Mandy

Zaujímavý, silne podaný a emóciami našľapaný príbeh hluchonemého dievčaťa, či skôr jeho rodičov. Aj vzhľadom na rok vzniku pôsobí aktuálne. Síce sa v ňom vyskytne aj pár dobových klišé či vzťahových stereotypov, jasne však prevažuje daný pohľad na onú tematiku i spracovanie, hlavne práca s kamerou. A o kvalitách starej dobrej britskej hereckej škole je zbytočné písať. (11.10.2017)

Sledujeme príbeh malej Mandy, u ktorej rodičia spozorujú, že nepočuje. Melodramatický prístup tvorcov je namieste, pozitívom je aj veľký priestor pri vyrovnávaní sa rodičov ( otca ) s handicapom dcéry. Práve toto hľadanie cesty celý film posúva do iných rozmerov, ktoré pozitívne posúdia ľudia, ktorým sa podobný osud vyhol. Film bežal v našich kinách v roku 1956. (08.01.2020)

"If you have any pity to spare, give it to the child. Don't waste it on yourself."    Veľmi silná dráma s dojímavým príbehom milého dievčatka Mandy (výborná Mandy Miller) postihnutého hluchotou. Príbeh má takú klasickú schému, keď sa milujúci, ale zaslepení rodičia snažia Mandy uchrániť pred okolitým svetom a pritom si neuvedomujú ako veľmi jej škodia. Platí to predovšetkým o zadubenom a sebeckom otcovi (poriadne nesympatická, slizká postava v podaní Terenca Morgana), matka (Phyllis Calvert) sa postupom času ukáže ako podstatne rozumnejšia bytosť. Film má krásnu čiernobielu kameru a veľmi dobré herecké výkony (sem-tam so sklonom k teatrálnosti), ja som však bol uchvátený najmä tým, ako pôsobivo sú podané jednotlivé dramatické momenty (pes na ceste, deti a lopta, "b-b-b", odhalenie tajomstva starej pani, úplný záver, atď.). Zapôsobilo to na mňa tak silno (aspoň tak ako slávnejšia snímka The Miracle Worker (1962)), že veľmi rád odpustím istú mieru naivity a aj tú "intrigánsku linku", ktorá je v tom príbehu tak trochu navyše. (03.07.2023)

Působivý film režiséra Alexandra Mackendricka byl natočen podle novely Hildy Lewisové „The Day Is Ours". Prolínají se v něm dva příběhy. Příběh hluchoněmého děvčátka, kterému má být dán dar řeči. Příběh věru nekonvenční, psychologicky dobře zpracovaný, neobvykle působící na divákův cit. Horší je to s druhým příběhem — manželů Garlandových a učitele Searleho. To je konvenční manželský trojúhelník podle všech pravidel, i když je divák přesvědčen, že vlastně o žádný trojúhelník nejde. Rozmělňováním tohoto příběhu značně utrpěly také určité kritické rysy příběhu, namířené na šosáctví anglické společnosti, na předsudky buržoasní morálky, které mohly zničit celý další život Mandy. — Přesto všecko je „Mandy" hodnotný film. Má zdravé jádro — vřelý poměr k člověku, té nebohé Mandy, pro kterou jedni dělají všecko, aby ji naučili mluvit a slyšet, a druzí — aby ji to ze šosáckých předsudků odepřeli. Za vyzdvižení tohoto zdravého jádra je možno děkovat režiséru Mackendrickovi (i jeho jiný film, z naprosto jiného prostředí a jiného charakteru — „Maggie" — se vyznačuje takovým láskyplným pohledem na člověka a jeho osud). Jeho práce je střídmá, prostá, až skromná — uvážime-li limonádové možnosti, které tu mohly zcela ohrozit jakékoliv zrnko reálného pohledu na život a společnost. Také herci vedou svůj projev v mezích vkusu. Představitelka Mandy, Mandy Millerová, až obdivuhodně dojemně hraje děvčátko, které nic nechápe a za nic nemůže. Filmový přehled 2/1956 (06.12.2009)

Slzy, slzy a zase slzy... nádherný příběh, který si pamatuju z doby svého dospívání, kdy běžel v televizi. Z určitých důvodů se mě dotýkal asi víc než normálně slyšících lidí. Nevím, jak by na mě zapůsobil dneska, ale myslím, že ve chvíli, kdy Mandy vysloví svoje jméno, bych brečela stejně jako tenkrát. Tohle je pro mě jeden z filmů, na které se nezapomíná. (01.04.2012)