Sanatorium

Buď mi to skvěle sedlo do nálady,nebo tu spousta lidí omylem hodnotí nějaký jiný ,asi slabý duchařský film. Měl jsem v poslední době smůlu na poměrně chudší duchařiny než je tohle (Bolest,Bohem zapomenuté město,Ozvěny mrtvých/08/).Tudíž jsem byl za tu nepolevující zneklidňující atmosféru rád. Prudění si nechám na jiný ,,skvosty". (28.02.2010)

Atmosféra by šla, Virginie tiež, lakačky povedzme, ale čo je najhoršie je to celkové prázdno. Väčšina z prvej hodiny filmu je v podstate iba vata. Laugier sa spolieha na strach z nevideného, ale keď ani nenaznačí, čoho sa vlastne máme báť, moc to nefunguje. V poslednej tretine sa to celkom pekne vygraduje a už to je ten klasický Laugier ako ho poznáme; nemilosrdný, depresívny, ženy necháva trpieť a uvidíme aj jeho typické chladné uzavreté priestory. Celkovo ale dosť vidno, že sa Laugier scenárista ešte mal čo učiť. A to má vlastne stále. 50% (02.09.2012)

Na filmu mě ani tak nezaujal jeho obsah jako jméno režiséra. Pascal Laugier má na svým kontě průměrnej Incident in a Ghostland(2018), hodně dobrej The Tall Man(2012) a vynikající a dnes už kultovní Martyrs(2008). Sanatorium je jeho prvotina a nutno říct, že za mě hodně nepovedená. Neskutečná nuda odehrávající se ve velkém sídle sanatoria. Jen stěží jsem u filmu udržel svoji pozornost. Nejraděj bych tomu napařil odpad ale z úcty k režisérovi a vzhledem k tomu, že šlo o prvotinu protentokrát přimhouřím oko(spíš obě) a tu 1hvězdu dám. (02.04.2023)

Poslední dobou začínám být na podobné kousky odehrávající se ve starých sanatoriích či sirotčincích alergický. Většina z nich je na to samé brdo a nepřináší nám nic nového. Není nad filmy z osmdesátých let, kdy nás atmosféra drtila už pěkně od začátku. Zde sledujeme prvních čtyřicet minut pomalu se rozjíždějící příběh, který se opírá pouze o úvodní scénu z umývárny. Jinak jsem si připadal jako při sledování nějaké televizní drama, kdy hlavní hrdinka ač velice pohledná jen chodí od ničeho k ničemu, seznamuje se s ostatním personálem a tají své těhotenství. Atmosféra byla v tu chvíli na bodě mrazu, především pak ta hororová. Teprve postupem času se konečně začíná odkrývat tajemství tohoto místa a v tu chvíli jsem se konečně probudil k životu. Do žil se mi jakou kouzlem vlila nová krev a já si začal další průběh alespoň trochu užívat. Pořád jsem však očekával, kdy se konečně objeví nějací ti duchové či přízraky, ale to jsem si musel počkat až na posledních pětadvacet minut. V tu chvíli totiž tvůrci konečně začali odkrývat všechny své karty, jenže bohužel žádný velký zázrak se nekonal. Ti jenž očekávají velkolepé finále budou nejspíš zklamáni, příznivci lehké erotiky již nikoliv. I tak je však potřeba říci, že tenhle film není ničím víc než průměrnou podívanou, která promarnila svou šanci dostat se na vrchol. Jenže ono vlastně ani nebylo moc čím. 5/10 (01.11.2010)

Spíše než o klasický horror jde o silně mysteriózní drama. Které však občas může být mnohem působivější a strašidelnější než „obyčejný“ horror. Saint Ange staví hlavně na nejistotě, atmosféře a jakémsi ponurém napětí. Což je jeho plus a umí to hodně dobře, na druhou stranu ta táhlost a pozvolnost vyprávěcího tempa je místy docela ubíjející a i když film vlastně nemá žádné hluché místo, docela mě to uspávalo. Film má hodně kladů, které by ho v hodnocení mohly povystrčit hodně vysoko: Výborná kamera a s ní ruku v ruce jdoucí přesný a výmluvný střih. Interiéry starého sanatoria (to ale funguje zpravidla vždy). Obrovským plusem je obsazení obou mladých hereček, nejen že hrály opravdu dobře, ale obě se do svých rolích fakt hodily, byly přirozené a uvěřitelné. Takovým vedlejším hezkým a potěšujícím faktem je zjištění, že tvůrci mysleli na všechno, např. i na to, že se v padesátých letech ženy ještě nevyholovaly :-). Povedená hudba pak už jen vhodně doplňuje a spoluvytváří onu táhnoucí se atmosféru napětí. Saint Ange (alespoň v mých očích) však ukazuje, že tohle všechno k dobrému zážitku a pocitu z filmu nestačí. Čekal jsem víc, pořád jsem čekal, že se to nějak rozjede, že ta táhlost a unylost nalezne své opodstatnění v nějakém ostrém švihnutí bičem, v nějakém ostrém a rázném rozuzlení, ale nic z toho se nekonalo. Jak to začalo, tak to také skončilo. Nedokázalo se to rozjet. Pointa a rozuzlení, pokud něco takového film vlastně má, jsou hodně nevýrazné a nedůrazné. Až na tu zajímavou atmosféru, která však k ničemu zásadnímu nevede, je to vlastně pořád jen takový čajíček. Což je škoda. Pravda, jen záběr je tam fakt hodně hustej, to musím uznat. Ten film se mnou mohl zacloumat trochu důrazněji, a měl k tomu všechny předpoklady. Nakonec mě však jen tak trochu polechtal. Připadal jsem si asi jako učitel, který ví, že určitý žák má na víc, že mu nedělá problém se naučit, vyjádřit a získat dobrou známku, jen to z nějakého záhadného důvodu nedělá, nesnaží se a neprojevuje. (23.04.2012)