Possession
Possession
Possession
Režie:
Andrzej ŻuławskiScénář:
Andrzej ŻuławskiKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Isabelle Adjani, Sam Neill, Heinz Bennent, Leslie Malton, Margit Carstensen, Gerd Neubert, Johanna Hofer, Carl Duering, Barbara Stanek, Harry Riebauer (více)Obsahy(3)
Anna opustila svého manžela Marka i jejich syna Boba. Mark je rozhodnut vypátrat pravdu a začne svou ženu sledovat. Zprvu si myslí, že je za vším jiný muž. Brzy ale poznává, že Anna našla něco jiného, co miluje a nehodlá se toho vzdát. Její podivné chování a bizarní události naznačují, že jde o něco temného a znepokojivého... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (214)
něco tak blbého jsem zatím neviděla ani si nedokázala představit ()
Intenzivní... a to skoro až k posrání. Cronenberg na entou. ()
9/10. Film, který vás dokáže naprosto psychicky rozdrtit a vy vlastně ani nevíte jak se mu to povedlo... Záhadná dokonalost, kterou snad lze v mnohých odhadech přirovnat k Lynchovi či Cronenbergovi. Jen seďte, dívejte se a přemýšlejte. ()
Isabelle Adjani předvedla něco, co mě natolik ohromilo, že má film u mě tři a půl hvězdičky. (jinak by klesl výrazně níž) Dlouhé scény, kde měla jeden záchvat za druhým ztvárnila tak opravdově a Sam Neill ji výborně doplňoval, že se na to musím podívat ještě jednou. ()
Tohle je šílenství... ()
Byl jsem svědkem naprosté šílené šílenosti.Film mě zaujal hned po pár minutách a postupem času to bylo stále více a více zamotané,tak jsem byl zvědavý jak to dopadne.No a dopadlo to tak,že jsem se toho v podstatě moc nedozvěděl.A když to tak vezmu,tak mi to ani nevadí.Filmu si cením na sto procent,protože takový šílený film se jen tak nevidí.100% ()
Přes své stáří vizuálně podmanivý horror - nebo možná těžké psychologické drama - se brání jednoduchému nahlížení i snadnému přístupu. Příběhová linka běží od hrůzy až zbytečně reálné k děsu přímo nadpozemskému a množící se scény absolutního šílenství (záběry z metra s vajíčky a mlékem!) vám nenapoví, ani kdybyste si je prožívali také společně s hrdiny. Uznávám, že někdy někomu a v jiné náladě by to všechno připadalo neodolatelně úžasné, avšak ve mně zbyl jen zlý pocit a rozčeřená hladina představivosti. ()
Některé filmy jsou ujeté a nevadí mí, když je nepochopím, třeba například filmy od David Lynch nebo Jodorowsky. Ale tohole jsem nepochopil a nasralo mě to a to i přes svoji nádhernou, vizuální stránku. Ze začátku je to uřvané rodinné drama, pak horor a pak totální mýšmaš, u kterého bych ocenil návod na pochopení. ()
Ťažko objektívne hodnotiť tento film. Dokonca aj subjektívne s tým mám problém. Svojskosť príbehu, spôsobu rozprávania a chovania postáv sa tomuto filmu uprieť nedá. Miestami som aj chcel nejaké vysvetlenie toho, čo sa deje a dostal som chaos, krásnu herečku a nelogické mužské postavy, ktoré azda ovládala pýcha, penis alebo ego. Tie vyššie princípy mi prišli nie moc uveriteľné v kontexte príbehu. No, na druhú stranu nemôžem potvrdiť, že by ma film svojím spôsobom neupútal a čím sa minutáž zvyšovala, tým viac mi nedovolil ho vypnúť. A to si myslím, že som inak v poriadku... ()
Mimořádně silné psychologicky hororové drama manželské dvojice. Láska prostě nezná hranice. Problém je však v tom, kdo koho miluje a kdo koho nenávidí. Prázdné berlínské ulice, domy a chodby pak už jen dokreslují bizarnost celého snímku. ()
Posedlost Andrzeje Zulawského je veliký kus filmařského i hereckého audiovizuálu, málo známý velefilm, souhra psycha až hororu, artová pečeť, finále s prázdnou odpovědí a těžko srovnatelný zážitek diváka. Dovede vás do momentu kdy budete chtít odvrátit hlavu ale ne zrak, od všedního, pochopitelného, přes psychedelický manželský rozkol až k hmotně-surrealistickému šílenství, k nestvůře, k symbolu šílení, k ztracení nenalezeného ale pojmenovatelného. Zanechá to ve vás určitě jednu z nejupamatovatelnějších filmových reminiscencí intenzivního, duševně-fyzického filmového prožitku. Zanechá ve vás otázku smyslu a směru pointy, pointy těžko vysvětlitelné, natož pak pochopené. Evokuje ztracenost, smrt, tajem, zblázněné dobro tak jako zblázněné zlo, jeden velký příběh nemocného a ústavního šílenství v kulisách rozděleného Berlína, starých domů, obyčejných sídlišť, zaplivaných hospod, kancelářských budov, bytech -prostě šílenost zabydlená mezi normálními lidmi v nenormálním kousku světa, šílenost obnaženě prostá ale mystická.... ()
Názorný príklad toho, že tradičná rodina sa vie rozpadnúť aj bez západných gender ideológií ! ()
Nejsem "fajnový šmekr" a tohle bylo mimo můj rozsah. ()
Těžko si tuto posedlost nějak vysvětlit, což je prostě pocit, který nejde běžně zažít na přání. Stejně jako láska. Proč někoho milujeme a jiné ne? Taky se to nedá racionálně obhájit. Sice to bylo dějově o ničem, ale přišlo mi to stejně zajímavé a zábavné. Asi kvůli tomu, že se to celou dobu snažíte pobrat a nadějně čekáte, jestli film dostane aspoň trochu smysl a rozum. Hlavní herečka Isabelle byla moc krásná a v kontrastu s vyšinutou rolí mi jejího půvabu přišlo škoda, i když zahrála skvěle ženu posedlou čím? Ďáblem? Možná. Nebo Věcí? ()
Koukatelné, netradiční kamera, šílené, horor/scifi, svým způsobem minimalistické - prostředí bez lidí, prostory bez fiží apod. Zajímavá sonda do německého městského prostředí té doby - bavilo mě sledovat stavby a celkovou architekturu. *Bojová scéna pobavila :D ()
Protože bych se rozhodoval mezi čtyřmi hvězdičkami a odpadem (ale nic mezi), nechám radši bez hodnocení. Můžu jen potvrdit, že filmu jsem vůbec nerozuměl a od zhruba poloviny jsem se o to ani nesnažil. A kdybych měl aspoň trochu popsat svůj pocit: asi takový hodně ujetý Lynch říznutý Cronenbergem (i když o řezání v souvislosti s tímto snímkem raději nemluvit). Ale i přes nechápaní jsem se kochal některými scénami. A nádherou Západního Berlína osmdesátých let - už je mi jasnější, že ho Nick Cave tak miloval.. ()
Snímek rozkročený někde mezi Hanekeho filmy, Vetřelcem a Omenem. Kultovní zejména pro příznivce extrémnějších metalových žánrů, kteří jsou přímo posedlí pozérstvím. Z toho už jsem vyrostl, takže nebudu nadhodnocovat jen proto že je to celé ŠÍLENÉ, teče plno krve, v posteli se válí monstrum a v lednici jsou lidské tváře. Herectví je na vysoké úrovni a slabší jedinci můžou po shlédnutí potřebovat nějaké léky, ale to ještě není ukazatel kvality. Tři***. ()
Na film můžeme nahlížet ze dvou stran. Buď jako na horror, nebo psychodrama jednoho rozpadajícího se manželství. V tomto ohledu snese Possession srovnání např. Twin Peaks: Fire Walk With Me, které lze vyložit buď jako drama o domácím násilí nebo "pouze" jako horror nadpřirozenu v malém nevinném městečku:) Possesion má svěle budovanou atmosféru. Vylidněné prostory i ulice působí tísnivím dojmem, napětí graduje až k překvapivé pointě. Pro Zulawského tak typické expresivní herectví ono zneklidnění znásobuje. Vynikajicí film ()
pozerám sa na blikajúci kurzor v nádeji, že ma napadne vhodnejšie slovo ako rozpoltenosť a šialenstvo, ale asi nie a myslím, že som celkom spokojná... ps: Prosím všetky herečky ako svoje nezaslúžené prachozberné sošky pozbierali a pohádzali do poštovej schránky Isabelle Adjani za tento film by si ich zaslúžila na tony ()
Mark (Sam Neill) se vrací po pracovní cestě ke své rodině. Jeho manželka Anna (Isabelle Adjani) jej však s otevřenou náručí nevítá a přiznává, že má milence. Toho Mark vystopuje, ale když si spolu promluví tak zjistí, že se Anna schází ještě s někým jiným. Proto si Mark najde detektiva, který Annu sleduje až do prázdného bytu, ve kterém však Anna ukrývá něco zrůdného...Uječený psychologický horor, který rozhodně není pro každého. Příběh a děj je dost nudný, naopak nutno vyzdvihnout herecké výkony a to zejména Isabelle Adjani, která je vyníkající. Pár scén je tady sice skutečně nezaměnitelných, ale dvouhodinový film to neutáhne. 40% ()