Reklama

Reklama

Ve službách papeže

  • USA The Agony and the Ecstasy (více)

Obsahy(1)

Zlaté období italské renesance zachycené ve střetu titánů své doby – umělce Michelangela Buonarrotiho a papeže Julia II... Počátkem 16. století proslul během svého pontifikátu „papež válečník“ Julius II. (R. Harrison) zejména svou výbojnou politikou za účelem posílení pozice Papežského státu. Také však i jako mecenáš umění, který po sobě hodlal zanechat dílo velebící slávu Boha. K tomu mu měl posloužit geniální, ale vzpurný sochař Michelangelo Buonarroti, jemuž papež nařídil, aby se postaral o výmalbu stropu Sixtinské kaple. Umělec excelující zejména jako sochař sice zakázku přijal a na freskách začal pracovat roku 1508, ale často se vůli papeže vzpouzel. To vyústilo v několikaletý spor dvou neústupných osobností… Historický snímek Carola Reeda nominovaný na pět Oscarů a natočený podle předlohy Irvinga Stonea "Agónie a extáze" nabídl vedle impozantní výpravy hlavně herecký koncert Charltona Hestona a Rexe Harrisona v úlohách zcela rozdílných individualit, jejichž náhled na svět se často různil. Jako poctu velkému sochaři, architektovi, malíři a básníkovi Michelangelovi také tvůrci natočili krátký prolog o jeho díle, který předchází vlastnímu filmovému příběhu. (Česká televize)

(více)

Recenze (126)

pakobylka 

všechny recenze uživatele

----- "Vaše svátost měla jinou představu." ----- "Ano, já jsem chtěl strop - on udělá zázrak." ----- Starosvětsky poctivé výpravné pojednání o dvou opravdových mužích, velice paličatých a velice hrdých. Měli své chyby - spoustu chyb -  a v mnohém spolu nesouhlasili, leč vážili si jeden druhého ... a jejich osudy ani zdaleka nespojoval jen strop Sixtinské kaple. Velice přesvědčivých 5* ()

xaver 

všechny recenze uživatele

Další vynikající snímek s Charltonem Hestonem v hlavní roli. Režisérsky velmi slušně zpracovaný historický námět o zřejmě nejvýznamnější části života Michelangela. Hodnotu snímku podtrhuje skutečnost, že režisér se poměrně verně řídil historickými fakty, což je v dnešní době věc téměř nevídaná. Výkon Ch. Hesona a Rex Harrisona nelze označit jinak, než jako herecký koncert. Jedinou pochybnost ve mě vzbuzují některé dialogy mezi papežem a umělcem, kde měl režisér značný prostor pro fabulaci a postoje umělce vůči nejmocnějšímu muži tehdejšího světa jsou někdy na hranici uvěřitelnosti. Ale to nijak neubírá na kvalitě snímku, který si jednoznačně zaslouží 5*. ()

Reklama

gabin(a) 

všechny recenze uživatele

Konečně jsem to viděla! Možná je dobře, že až teď, kdy už mám za sebou návštěvu Sixtinské kaple. Ve všech možných publikacích, hlavně průvodcích, psali, že nikdy nebudete dostatečně připraveni na šok, jaký Vám kaple způsobí. Takže já jsem byla na šok připravená, a přesto přišel! Ty roky dřiny, které tam Michelangelo zanechal, ta energie, jeho víra, pokora před Bohem, která mu ovšem nebránila stát si za svým před náměstkem božím na Zemi, Michelangelův opravdu titánský duch, já to ani neumím popsat - to vás prostě totálně uzemní! Myslím, že film toto výborně vystihuje. Líbí se mi i naučný úvod do Michelangelova díla a nemám pocit, že se ve filmu nic neděje - vždyť sledujeme vznik určitě největšího uměleckého díla na světě! Charlton Heston Michelangela nehraje, on jím prostě je...Musím se podívat ještě minimálně jednou, tohle je po dlouhé době zase film, pro který mi pět hvězdiček nestačí. Doporučuji knížku Deník blázna Michelangela. Aktualizace: Tak jsem se znovu podívala, a ne jednou a na komentáři nic neměním, dodávám jen, že nejsilnější scénou je pro mě noční komorní scéna až intimní rozmluvy Michelangela s papežem v kapli na lešení pod stropem. Nádhera! Umělý historicky naprosto nepodložený ženský element pro mě naprosto zbytečný... ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Oldschoolové historické drama se všemi klady i zápory které k danému žánru téhle doby patří... Oba chlapíci hrajou velmi dobře(a kupodivu ani moc nepřehrávají) a i scénář vykazuje známky toho, že tady někdo nepřemýšlel jen prdelí, ale ta vnitřní živost a dynamika příběhu je utopená v zaprděnosti filmových postupů té doby. Jedním příkladem za všechny je finální odhalení Michelangelovy práce, kdy vlastně všechen ten předchozí boj příjde tak trochu v niveč, protože se filmaři nedokázali odpoutat od zavedených postupů a pohled který v realitě bere dech(a žádá si tak odvážnější filmový přístup) odbyli jen sterilními záběry jako z učebnice. Přes všechny tyhle výhrady bych tomu klidně dal i 4, ale to bych nesměl v poslední době vidět pár filmů, které se s tématikou zápasícího umělce poprali přecejen trochu lépe. Každopádně jsem se bavil. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Započít film jako sérii záběrů na sochařská díla vzešlá z rukou Michelangelových, doprovodit je zasvěceným, dokumentárním komentářem... Proč ne... Ale k čemu to slouží? Sám mám pocit (a nemohu ho dokázat :( ), že k implantaci toho správného diváckého očekávaní. Zdůrazněním fakt, že M byl především sochař a malovat nechtěl, nás film tlačí k touze odhalit, co jej nakonec přimělo. K touze spatřit, jak jej práce nakonec "chytne". Předtravuje pro diváka prostředí, které snad by mu mohlo udělat těžko v konzumním žaludku. Věnuje mu záchytné body, pocit, že on tématu rozumí, ač je mu rozumněno za něj. Ale vem to nešť, sochy jsou krásné, jejich záběry střídmé, komentář pravdivý. Reedovi zřejmě o pravdivost šlo. Film příjemně zaujme spoustou detailů ve výzbroji vojáků, průběhu bitev, malířského náčiní, vzhledu postav (obsazení herců), architektury, interiérů, malířských technik... Věrohodnost zřetelného připadá mi značná, mé oko však není tak zkušené a má znalost dobových reálií dostatečná. A přece nemám pocit, že mi před očima ožívá Michelangelův svět. Mohou za to postavy a dialogy, které spolu vedou. Dialog se snad vždy skládá s ohledem na dvě věci: aby postavy mluvily v souladu s tím, co nám chce říci autor (či co s námi chce udělat) a aby mluvily v souladu s tím, jak by mluvily samy za sebe, podle svých tužeb a možností. V tomto Reedově filmu cítím převládnutí autora nad svým stvořením. Vzdělávání nám věnuje hodnotící glosy, snaha bavit slovní přestřelky a stěry hodné detektývů staré školy a uhlazených grázlů, obojí pak dětinské špehování Michelangelovy práce papežem s typicky infantilní otázkou: "A kdy už to bude"? neomylně následovanou odseknutím naštvaného dospěláka: "Až to bude!" Jen závěrečný rozhovor papeže s M o celém díle a stvoření vnímám značně pozitivně, ač i na něj bych mohl uplatnit svůj zlý metr. Existuje i druhý důvod, proč mi Řím oné doby nepřipadá věrný - sociální téma. Sociální téma o střetu moci s pracujícím. Ti druzí věrně drží spolu proti prvním. Jsou hrdí a vznešení. I prostitutka se vysmívá vojákům, neb je víc než oni. Ti první zase nechápou problémy druhých. Neuznávají je. Neříkám, že doba s sebou tento problém nenesla, divil bych se však, kdyby jej tak palčivě vnímala a narozdíl od toho se tak málo zabývala bohem, jak se film zabývá. Minimálně zasahuje láska mezi mužem a ženou. Je to vlastně až legrační. Zdá se, že jakási příručka HW říká, že mezi mužem a ženou se ve filmu něco musí dít. Žena se tu jakoby objevuje jen proto, aby vysvětlila, proč nebude mít ve filmu žena významnější úlohu. Tedy... Není tu milostné vzplanutí, není tu mnoho nábožesnství, i to sociální téma je spíše okrajové... Film vypráví především o tvorbě výzdoby Sixtinské kaple. Jak a proč začala, jak a proč probíhala, jak skončila. Kterak ji zformoval nejen Michelangelův tvořivý génius, ale i papežova neústupnost, tvrdohlavost, lišáctví a nakonec i vkus. Konečně, elektřina vzniká v ebonitové tyči (M), jen je-li třena liščím ohonem (p). I přes dílčí, byť dlouze rozepsané výhrady si v tomto ohledu film vedl dobře. Snad jen si mol odpustit největší klišé "malířských" filmů, umělce ztvárňujícího to, co zahlédl v přírodě, viděl v hospodě, potkal na ulici a co ho osvítilo ve snu. Byť k tvorbě ten málem mystický okamžik náhlého osvícení, kterému říkáme inspirace, dozajista patří, jde v mnoha případech určitě i o intelektuální proces, nejen manický záchvat kreativity. Kéž by mi toto nějaký film dokázal zprostředkovat. Ve službách papeže se tomu jen trochu přibližuje v již zmíněném závěrečném dialogu obou hlavních protagonistů. Jen přibližuje. Silné ***. () (méně) (více)

Galerie (40)

Zajímavosti (18)

  • Charlton Heston byl v jednom interview dotázán, koho z postav, které ve filmech hrál, by si pozval na večeři. Odpověděl, že Michelangela, ale dodal, že malíř by se - stejně jako ve filmu - neukázal. (liquido26)
  • Rex Harrison si odmítl nechat narůst plnovous, přestože ho skutečný papež Julius II. nosil. (liquido26)

Reklama

Reklama