Povodeň

Scénáristicky i režijně velmi dobře zpracovaný smutný film o osamocení ve stáří. Postupné odmývání po(d)vodňového bahna z příběhu Jiřiny a otírání nánosů prachu z příběhu Gabriely je velmi dobře skloubeno a vede k rozuzlení, které je možná mírně předvídatelné, ale to mu nikterak neubírá na trpkých a smutných emocích, které dokáží diváka upřímně zasáhnout. Dalšími důležitými kvalitami filmu je samozřejmě ústřední herecké duo a nádherná hudba. Vydařené české drama. (01.11.2009)

Dvojí vyvrcholení (odhalení podvodu / dědictví a následné výčitky) je pro tento televizní film typické - najdeme v něm totiž jak vyloženě nosná a podnětná místa, tak - a to nezřídka - klišovité scény, které vycházejí z hubačovsky jímavého příběhu dvou stárnoucích, opuštěných žen. Nerozehrána zůstává nesourodost obou hrdinek (scénář se omezuje na zálibu té jednodušší v letácích ze supermarketů a té druhé v kultuře na ČT2), Jiřina Bohdalová navíc není ničím více neľ "naší Jiřinou" z receptáře Jak na to?. Rozsah, který byl tomuto televiznímu filmu dán, by vyžadoval méně tematických odboček a méně doslovnosti. Každá z obětí (přírodní) katastrofy má svůj příběh, mnohé z nich jsou neméně dramatické než ten, který napsal Ivo Pelant. Život však nepíše takto vykonstruované scénáře. (13.10.2005)

Příběh o osamělosti, pocitu sounáležitosti, o vůli člověka překonat nejtěžší chvíle svého života. Katastrofa může mít mnoho podob, záleží jen na společném jmenovateli. Poslední partnerské setkání legend českého filmu Jiřiny Jiráskové a Jiřiny Bohdalové je nedostižným hereckým koncertem mimořádných rozměrů, v němž neschází smutek, smích i naděje a zklamání. Jen stěží se v budoucnosti dočkáme podobných příběhů. Tak silných a tak opravdových. (17.07.2010)

V pár pohľadoch je film veľmi skromný. Sú nimi napríklad rozpočet, počet postáv a stopáž. To však nie sú rozhodujúce stránky filmu a ten je priam bohatý v tých hlavných. Určite medzi ne môžeme zaradiť herecký koncert obidvoch Jiřín, rozvitie ich charakterov a celkom slušný scenár. Najmä kvôli priebehu filmu počas jeho sledovania som čakal na konci väčší príval citov, no tých som sa nedočkal. Záver bol pomerne chladný, no ešte musím pochváliť úvodné zvládnutie priebehu „katastrofy“. 65%. (28.06.2007)

Jiří & Jiřina & Jiřina & otravná plkina... Ryze zase ze života, že... Tak ještě že se to dá všechno svést na ten >televizní film< ... :-/ . . . Mám ale strach, že Strach to stejně všechno točí tak na jedno brdo. Tak užívejte, milovníci filmového umění, ten >telemagický realizmus< českotelevizáckých ambicí... °-/ . . . Mě osobně mrzí, že jsem podlehl zdejšímu červenému povyku a ztratil hodinu a půl života. Na tv nova zrovna frčel film "Dopisy vrahovi". Proti téhle >ustrašené< vypocenosti hotový (odemne kdysi se stejným hodnocením) hollwoodský majstrštyk. - - - P.S. Přiznávám, že už cítím bytostný odpor ke všem těm současným rádobyvyhláškovaným srdcervoucím telenovelovým slátaninám, přehrávaným všelijakými těmi zasloužilými umělci jak o život, byť jde jen o nějaké to >žánrové< plkání. Otravné, nudné, na nic. - - - - - (Poprvé viděno a navždy v kalu odplaveno na >povodňovém prostoru< 2.3.2011, hodnocení 701., komentář zde otráveně jako pětatřicátý - 3.3.2011) (03.03.2011)