnou situaci řešil Luďan se svou manželkou Heduš v Homolcích, kde pojedou :). No, ale když se to náležitě vědecky, musí z toho logicky vyplynout konsekvence tomu určené :) ()
Dudlajdá... Pro některé manželské páry by zjevně bylo lepší jet rovnou do Pr... %-[] . . . Jinak je to celé sice taková svěží a v textu vskutku vypointovaná a mile odehraná, ale televizně lajdácky a s přebrepty vyrobená rutinní bakalářština... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách bakalářských, hodnocení po repete 2.11.2011 na >jalové jedničce< 499., komentář zde jako devětadvacátý - 2.11.2011) ()
Kam jdeš? – Sundat ty záclony, aby si maminko viděla, že jsem lepší než ty. Že si oproti tobě tvý práce cením, tak sundám záclony. – Stačí až po snídani. – No to je pravda. Já bych ale klidně oželel kus toho žvance, protože tě mám rád a ty záclony bych ti rád sundal. – Lepší než nerad. – Já říkám rád! Jaktože nerad? – Protože nerad to je lepší. Má to větší cenu, protože se musíš přemáhat a znamená to, jak máš maminku rád. – Podívej se, to je chytrý! Já teď chápu, proč jsem ty záclony nesundával a nenandával rád! Protože rád sundávat záclony může jen debil! Tři špičkoví herci proměnili Plzákův jednoduchý scénář ve vybroušený diamant, v němž se snoubí jak malichernost stejně malicherných rodinných sporů a rozmíšek, tak velká lidská sounáležitost a láska člověka k člověku. Je v tom veliký kus pravdy. ()
Reklama