Poslední dny Sophie Schollové

Příběh natočený podle skutečné události odehrávající se během 2 sv. války v Německu, v Mnichově , pojednává o studentské odbojové skupině zvané " Bílá růže ", která vznikla na jaře 1942, vytvářela a distribuovala protinacistické letáky, osvětlující nelegitimitu a zločinnost tehdejšího režimu. Skupině se dařilo skrývat téměř rok až do února 1943, kdy byli odhaleni, vyslýcháni a následně postaveni před soud. Mezi členy skupiny patřili také sourozenci Hans a Sophie Schollovi. Tento film je takovou rekonstrukcí tehdejších událostí a režisér Marc Rothemund nám příběh předkládá především očima Sophie Scholl ( v podání EXCELENTNÍ Julie Jentsch ). Ta je opravdu velmi přesvědčivá a především díky ní, jsem měl z tohoto filmu takový zážitek. K nejlepším momentům celého snímku bezesporu patří výslechy Sophie, kdy dochází ke konfrontaci názorů mezi Sophie a vyšetřovatelem Robertem Mohrem o demokracii, svobodě slova, svědomí.... K postavě Sophie jsem cítil bezmeznou úctu, respekt a obdiv! Julia Jentsch dává do této role opravdu vše. Pevnost vůle, silný intelekt, velice silné humanistické cítění, naproti tomu je zde její dívčí " křehkost" . Pouze jedinkrát ( zcela pochopitelně vzhledem k nastalé situaci ) se dostavuje a ( my vidíme) její čiré zoufalství a strach, aby následně opět u ní převládla pevná vůle a přesvědčení, že tento jejich čin nebyl zbytečný a kdykoliv by jej zopakovala! Snímek netlačí zbytečně na pilu, ( což mu pouze prospívá ), ale přesto mě konec dost silně emocionálně " rozerval " a zasáhl! 1* za fakt, že takovýto snímek vůbec někdo natočil, 1* za poselství snímku, 1* za opravdu povedený konec a 4* za VYNIKAJÍCÍ Julii Jentsch. Opravdu silný zážitek , hodně silné 4* (22.04.2009)

Jak napínavé může být roznášení letáků. Jak zajímavý může být nekonečný výslech. Jak okouzlující může být mladický idealismus. A jak udivující je hrdinská vyrovnanost. To nabízí filmová rekonstrukce osudů členů protinacistické organizace Bílá růže. Na předstíranou apolitičnost v úvodu je druhá polovina při výsleších trochu víc politická. I když film může působit televizně, tak smysl pro detail (pohled do zrcadla, Sophie mnoucí si ruce, či na zlomek vteřiny svírající přívěšek) rozhodně snímek zumělečťuje. Chce se věřit, že Sophie měla opravdu šanci ještě si zapálit příležitostně. (21.04.2009)

Lidé jako Sophie Scholl nebo Claus Schenk von Stauffenberg nám dokazují, že němec neznamená automaticky nacista. Tím nechci říct, že v mých očích německý národ očišťují zcela, neboť statečných jedinců byla jen hrstka, každopádně se jim však podařil záměr alespoň částečně sejmout z německého národa kolektivní vinu. Krátce k filmu - je natočen citlivě, komorně, s výbornými hereckými výkony, v čele s představitelkou titulní role. Pozn. Soudce Roland Freisler byl skutečná svině, doufám že se s naším soudruhem prokurátorem Urválkem smaží v pekle ve společném kotli. Podoba procesů se Sophií Scholl a Dr. Miladou Horákovou je do očí bijící. (27.08.2009)

Podobné počiny už ze zásady hodnotím plným počtem. Zajímavé bylo, jak hloupě se Schollovi nechali chytit. Možná to někoho překvapí, ale nejvíc mě, co se hereckých výkonů týče, nadchnul soudce a pak ten prďola, co vypadal, jak nějaký Hitlerův brácha. Dalšími plus jsou hodně stísněná atmosféra a dobrá hudba. Určitě se vyplatí do tohoto filmu dvě hodiny volného času investovat. (28.05.2006)

Velmi dobrý film, navíc skvěle zahraný. Příběh o odvaze a síle, před níž se skláněli i nacističtí dozorci a vyšetřovatelé. Julia Jentsch byla nesmírně přirozená, věřila jsem jí nejen každý záchvěv, křehkost, ale i nezdolnost a přesvědčení, se kterými její hrdinka bojovala za své ideje. Stejně tak charaktery ostatních hrdinů. Nelze než ohodnotit maximem. (23.07.2012)