Posedlost

Jeden z těch opravdu hnusně krásných filmů. Film o lásce, nenávisti, závislosti, zlobě, posedlosti, rozpolcení, šílenství a smrti. Rozdvojení, rozpolcení osobnosti, kdy jedna část představuje víru a druhá šanci. Jedna je Světlem a druhá Temnotou. Temnota je silnější. Destrukce postihuje naprosto vše. Duše, těla, věci, byt, dům... Vpodstatě žádná z postav není zcela normální. Film se postupně stále víc a víc propadá do nihilsmu, postavy upadají střídavě do latergie a amoku. Brutální scéna záchvatu, který postihne Annu v chodbách metra, je téměř nekončící...v závěru dojde i na očekávanou krev... Vraždění je surové stejně jako sebepoškozování. Anna propadá monstru, které sama pomáhá vytvořit. Temná hudba přechází do skřípavých zvuků a kamera neuhne - krev stříká, postavy se svíjejí a vše spěje ke zkáze. Vynikající herecké výkony obou představitelů napomáhají k vytvoření strhujícího příběhu o rozpadající se rodině. I.Adjaniová získala za roli Césara, kromě dalších cen byl oceněn i režisér (např. Cena kritiků na MFF São Paulo). Monstrum měl na starosti specialista přes speciální efekty Carlo Rambaldi (Vetřelec, E.T.mimozemšťan aj.). (20.03.2014)

Máte-li rádi jen jednoduché a přímočaré příběhy, tenhle film rozhodně není pro vás. Naopak chcete-li se ponořit do víru chaotického šílenství a vidět šílený film se šílenými herci od šíleného režiséra, jste tady správně. Šílený Heinrich, všemilující zenový narkoman libující si v rozhalených košilích, je hodně šílená postava, šílený Sam Neill jakbysmet, ovšem to, co předvádí šílená Isabelle Adjani ve své dvojroli (tedy v té první), je šílené příliš i na mě, chvílemi mi bylo skoro stydno se na její hysterické šílení dívat (třeba šílená scéna v podchodu metra). Mně osobně se víc líbí tiché, klidné, introvertní šílenství, jaké předvedla třeba Catherine Deneuve v Polańského Repulsion, ale každopádně jsem vděčný za každý šílený film, tedy i za tenhle a doufám, že některé jeho scény z hlavy jen tak nevymažu. Schizofrenní rozpolcenost postav vhodně dokreslují zajímavé záběry z ulic schizofrenně rozpolceného Berlína. (20.01.2015)

Velice "ŤEŽKÝ", hutný, náročný film ... Navíc opravdové psycho, divák si již několikrát myslí, že dojde k nějakému vyřešení a závěru a film ho zavede zase na další kolej a protáhne ho dalším peklem. Je to velice Cronenbergovské, kdybych neznal jméno režiséra, rozhodně bych to odhadoval na Cronenberga. Polovina filmu je vypjaté drama rozpadu rodiny, přes psychické útrapy a šílenství manžela, přes vzpamatování se manžela po vyšinutí a jako by posedlost manželky a po absolutní bizzard, která si stále ale nechává jistý smysl a naštěstí diváka neutopí naplno ... což je jen dobře. Film obsahuje špičkové herecké výkony Adjaniové a Neilla, to je absolutní vrchol, ždímou ze sebe naprosté maximum a chvíli jsem měl skutečně strach o ně jako o herce- lidi, ne jako o postavy filmu. Není to ani tak horror, jak by se zdálo, těžko uchopitelné, popsal bych to jako "těžkotonážní psycho-dama" ... Dlouhá stopáž může být pro někoho na škodu ... (25.06.2009)

Tohle na mě byla až moc ujetá psychárna. Určitě se dá mluvit o tom, že to bylo v jistých chvílích zvráceně fascinující a Isabelle Adjani se Samem Neilem podali dechberoucí výkony, ačkoliv ten projev by byl vhodnější pro divadelní prkna. Jenže i přes tyhle pozitiva jsem se musel po většinu času ptát " Co se to tam kurva děje?" a to mě v tomhle případě příliš nebavilo. 35% (21.10.2014)

Posadnutosť. A to číra Zulawského posadnutosť filmovým umením, vychádzajúca z najhlbšieho vnútra ľudskej bytosti, podvedomia, pocitov zatratenia a strachu z odbočenia zo želanej cesty života. Ústredný herecký pár Sam Neill/Isabelle Adjani si ale neuvedomuje, že vstúpil na temnú odbočku do pekla v tvare Y. Cez Boha - nech je to kto a čo chce, psychickú deformáciu osobnosti a vďaka silnému putu jednej individuality k druhej, je cesta k záverečnému tresku a spojeniu lemovaná zničenými osudmi božích detí. Anjel Smrti v hlavách dvojice zatemňuje myseľ, otupuje zdravý úsudok, skresľuje, až úplne vymazáva reálny charakter pozemského žitia. Nahlodávajúci pocit a neskôr aj presvedčenie o správnosti vlastného úsudku sa telom šíria ako rakovina vyberajúca si svoju daň na organizme. Miestami až snový, príležitostne divadelne dekorovaný filmový zážitok s neskutočnými hereckými výkonmi (úplný vrchol), smutným príbehom, štýlovo a vizuálne okoreneným ťažkou porciou beznádeje a skutočnej šialenosti, robí z Possession majstrovské dielo. Pozor, dráma osudu zlomenej rodiny si pravdepodobne vyberie svoju daň aj na divákovi. Prípadný premietací čas, peniaze za úhradu v požičovni, nebudú tým jediným o čo prídete. Possession chce viac! Possession chce vás, vašu dušu, vaše telo. Ťažkotonážny zážitok rozožierajúci nielen počas trvania minutáže vlastné presvedčenie, hodnoty a zmysel toho všetkého. Bol to vždy pohľad režiséra Zulawského, zlomeného Marka (Sam Neill), utrápenej Anny (Isabelle Adjani)? Nie? Áno? Kým a kedy? Čie oči, čí pohľad reprezentoval jednotlivé scény? Boli to oči? .............. BOL TO ZÁŽITOK! JEDEN Z NAJINTENZÍVNEJŠÍCH! ### K zaujímavostiam Zulawského výpovede o posadnutosti sa dajú radiť skutočnosti, že samotný film s anglickou a alternatívnou francúzskou zvukovou stopou produkovalo Francúzsko a Nemecko v koprodukcii, v takom Nemecku ale údajne “Possession“ vôbec distribučne nevychádza. Inde vo svete a to konkrétne vo Veľkej Británii sa “Possession“ zásluhou cenzorov z BBFC začiatkom osemdesiatych rokov dokonca po tunajšom release sťahuje z obehu. Môže za to zoznam tzv. Video nasties. O následné znovuvydanie filmu sa v UK zaslúžilo distribučné štúdio “Visual Film video“, ktoré v roku 1999 predstavuje svoju Uncut verziu (Rated:18) – minutáž 118 minút. Okrem 80 minútového amerického zostrihu existujú aj tzv. Full Uncut verzie - 123 minút (videný práve tento), či dokonca 127 minútová francúzska verzia. ### Záverom mi nedá neuviesť jednu podivnosť. Prakticky vždy ak som za PC, znie mi z reproduktorov hudba. Počas písania tohto komentáru tomu nebolo inak. Nič zaujímavé, ale prakticky s poslednou vetou som si uvedomil, čo že mi to ako kulisa znie: AC/DC - Highway To Hell. Nechápal som. O zámer, plán ani inak vypočítanú skutočnosť sa nejednalo. Prehrávač hudby uznal práve vtedy za vhodné vypočuť si túto klasiku hard rocku. (26.01.2010)