Reklama

Reklama

Zapomenutá melodie pro flétnu

  • Sovětský svaz Zabytaja melodija dlja flejty (více)
všechny plakáty

Téma stagnace a nastupující přestavby zúročil Eldar Rjazanov v satirické komedii o úředníku Filimonovi, který je zaměstnán v Hlavní správě volného času. Do této smyšlené instituce je zkarikován rozbujelý byrokratický aparát, o jehož redukci se tehdejší sovětská společnost pokoušela. Modelově je ve filmu pojat i milostný trojúhelník, jehož vrcholy tvoří hlavní hrdina a dvě ženy: nemilovaná, ale elegantní manželka Jelena, jejíž rodiče Filimonovi dopomohli ke kariéře a blahobytu, a temperamentní milenka Lída, ošetřovatelka ze závodní ordinace, která hrdinovi připomene jeho umělecké nadání, pohřbené vlastním konformismem. Filimon váhá mezi oběma ženami, podobně jako váhá mezi svými občanskými postoji a názory. Svůj hlas ústřední trojici propůjčili Pavel Soukup, Ljuba Krbová a Jana Preissová.

Zdroj: kino Ponrepo (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (3)

Bernhardiner 

všechny recenze uživatele

Smutek. Tak bych definoval náladu, která ve mně zavládla po zhlédnutí tohohle díla. Pro ty, kteří se těší, jak se u toho smíchy pomlátí, mám smutnou zprávu, a sice, že vtipy a satira na vládnoucí režim přítomné jsou, ale ve výsledku to nepůsobí až tak moc vtipně. Nejspíš záměrně... Navíc se zde divák dočká dvou zajímavých snových sekvencí a dvou slepých dějových uliček, které posmutnělému vyznění snímku ještě napomáhají. A neměl bych zapomenout ani na výtečné herce, Filatov, Dogileva i Kupčenko jsou zde úžasní. Jak je tu zmíněno pode mnou, tenhle film je i o nevěře, na níž však není nahlíženo v tak negativním smyslu jako třeba v Podzimním maratonu. A hlavní hrdina není takový zoufalec jako ten ve zmíněném Daneliově opusu. Pracuje totiž na veledůležitém, a proto naprosto nepostradatelném, odboru volného času, kde posuzuje vhodnost umění pro veřejné předvádění. Proto musí poslouchat nějaké sbory, navštěvovat výstavy umění a sledovat ultramoderní verzi Revizora v podání amatérského divadla. Není šťastný, protože ví, že dělá špatnou věc. A to se mohl živit jako hráč na příčnou flénu, neboť vystudoval konzervatoř. Jeho tchán je však vlivný papaláš, který ho do toho úřadu dosadil, a jeho manželka ho navíc v jeho kariérním postupu silně podporuje. Pak ale potká zdravotní sestru Lídu, která je svou povahou na hony vzdálená manželce, a která si dokáže s potěšením poslechnout hru na příčnou flétnu. S milenkou samozřejmě příjdou lži... Dále už děj vyzrazovat nebudu, snad jen nastíním, že závěr se nedá brát jako úplně šťastný, jako spíše pološťastný s velmi hořkou příchutí. Film vlastně zobrazuje hlavního hrdinu uprostřed boje mezi nalinkovaným osudem v rámci byrokratického aparátu a životem, který by sám chtěl žít. Netřeba snad dodávat, že tenhle boj může leckoho dovést i ke ztrátě rozumu a života. 90% ()

Lukiz 

všechny recenze uživatele

Směska melodramu manželského trojúhelníku a výjevů lehce komediálních. Široce se uplatňuje satirická kritika soudobé společnosti, ale bez znalosti doby a prostředí to neznalý těžko rozklíčuje a působí to poněkud absurdně. ()

Reklama

Reklama