Tajemství slov

Hned na samotném začátku na vás čeká poměrně zajímavý a velmi záhadný úvod. Velmi pozvolna poté divák odkrývá, jaká tajemství skrývají slova hlavních hrdinů. Zejména poté slůvka hlavní hrdinky, která toho prožila podstatně více. Jedinou výtku bych našel pro zhruba střední část filmu, kdy děj plynul pomaleji, než jsem byl schopný akceptovat. Opravdu se v určité části zcela zbytečně neděje vůbec nic. Můžeme se asi jen dohadovat, jestli to byl skutečně autorčin záměr diváka tímto způsobem uspat. V okamžiku, kdy vám nudou pomalu padají oči, následuje velmi silný závěr a obrovské poselství, které se vám zřejmě zabydlí v hlavě na pěkně dlouho. Prostředí ropné plošiny s velmi nízkou hustotou osídlení je úžasné a režisérka s námi nebohými diváky rozjela pěkně intenzivní hru. Jen co je pravda. V určitých částech bohužel vystrkuje růžky velmi nepříjemná nuda. A takových částí není málo. Takže své konečné hodnocení ustálím někde kolem 3 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky MireldisYY. (21.12.2015)

Tajemství slov, aneb jak hodně mluvit a nic moc nevykecat. [Symptomaticky ženské.] Přestože může představa filmu o konverzaci hluché se slepým nabávat rysů anekdoty, moc se nepobavíme - a když, jen do pláče, jak by řekl Jára Cimrman. Snímek neponechává nic náhodě - počinaje vynikajícím soundtrackem [Byrne, Waits, Antony & The Johnsons a mně dosud neznámé kontinentální subjekty], přes skvělou, osvědčenou volbu jednoty místa a času na fotogenické těžební plošině, po působivou práci s dialogy, slovy, která se derou na povrch příběhu z hloubky, jejíž podobu nám dávají jen tušit, protože stejnou měrou milosrdně zahalují [snad jsem nevykecal pointu]; přesto snímek disponuje explicitními momenty, z nichž vstávají zbytky animálního zasrstění hrůzou. Z ústředního hereckého dua podává přesvědčivější výkon Sarah Polley. Čím dál víc mi připomíná moji kamarádku Marthu a její [Sarah, ne Marty] pomalu odbourávanou izolaci je radost sledovat. (03.01.2013)

V první moment jako bych viděla své pracovní začátky – stejně ponurá, zaprášená železná konstrukce, kde denní rituál velel nejprve ze stolu setřít vrstvu grafitu a následně se pustit do přípravné fáze cílící na každoměsíční mizernou mzdu pro padesátku podobných dříčů. Ocelové monstrum s příznačným názvem ropná plošina tuto dobu silně evokovalo - jedna žena, několik mužů, sugestivní vyprávění a nekonečno mořských hlubin.Nebylo na škodu, když příběh zabředl na jednom místě, protože dialogy byly skvělé a určitě stály i za těch jindy nekonečných stodvacet minut, které se tady převalily rychlostí vlny. (03.11.2014)

Zprvu jsem byla trochu nedůvěřivá k hlavní hrdince a hodně jsem se bála, že její chování bude sloužit jen k obratné manipulaci s divákovy city, nicméně děj tohoto díla je propracovaný a zapadá do sebe ve všech částech, takže nic není jen na efekt. Atmosféra tohoto příběhu je skutečně nestandardní, herecké výkony rovněž. Tandem Sarah Polleyová - Isabel Coixet je skutečně originální zjev na filmové scéně. Pakliže Můj život beze mne je o smíření se se smrtí, pak tento kus je o překonání vlastní smrti. Smrt v podobě války, vojáků, rádoby zachránců, v podobě sebevražedné nehody. Také je to o tíze slov a ticha ... takže proč psát víc ... to se musí vidět 90%. (17.11.2006)

Po depresivně laděném komorním snímku Můj život beze mne přichází od stejné autorky křehká story o mladé, "neslyšící" dívce, která nechodí do společnosti (protože nemá s kým a ani za nikým) a která impulzivně přijímá nabídku ošetřovatelky na ropné plošině. Kdesi u břehů severního Irska se tak ujímá popáleného muže, který na čas přišel o zrak, navždy pak o přítele. Deprimovaná dvojice tak postupně odhazuje bariéry, žádný kýč však nečekejte. Psychologický laděný film až příliš brnká na posmutnělou strunu, až celý jakoby přestal dýchat. Naprosto uzavřená a nesdílná hrdinka si navíc říká o to, že o ní přestanete jevit zájem. Zbytečně tak jde proti divákovi, který sice jednoznačně ocení vynikající výkony Sarah Polley a (překvapivě obsazeného) Tima Robbinse, naopak ale bude litovat, že s poutem, které oba ztroskotance obklíčilo, šlo pracovat o poznání lépe!! Navíc jakoby se čas zastavoval a sama režisérka nevěděla, jak ho rozběhnout. Celé je to u mě s několika povzdechy.. (19.02.2008)