Režie:
Radim CvrčekScénář:
Jaroslav PetříkKamera:
Karel KopeckýHudba:
Harry MacourekHrají:
Milan Lasica, Július Satinský, Matej Landl, Katka Zatovičová, Václav Babka, Martina Kubíčková, Roman Kudrna, Lubor Čajka, Helena Brabcová, Miluše Šplechtová (více)Obsahy(1)
Méně známý snímek se sice odehrává na pionýrském táboře, ale děti daleko silněji než nezáživné hry a školení přitahuje nedaleký strážní domek u zrušené tratí, kde tráví dovolenou dvojice svérázných majitelů... Film je vypravěčský neobratný, příběh předkládá naivní, avšak Satinský a Lasicou neztratili nic na svém komediálním umění. Film byl věnován Mezinárodnímu roku dítěte. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Lasica se Satinským si vždy dokázali dělat srandu z každého, i ze sebe. A někdo je prostě citlivý, když si z něho někdo dělá srandu. Proto chápu i ty odsuzující hodnocení. Děj filmu v tomto případě ani není tak důležitý, důležitá je atmosféra, kterou snímek navozuje. Dnes, kdy každý sní o dovolené u moře, nejlépe v nějakém exotickém ráji, se může dovolená na tak podivném místě zdát jako nemysl. Ale věřte, takový starý strážný domek, někde u opuštěné trati, může mít větší kouzlo, než ten nejluxusnější hotel na Copa Cabana. Za krásnou atmosféru a neopakovatelný humor L+S dávám 4. ()
40% - Milan Lasica a Július Satinský byli dokonalí, ale se svou filozofující nadsázkou se hodili víc do Srdečných pozdravů ze Zeměkoule než do tohoto dětského filmu. Pokud si je odmyslíme, zůstane nám tuctový "pionýrský" příběh, jaké se v té době točily, o potřebě spolupráce a soudružské disciplíny, který je i přes účast obou zmíněných pánů mnohem méně nápaditý a zábavný než "moralita" o pionýrech, kteří si opraví hrad (a pánům Svěrákovi a Lipskému za to budiž nehynoucí sláva). ()
Patrně bych o tenhle snímek ani nezavadila, kdybych nevěděla, že tady hraje Lasica se Satinským. Oba dva se perfektně doplňují. Satinský je bez svého pověstného kníru téměř k nepoznání. Vždycky jsem z tohoto filmu měla velmi rozporuplné pocity, kterých se bohužel nedokážu zbavit ani dnes. Nebyl ten Pavel Zedníček přemluvený někým jiným? Možná se mi to asi jenom zdálo. ()
Film, ktorý je pre mä jednoznačne veľke "guilty pleasure." Zabavil som sa, užil som si film, rád si ho pozriem keď je v televízií, ale je tu veľmi vidno jeho nedostatky. V prvom rade si povedzme, že decká na tábore sú proste len decká na tábore, máme tu tvrdého vedúceho (videli sme spracované lepšie) a milú vedúcu (tiež sme videli) a chlapca, ktorý sa nechce podriadiť nikomu a ničomu. Je to určené skôr pre decká, sú tu príjemné a aj celkom zapamätateľné skladby... no dôvod, pre ktorý sa na tento film rád pozerám sú Lasica a Satinský, odkiaľ prichádzal všetok humor. Napríklad Lasica urobí z ich dovolenkovej chaty súkromný pozemok, aby im tam decká nechodili a dievčatko začne plakať. Lasica: "Ona plače, čo mám robiť?" Satinský odpovie: "Daj tam ceduľu plakať zakázané." Je to detské, ale nenásilné a príjemne vtipné. Bez nich by ten film bol o poznanie horší. Lebo inak by sme sa dívali len na obyčajný detský tábor. ()
Podobne ako Rátanie havranov je aj Nekonečná nevystupovať dnes ťažko hodnotiteľný film. Prvé, čo vás pri spomienke naňho po rokoch asi napadne budú Lasica a Satinský ako dvaja úchylovia, sledujúci cez ďalekohľad sexy vedúcu tábora. Lasica vždy elegantne oblečený v saku a niekedy aj s motýlikom. Pôsobia však ako osamelá dvojica v perníkovej chalúpke ako dvaja gayovia. Záver je v znamení budovateľstva, predsa aj deti sa musia naučiť, že bez práce nie je perníková chalúpka. Len aby neskončili ako tí dvaja. Poteší Zedníček ako ťažký frajer, ktorý nechápe, že pre učiteľku sú dôležitejšie deti, ako on a jeho mustáž s fárom. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (10)
- Mladého Mateja Landla dabuje Maroš Kramár. (pds)
- Strážny domček a všetko okolo bolo vytvorené ako kulisa len na účel natáčania. Železnica sa tam nikdy nenachádza. Na mieste potom roky dožívalo pár "zabudnutých" rekvizít, ako napr. časti železničnej závory. Už mnoho rokov sa miesto používa ako táborisko. (Raccoon.city)
- Vo filme sa zopárkrát mihne aj predstaviteľka "Majky z Gurunu" (Spadla s oblakov, 1978), Zuzana Pravňanská. Je tu však ťažko rozpoznateľná. V podstate účinkuje v komparze. (miro63)
Reklama