Tajemství slov

Umělý ostrůvek uprostřed oceánu „ víc než 50.000 tun železa, do kterého každý den udeří přes 28.000 vln. Někdy víc.“ Místo, kde pracuje jen hrstka mužů a kde se stala nehoda. Tam utekla z nucené dovolené Hanna ..... „zabít čas, než čas zabije Tebe.“ Nemluvná žena s naslouchátkem, která nestojí o společnost, ale nabídla se jako ošetřovatelka popálenému a dočasně slepému muži. Ten má sice bolavé tělo, ale radostně vypráví, je plný zvědavosti a nekonečných otázek. Ocitnula se v blízkosti člověka, který ji postupně dokáže svými slovy rozesmát, rozesmutnit. „ Tajemství slov“, která umí poodkrýt dávná a bolestivá tajemství, ale přináší i úlevu a vzájemnou důvěru. Důvěru pro kterou se vyplatí ..... .naučit se plavat! Nádherný, emocemi nabitý film se skvěle vybranou dvojicí „trosečníků“, který jen tak z hlavy nevyženu a ani nechci 4,5*. (09.08.2006)

Docela složitý příběh, o složitém nitru dívky, která si hodně prožila a o muži, který má jedno velké tajemství, co ho trápí. Ani mi nepřipadalo, že se koukám na film, spíš jen na zajímavý příběh dvou lidí, kterí k sobě našli cestu a zamilovali se do sebe. Měla jsem pocit, jako by byl film jen převyprávěný zážitek, který nám oba herci znovu přehrávají a proto každý okamžik působí neuvěřitelně přirozeně. A proto vnímáme silné emoce ve slabém prostředí jako dominantu celého filmu, prožíváme s nimi jejich osudy i náklonnost a pouto, které mezi nimi vzniká. Ze začátku vypadal život Hany dost nevýrazný a proto jsem se do něj nedokázala vcítit, časem však přišly dojemné, upřímné, ale také komické scény, které mě uvrtaly do sedačky. A i když ve mě TAJEMSTVÍ SLOV vyvolalo příznivou odezvu, nemyslím si, že se na něj hodlám v nejbližší době koukat, protože je to ten typ filmu, který vás znova nepřipoutá a neosloví, protože u něj musíte přemýslět, rozhodně ne na odpočinek. (03.04.2009)

Hned na samotném začátku na vás čeká poměrně zajímavý a velmi záhadný úvod. Velmi pozvolna poté divák odkrývá, jaká tajemství skrývají slova hlavních hrdinů. Zejména poté slůvka hlavní hrdinky, která toho prožila podstatně více. Jedinou výtku bych našel pro zhruba střední část filmu, kdy děj plynul pomaleji, než jsem byl schopný akceptovat. Opravdu se v určité části zcela zbytečně neděje vůbec nic. Můžeme se asi jen dohadovat, jestli to byl skutečně autorčin záměr diváka tímto způsobem uspat. V okamžiku, kdy vám nudou pomalu padají oči, následuje velmi silný závěr a obrovské poselství, které se vám zřejmě zabydlí v hlavě na pěkně dlouho. Prostředí ropné plošiny s velmi nízkou hustotou osídlení je úžasné a režisérka s námi nebohými diváky rozjela pěkně intenzivní hru. Jen co je pravda. V určitých částech bohužel vystrkuje růžky velmi nepříjemná nuda. A takových částí není málo. Takže své konečné hodnocení ustálím někde kolem 3 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky MireldisYY. (21.12.2015)

Příběh o tom, že jizvy na těle jsou vidět, ale jizvy na duši mohou zůstat skryty na věky. Navíc je čas nezhojí, neboť jednou - ne dnes, ne zítra, ale jednou určitě - vyplavou opět na povrch a zcela nás pohltí. Je jediným možným východiskem láska? Může se zdát utrpení jednoho člověka větší než utrpení člověka druhého? Není přeci jen nejspravedlivějším měřítkem názor oběti samotné? Vždyť přece nikdo jiný nemůže cítit ani zlomek toho, co za muka prožívá právě ona. Na každou ránu existuje lék, jen jej musíme najít. Stejně jako odvahu v sobě samotném se přes všechno zlé přehoupnout a začít opět znovu, na nepopsaném listu papíru, který je plný křehkých slov. Křehkých slov zahalených nejtemnějším tajemstvím. Vynikající Tim Robbins a mrazivě dokonalá Sarah Polley. [říjen 2006] (02.10.2006)

Mít slova na tajemství slov není dost dobře možné, protože samotný film je velmi intimní, ale přitom přímo velkolepě popisuje rozvíjející se vztah mezi ošetřující hluchou dívkou a dočasně slepým zaměstnancem ropných vrtů. Prostředí vrtné stanice uprostřed oceánu přidává snímku na depresivní atmosféře. Klíčem ke 4* je pro mě skvělý herecký výkon Sarah Polley . (10.12.2006)