하늘의 정원
Garden of Heaven
Režie:
Dong-hyeon LeeScénář:
Han LeeObsahy(1)
Když byla Choi malé dítě, ztratila oba rodiče a od té doby je tím velmi citově svázaná. Proto je velmi překvapená, když potká Kima, dalšího sirotka, a ten ji otevře srdce a ona se do něj zamiluje. Ale Choi může ztratit Kima stejně tak lehce, jak se do něj zamilovala, protože umírá na nevyléčitelnou nemoc. (jorgus)
Recenze (17)
Je to celkom dobrá romantická dráma. Má dosť dobrý príbeh o mladej žene, ktorá umiera na rakovinu a už je s tým aj celkom zmierená, lenže nemá nikoho, kto by jej mohol byť oporou. Ale zoznámi sa so sympatickým doktorom, ktorý prevádzkuje nemocničné zariadenie pre smrteľne chorých, jeho služby aj využije a tak konečne nachádza podporu a aj lásku, lenže obaja vedia, že ich vzťah nemá budúcnosť. Spracovanie nie je práve najideálnejšie, ale aj tak je stále celkom slušné. Ocenil by som, keby bol zabraný dlhší časový úsek, v ktorom by bolo vidieť ten postupný zničujúci priebeh choroby a vplyv na ich vzťah, aby to dokázalo skutočne zapôsobiť, tu chýba nejaký výraznejší úvod, aj ten spôsob zoznámenia je len taký vlažný a následne aj celá hlavná časť v nemocnici nie je práve ideálne gradovaná, prakticky stále mi prišla na rovnakej úrovni. Ale aj tak je to dobré, po celý čas sa na to príjemne pozerá, je to také uveriteľné a sympatické, prakticky sa tu ani nepokúšali o nejaké samoúčelné scény, jedine tie televízne reklamy sú už trochu zbytočné, ale ani tie nie sú zlé. Škoda, že moc nefungujú ani oba žánre, romantika mi prišla až príliš nevýrazná, ten vzťah som im takmer ani neveril a ani dráma na tom nie je o moc lepšie, nedokázal som sa do toho až tak dobre vžiť, ale dobre podané mi prišlo aspoň postupné umieranie ľudí v nemocnici. Herecké obsadenie je celkom dobré, sympatická Lee Eun-Ju, ale v iných úlohách si ma získala viac, postava doktora mohla byť obsadená aj o trochu lepšie, ale ani s týmto nemám väčší problém a bavili ma aj vedľajšie postavy. Réžia a technická stránka sa mi páčia, slušná vizuálna stránka a aj celkovo je to sympaticky podané, čo oceňujem, len by to chcelo aj emócie, tie som vôbec nepocítil. Garden of heaven určite nemôže tým najlepším predstaviteľom tohto typu konkurovať, ale stále je to dosť dobrý film, ktorý si toto hodnotenie zaslúži. 75% ()
Skladám poklonu režisérovi filmu. Mnoho iných by sa snažilo vytrieskať z témy oveľa viac a nechýbali by tradičné slzopudné scény. Niekto napísal, že sa mu konanie hlavných postáv zdalo čudné, mne naopak prijde úplne pochopiteľné- Young-ju je tá ktorá dáva viac najavo svoje city, je "hýbateľka" vzťahu pretože zomiera a nechce byť sama. Jeong Jeol je chladný (ale len navonok), snaží sa bojovať proti svojim citom k Young-ju, pretože nechce zažiť ďalšiu bolesť z odchodu milovanej osoby. Je pravda, že človeku dlhšie trvá, kým sa s postavami zžije a začne im fandiť, no podľa mňa ide o "realistické" zobrazenie vzťahu medzi smrteľne chorým a niekým druhým. 10/10 a na scénu so zvočekmi len tak ľahko nezabudnem. ()
Melodráma odohrávajúca sa v hospici, kde sledujeme posledné chvíle niekoľkých smrteľne chorých ľud´í. V centre príbehu sú ale hlavný primár hospicu a jedna pacientka, ktorý sa do seba zamilujú. Plusom filmu je, že sa na Kórejské pomery prekvapivo nesnaží nejak brutálne citovo vydierať. Práve naopak. Po emocionálnej stránke sa mi zdal až príliš vlažný a to vrátane tej romantickej línie. Film pomaly plynie, sem tam zomrie niektorý pacient a tak stále dookola až si smrť príde aj po hlavnú hrdinku a je koniec. Zvláštny je aj primár, ktorý je strašne uzavretý do seba a nikoho si nepripúšťa k telu. Aspoň tá hlavná línia mohla byť intenzívnejšia. Škoda, že sa film viac nevenoval aj ostatným pacientom a ich príbehom. Za jedno pozretie film stojí hlavne kvôli Eun-joo Lee, ktorá úlohu umierajúcej zahrala perfektne. Naviac je smutné, že už ani herečka nie je medzi živými. Škoda jej. 6/10. ()
Napsat o jihokorejské romanci, že je slátanina, není u mě běžné. Ale přesně ten pocit mám. Umělost. Přílišné tlačení na pilu. Zkratkovitost. Nekomfortně jsem se začal cítit při prvních scénách v sanatoriu. Nezlobte se na mě, nikdy jsem nebyl v zařízení pro smrtelně nemocné a doufám, že nebudu, ale chování těchto lidí mě připadlo být nerealistické. Stejně tak, když hlavní hrdinka pomalu v každé druhé větě připomíná, že umírá. Samozřejmě, že se tím zabývá, ale netvrďte mi, že to chce milovanému stále strkat pod nos nebo že na to občas nechce sama zapomenout. Howg. Ješté že v tom hrála sympatická Eun-ju Lee. ()
Možná jsem jen obyčejný zvrhlý Evropan, ale korejské námluvy na mě nepůsobí zrovna dvakrát romantickým dojmem. No, možná působí, ale jen v reálu. Ne na filmovém plátně. Na filmovém plátně chci mládence, který přes noc vysází po celém parku tisíce orchidejí (viz. Big Fish) a zpříjemní tím své vyvolené probouzecí rituál. Prostě něco, co já sám nezažil a ani nezažiju. K běžným romantickým obrazům mám osobnější (a tudíž i mnohem silnější) vzpomínky. Navíc, a vzhledem k námětu i logicky, chybí filmu humor, na kterém staví ostatní, čistě romantické, korejské snímky. Právě korejský humor z běžných situací dělá situace naprosto bláznivě roztokrásné. Toliko k romantické linii. Teď k té druhé, která filmu vysloužila alespoň ty tři hvězdičky. Na to, jak velkou tagedii film popisuje, mě nechal příliš chladným. Snímek nedává divákovi šanci si k postavám vytvořit hlubší vztah a tragická informace tak nemůže zasáhnout diváka tak tvrdě, jak by měla. Stejně tak i samotný vztah se začne vyvíjet až v době, kdy jsou karty na stole. Všechno jde prostě podle plánu a bez překvapení. Film postrádá jakékoli vrcholné a zapamatovatelné momenty. Nejzajímavější dějovou linií tak zůstává vývoj vztahu mladého doktora k "pacientům" a obráceně, potažmo pohled všech zúčastněných na život a smrt vůbec. [září 2006] ()
Reklama