Mon ange
Môj anjel
My Angel
Režie:
Serge FrydmanScénář:
Serge FrydmanKamera:
Vilko FilacHudba:
Colin TownsHrají:
Vanessa Paradis, Vincent Rottiers, Eduardo Noriega, Eric Ruf, Claude Perron, Colette Emmanuelle, Nathalie Laroche, Marie Bos, Stéphane Bissot (více)Obsahy(1)
Život krásné, ale osamělé prostitutky Colette nečekaně změní noční telefonát, v němž se na ni s naléhavou prosbou obrátí kolegyně z branže, kterou právě propustili z vězení. Colette tuto ženu nikdy neviděla, přesto si volající neznámá vybrala právě ji, aby vyzvedla jejího syna a nazítří ho přivést na nádraží. Colette ještě netuší, že problémy svěřeného potomka se brzy stanou i jejími problémy... Představitelce Colette, Vanesse Paradisové (hrála např. s Gérardem Depardieuem v Elise Jeana Beckera nebo s Jeanne Moreauovou a Jeanem Renem v Un amour de sorcière) psal režisér roli přímo na tělo (hrála již podle jeho scénáře ve filmu Dívka na mostě): Cítím, že herci jsou mnohem důležitější než postavy, které pro ně dokážeme vymyslet. Našel jsem sám sebe, když jsem pro ni psal tento příběh, veden Vanessinou tváří, jejím hlasem i pohyby, možná mi ho přímo diktovala... (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (13)
Osamělost a touha po jistotě spojuje dvě hlavní postavy - Colette a Billiho. Ale ani jeden z nich není schopen se svým životem něco zásadního udělat. Bohužel Vanessa Paradis roli ztracené prostitutky nezvládá. Vypadá věrohodně a síťované punčochy jí sluší, ale v několika scénách je prostě mimo. To Vincent Rottiers je ve své roli jistější, ale ani on nedokáže utáhnout celý film, a tak se ze stokrát ohraného tématu nemůže stát převratný film. ()
"Máš kam jít když venku prší? Četli ti před spaním pohádky? A když si usnula, nechala ses tou pohádkou jen tak unášet? Můžeme snít o tom, že jsi mě neodvezla zpátky, že jsme odjely daleko, moc daleko. Pořád rovně, tam, kde voda z rampouchů neteče nikdy po tvářích dívek." ...Nádherný, citlivý, křehký příběh o hledání domova, touze mít vedle sebe někoho a sdílet s ním lásku. ()
O osamocení a lidských touhách. Člověk asi nejvíce touží po tom milovat a nebýt osamělý. Řečí připomínající nejspíše Exupéryho nebo Coelha ( i když dialogy přece jen chvílemi pokulhávají) se to snaží vyjádřit zkušený scénárista a debutující režisér Serge Frydman. Úspěšně mu pomáhá Vanessa Paradisová (Colette) a skvělý 18letý Vincent Rottiers (Billy) stejně jako stylové holandské exteriéry a podmanivé songy Toma Waitse. ()
Jednoduchý příběh, nenápadný film, zraňující pointa. Ústřední duo – Colette a Billy – neopustí plátno a příběh se odvíjí prostřednictvím zdánlivě nesmyslných dialogů a neustálých změn lokací. Oba jsou stále na cestě i na útěku, jsou spolu, a přesto se míjejí, ztracení, zranění, ale doufající. „V holkách nejsou bublinky.“ „A co tedy?“ „Já nevím – rampouchy.“ „A ty dělají co?“ „Co dělají? Někdy, když dost dlouho počkáš, začnou roztávat. Někteří lidi si myslí, že holky pořád kvůli všemu brečí, ale vlastně je to voda. Z těch rampouchů.“ (více zde) ()
Příběh sám, kolorovaný hudbou Toma Waitse není špatný. Bohužel, scénárista byl nebetyčný kokot odchovaný telenovelami. Tak blbé dialogy lze slyšet pouze v Náměstíčku a Pojišťovně štěstí. "Zlobíš se na mě moc, trošku, maloučko?" Kurva, já se zlobím docela zásadně. Takhle spolu lidé nekomunikují, notabene děvka s chovancem pasťáku. No zase jste mě pěkně nasrali galové.... ()
Reklama