Drakobijce

Já to vážně ještě nehodnotil? Základní nedostatek a skoro svatokrádež. Zapomeňte na Eragony a Dračí srdce. Zdejší drak levou zadní poráží veškeré své digitální potomky (snad až na kolegu z Beowulfa). Celkově skvělá napůl pohádka napůl docela temná fantasy a jeden z jejích základních filmových kamenů stejně jako Excalibur, Barbar Conan nebo Souboj titánů (pochopitelně původní). (03.01.2012)

"Drakobijce" svého času neprávem zastínily spektakulárnější a bombastičtější blockbustery, ale při tom představuje nejen jeden ze zásadních titulů ponuré fáze studie Walta Disneyho, ale navíc jeden z vůbec nejoriginálnějších fantasy filmů všech dob. Osmdesátkové i novější fantasy filmy v zásadě využívají buďto tolkienovský motiv cesty, nebo heroická akční vyprávění conanovského ražení, ale oba dva směry současně staví na poznávání fantastických světů s okázalými speciálními efekty a maskami. Scenáristické duo Hal Barwood a Matthew Robbins oproti tomu přišlo s konceptem magie a draků zasazených nikoli do opulentně spektakulárních bájných světů, ale do středověku s jeho kastovním systémem, pochmurností a přízemností. Při tom se na druhé straně chtěli ale také vyhnout stereotypní umazanosti a pokleslosti spojené s touto érou, respektive s jejím filmovým obrazem. Pod Robbinsovým režijním vedením a díky štědré produkci v unikátní koprodukci Walt Disney Studios a Paramountu (druhým z takto vzniklých projektů byl podobně nenápadně obrazoborecký a autorsky osobitý "Pepek námořník" v režii Roberta Altmana) vznikl realisticky působící svět, který ve své komornosti a zavřenosti dýchá nevídaným životem. Film a jeho prostředí působí nenápadně, ale při tom právě díky precizní výpravě a lokacím působí realisticky, ale při tom nikdy nevyčnívá a nestrhává pozornost pouze za sebe. Nejvíce ale překvapí, jakým způsobem "Drakobijce" pracuje s motivem magie. Ta je zde neustále zpochybňována, vztahována k obyčejným lidem a podmaňována k mocenským účelům zástupci církve a vládnoucí autority. Tato linie dochází překvapivé kulminace v nečekaně hořkém závěru, který zpřítomňuje fatální paradox samotné postavy drakobijce, tedy zabijáka stvoření i sil přesahujících lidský svět. "Drakobijce" tvoří spolu s filmy "Černá díra", "Lesní duch", "Tron", "Something Wicked This Way Comes" a "Návrat do země Oz" páteř i absolutní vrcholy pomyslného ponurého období Disneyho studia a stejně jako ostatní jmenované se vyznačuje inspirativní originálností, nečekanou komplexností a stimulující mnohoznačností. Zatímco jiná studia v první polovině osmdesátek válcovala filmový trh blockbustery a utvářela franšízy, které dominují popkultuře až do současnosti, studio Disney tehdy kráčelo cestou kvality, originality, progresivnosti, nonkonformity a tvůrčích ambicí. Nelze se divit tomu, že diváci se spíš hnali na konkurenci od Lucasfilmu či Amblinu, která byla prvoplánově zábavnější. Dobové středně nákladné disneyovky naopak sázely na civilnost (drama o dospívání "Tex"), angažovanost ("Night Crossing" o útěku z východního Německa) a metažánrovost ("Condorman", "Trenchcoat"). Zmíněné páteřní tituly pak představují unikátní úkaz anti-blockbusterů, které úžas vyvolávají stejnou měrou audiovizuálním spektáklem i obsaženými tématy, a navíc se ukazují jako mnohem dospělejší a hlubokomyslnější než ony řemeslně sofistikované, ale esenciálně brakové blockbustery. Historie, respektive ti, kdo ji píší, se ale namísto řečených předností rozhodli vyzdvihovat výkon a snadnou stravitelnost, a tak ono období dnes v rámci korporátního narativu značky Disney platí za opomíjené a aktivně upozaďované (většina výše zmíněných titulů není široce dostupná), protože nekonvenuje s urputně budovanou image rozverné továrny na rodinnou zábavu. (14.04.2021)

║Rozpočet $18miliónov║Tržby USA $14,110,013║Tržby Celosvetovo $14,914,786║ Triky a masky drakov na veľmi dobrej úrovni, nuž z príbehom to je už ťažšie ten je neskutočne plochý, bez postavy čo by sme si mali šancu obľúbiť a potom to je u takýchto fantasy filmov s pútavosťou fakt ťažké. Dopozerať to bolo skôr utrpenie než slasť. /40%/ (05.03.2009)

Škoda typicky osmdesátkového přepáleného závěru, kde se plácá efekty jen pro efekty a nic z toho. Především v první polovině jde ovšem o výtečnou fantasy pohádku, která oproti mnoha tehdejším (a že jich bylo) žánrovým bratříčkům sympaticky vsadila spíše na temnou stránku. Být to podstatně kratší a umírněnější, tak Drakobijce nemusel zůstat ve stínu právě těch svých dodnes nezapomenut(eln)ých bratříčků. (22.05.2012)

Dodnes si pamatuji rozruch, způsobený uvedením filmu v premiéře na Nově v neděli odpoledne, kdy byl avizován jako pohádka pro děti. Díky krapet zavádějícímu zaškatulkování drsnější ladění a naturalismus některých scén pár dítek nerozdýchalo a jejich rodiče pak televizní kazatelnu Volejte řediteli zahrnuli zděšenými, ba možná až výhružnými dopisy. Uběhlo čtvrt století a v dnešní pohádkově (a vlastně i dospělejší fantasy) vyměklé době působí Drakobijce jako živá voda a balzám na (cynickou) divákovu duši. Příběh je dosti temný, hrdinové nejsou neprůstřelní a nedaří se jim vše včas splnit a každého zachránit. Hlavní hrdina Peter MacNicol je sice (alespoň z počátku) trochu jelito, ale sympaťák, jeho vyvolená Caitlin Clarke moc krásná a záporák John Hallam parádně démonický. Drak je skutečně děsivý a triky na svou dobu zdařilé. 85%. (27.12.2020)