東海道四谷怪談
The Ghost of Yotsuya
Obsahy(1)
Příběh o lidském chtíči, nenasytnosti a sobeckosti. Mladý samuraj Iemon se zamiluje do Iwy – dívky z dobře zajištěné rodiny. Když se však konečně odhodlá požádat jejího otce o svolení, aby si ji mohl vzít, je rázně odmítnut. Jeho špatná pověst a nicotné postavení již předem určují, že není Iwy hoden. Iemon ale nechce o tom, že by dívku nemohl mít, ani slyšet, a tak jejího otce v hněvu zabije. Vše by snad mohl ututlat, kdyby ovšem neexistoval svědek v podobě sluhy Naosukeho, který je však natolik prohnaný, že se mu podaří vetřít do Iemonovy přízně a nabídnout mu pomoc. Aniž by si to Iemon vůbec uvědomil, stává se z něj postupně Naosukeho figurka, která je ochotna na požádání vraždit, a to nejen ty, na kterých mu nikdy nezáleželo, ale i ty, které snad někdy miloval. Jenže jak to tak v příbězích bývá, každý zločin jednoho dne dojde svého trestu, byť by rozhodčím soudcem měl být jeden z těch, kdo již okusili smrtelný chlad. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Atmosférická duchařina nesoucí stopy klasických japonských kaidanů. Po poněkud rozvleklejším začátku, kde se hlavně vykreslují hlavní charaktery, přichází děsivá druhá polovina, kde se hezky ukazuje, že japonci mají na hrůzné duchy patent a dokázali mě slušně vyděsit a to dokonce za bílého dne. Z mé strany spokojenost. ()
Předlohou, stejně tak i pro mnoho dalších filmových zpracování je divadelní hra z r. 1825. V tomto velice zdařilém Nakagaowě zpracování se nejprve Iemon ožení s Iwo, přičemž zabije jejího otce, který sňatku brání a poté i jejího snoubence Yomoshichia. Avšak po čase si místo chudé Iwo vyhlídne bohatou Ume a svoji ženu se rozhodne otrávit, společně s jejím důvěrníkem, mnichem Takuecuem. O svatební noci však vidinami zavražděných obětí stíhaný Iemon zabije nejen Ume, ale i svého tchána a poté je nakonec sám zabit Yomoshichim, který zázračně přežil. Film je klasickou ukázkou japonského kaidanu, jehož filmovým zpracováním byl bezesporu Nakagawa mistr. Mistrovské líčení herců efektivně naaranžovaných v tmavých koutech místností, v bažinách, či na hřbitovech jsou zásadním prvkem jeho filmového výrazu při tvorbě příběhů vystavěných velice často na morálním poučení, čímž se kaidan, tento typicky japonský výtvor liší od našich hororů, protože onryó, ducha mrtvého hledajícího odplatu nelze zaměňovat s nějakými upíry, či zombie. ()
Oproti několikahodinové kabuki předloze je to sice osekané až na kost ( Chybí vedlejší dějové odbočky, některé motivy, často i zásadní a ikonické obrazy.. a taky černý humor) ale hlavně díky japonsky estetické kameře je to nakonec natolik funkční a působivé, že si to v mých očích tu čtvrtou rudou stár zaslouží. ()
O této adaptaci klasického hororového příběhu se často hovoří jako o té nejzdařilejší a není se čemu divit. Nakagawa pomocí nepapírových charakterů většinu filmu buduje ponurou atmosféru a hororovou uzdu popouští až v samotném závěru. Tam se teprve rozpoutá pořádné peklo, ne nepodobné tomu z o rok pozdějšího Jigoku. Už i zde jsou k vidění mnohé působivé technické postupy, které naplno zužitkuje později. Ghost of Yotsuya však v žádném případě není jen pouhým předkrmem. Shigeru Amachi v roli hlavního (anti)hrdiny možná nebyl takovým kasovním tahákem jako někteří jeho slavnější současníci, ale role se ujal vehementně a on i zbytek obsazení podává bezchybné výkony. Nobuo Nakagawa opět dokázal, že atmosféře rozumí a často sterilní studiové kulisy dokáže proměnit v mrazivé lokace jako málokdo. ()
Čirá a jasná ukázka kvality japonského horroru (i navzdory, nebo snad právě kvůli, době vzniku toho filmu) a tradic, z nichž moderní japonské horrory vychází. Klasický strašidelný příběh ve skvělých reáliích a ještě lepším zpracování. Mrazivá hudba, počáteční drama v historických reáliích se změní ve vytříbenou duchařinu hned s několika skvělými nápady a scénami, mrtvých jako v kdejaké moderní zombárně, atmosféra hustá, že by se dala sekat samurajským mečem. Prostě stará dobrá japonská horrorová klasika. ()
Galerie (3)
Photo © Shintoho Company
Reklama