Jamamba

Moje noční můra z dětství (03.11.2009)

Když se objevila Jamamba, a začala svou básničku připomínající recepturu na výrobu vícedruhového masného výrobku, děti měly co dělat, aby udržely svou vylučovací soustavu v rámci podmíněného reflexu, koneckonců Trávníček taky. Paní Svatava Simonová zřejmě dostala od Národního Podniku Textilana zaúkolováno, aby zavdala podnět ke zvýšení poptávky na výrobu plen a spodního prádla. Zvolila sugestivní pohádku pro nejmenší, v níž paní Adamová žere lidi, krávy, psy, hrochy, pásovce, šmouly, sovy a bůhví co ještě. Jen ta Veronika Jeníková mi jako subtilní japonská dívenka Jukiko nepřišla se svými šestkami in natura zrovna nejvěrnější, ale co bychom jí to neodpoustili. 60% (11.11.2016)

Už to na mne sice nepůsobí tak démonicky jako zamlada, ale pořád to má něco do sebe. Bohužel děj je téměř nulový a likvidace Jamamby příliš hladká. Navíc chybí konec historky o panu Hanzeamonovi, který spolkl mouchu. Mé pátrání na internetu v tomto směru žádné výsledky nepřineslo, budete-li někdo úspěšnější, dejte mi prosím vědět:-) (04.07.2020)

"Vyju hlady, vyju hlady, žeru koně psy i hady. Kdo mně přijde do drápů, toho rozsápu!!!" ...a pak jsem neměl mít jako dítě strach:-) Takový Grudge pro děti:-) (28.03.2006)

Z tohoto filmu jsem měl jako malé dítě strach, resp. ne z filmu, ale z Jamamby. Jamamba pro mě byla ta nejhrůzostrašnější pohádková bytost. Dneska-kdybych to viděl znovu- už bych se asi nebál. :-D (16.09.2009)

Vážení přátelé...Studna a Jamamba... Černá noční můra mého dětství... Chci to zase vidět! ČT plís... (23.10.2007)

Koukám, že jsme všichni stejně poznamenaní navěky. (11.11.2011)

V určitý moment začala ČT za socialismu natáčet "orientální studiové pohádky". Jedním typem byly ty, kdy se tehdejší herci nalíčili na Asiaty a snažili se tak hrozně tvářit. Prakticky všechny tyto pohádky byly mírně připitomělé, scénářem i provedením, a tato není výjimkou. Sebevětší um některých zúčastněných to prostě nezvládl vykompenzovat. Zvláštní je i Trávníček, který tak nějak divně živě/nadšeně celou tou šarádou proběhne a i když se nepochybně snaží, vypadá to celé ještě absurdněji. (26.12.2022)

Nefalšovaná dětská noční můra zrealizovaná v televizní pohádkové inscenaci mi dokáže nahnat strach i po mnoha (skoro mohu říci desítkách) let. Možná je to pravým důvodem, proč jsou pro mě soudobé japonské horrory tak osobně sugestivní a tísnivé ;-) (20.11.2009)

Toho, kdo to pustil do Studia Kamarád, by měli zavřít. Děsivá atmosféra, obstojné masky, napínavá podívaná. (10.09.2010)

Vyju hlady, vyju hlady / žeru krávy, psy i hady / žeru zvěř a žeru lidi / kdo mi padne do drápů / toho rozsápu... I když původní hrůza z papundeklové klasiky Studia Kamarád s přibývajícími léty a otrlostí hodně vyvanula, efektivita papundeklové výpravy, karnevalových kimon a líčení a pokusů herců o ztvárnění Asiatů (a Adamové o tom, jak zahrát lidožravého démona) dodnes udivuje. Snad i proto, že 'autor učebnic' Jiří Žáček nepodlezl dětskému divákovi v rovině scénáře, sice poznamenaného středoevropskou televizní představou o dálnovýchodnosti, ale hravě překonávajícího dnešní produkci. No tak pojď ty moje jehňátko, moje kůzlátko... / Co říkáš? / Že tam budem' za krátko... (21.01.2023)

Vítěz kategorie hororová studiová pohádka o chudém japonském rybáři v podání Pavla Trávníčka, který svede boj se zlou čarodějnicí. U této pohádky se musím pobavit nad současnou bouří, kdy se zastánci konzervativní morálky pominou, když anglické vévody 19. století nebo mušketýry hrajou černoši. Tady československá televize udělala z českých Evropanů orientálce a nemám pocit, že by to generace dětí osmdesátých let zdegenerovalo, že by si mysleli, že v Asii žijou lidí bez šikmých očí. (06.05.2023)

Pořád i po těch letech si tuto pohádku pamatujete, už při vyslovení jména Jamamba vám přeběhne mráz po zádech a 72% ??? Běžte do háje. (04.09.2010)

■ Nedávno jsem si na tento TV film vzpomněl, ale samotný název Yamamba mi moc neříkal, ale když jsem se podíval na obsazení a viděl, že tam hraje Pavel Trávníček, tak jsem si jej trochu vybavil, neboť Pavla jako jediného herce jsem si z obsazení pamatoval. Ostatní herce jsem měl rozmazané. ■ Jelikož jsem věděl, že jsem tento TV film kdysi dávno viděl v české(československé) televizi a že se mi dost líbil, protože už v té době mě vnitřně východní asie přitahovala, rozhodl jsem se, že se na něj podívám. ■ Po těch mnoha letech jsem si vybavil mnohé z toho, co jsem zažíval v oněch radostných chvílích, kdy mne netížila budoucnost. Avšak nemohl jsem si nevšimnout i toho, jak je nostalgie čarovná a mocná věc, toho, jak jsem přistihl sám sebe vzpomínat na ty krásné časy radosti z nevědomosti tíhy bytí. Ovšem v opozici současného stavu mysli a lidského rozpoložení, jsem musel uznat, že tento TV film (TV pohádka/inscenace) není až tak bombastický a rozhodně ne úchvatný. Přesto, i když jsem si vědom papundeklové dekorace, chabé choreografie a dramaturgie, se mi tento TV film i v současnosti líbí. Samozřejmě již velmi jinak než kdysi, ale stejně líbí. ■ Prominul jsem většině osazenstva jejich "divné" hraní. Upřímně, nevím, zda to byl záměr, aby se například jakoby více zorientálnili nebo zda to byl záměr speciálně tohoto období druhé poloviny osmdesátých let dvacátého století pro TV inscenace, to nechám na rozbor odborníkům. Nicméně, nelze však ubírat jakýsi malý potenciál, který toto dílo mělo. ■ Tento TV film, či spíše TV pohádka, byla ve své době na našem území spíše raritou, poněvadž mnoho lidí mělo slušně řečeno velmi rozostřené informace o Japonsku, jeho historii, mýtech, bájích, pohádkách. ■ Celkově i z dnešního pohledu hodnotím Yamambu spíše jako podařené dílo, avšak nezastírám, že jsem ovlivněn opojením nostalgie. ■ Ikdyž musím uznat, že současnému českému(slovenskému) diváku asi už moc nevypoví, zejména současná mladá generace na toto zpracování bude koukat zřejmě s jakýmsi malilinkatým opovržením či se smartphonem v ruce zívat a twittovat: núúúúúúúúdáááá. A možná ještě s dovětkem: to byl film pro pamětníky (?), uf. Přesto si stojím za svým, že toto zpracování má určitou hodnotu, alespoň tedy pro mne ano. [Viděno poprvé: 100/100; viděno naposledy: 91/100] (24.02.2013)

"Uvidíš každého takového, jaký doopravdy je." No tak to potěš. Já vlastně ani pořádně nechápu, jak jsme mohly my děti, jejichž prvních deset let života se přesně překrývalo s léty osmdesátými, přežít v relativní psychické pohodě. Komentáře se tu hemží vzpomínkami na tuto studiovou pohádku jako na ultimátní dětský horor. Já to mám taky tak. A což teprve když přišel čaroděj Mrakomor, vládce všeho nečasu! Ale to už je zase jiná pohádka. (04.05.2020)

moje dětská noční můra... (15.09.2007)

Dnes by se tomu člověk asi už jen smál, ale ve své době to na mě mělo účinek větší než obvyklé množství hrůzy pramenící z pohádek jako takových. Repríza by byla fajn..... Přimlouvám se za zřízení pořadu na čt s názvem Retro. Divácká účast by byla zajištěna. (05.04.2008)

Díky této pohádce jsem se do patnácti pochcával. Už jí nechci vidět, protože bych si jí zkazil a já si jí chci pamatovat tak, jako když jsem byl malej. Toho, že pro mě přijde Jamamba jsem se bál jako dítě asi nejvíc ze všeho. Pro dítě opravdu traumatizující a jestli budu mít svoje vlastní, tak mu Jamambu určitě pustím. (20.07.2008)

I když tohle bude vedle "Kdo probudí Pindruše?" a "O Bílém Augustinovi a Černé Józe" jedna z mála studiových pohádek, co se mi v dětství vyloženě líbily a i když si ji pamatuju jako solidní horror, takže svůj účel coby pořad pro děti zřejmě splnila, tak prostě po dalším shlédnutí po dvaceti letech nemůžu hodnotit líp. Hrozné a hrozně nalíčené děvče v roli hrdinovy milé, Trávníček, hrozně napsaný rozhovory, otravnej zvoneček, co zvoní dobrým lidem, ty neuvěřitelný kulisy (papírový kolečka na zemi coby kamenné dlaždice v japonské zahradě? papundeklový schody jako do Jednoty na zápraží chýše lesního boha?), maňáskovitý masky, očividně plátěná a plastová kytka na větvi dvakrát ukazovaná v detailním záběru, pomoc. Nevím, no, dětem to asi stačí, možná dokonce vyhovuje, ale z dnešního pohledů mi to připadá trochu jako podvod. (24.11.2009)

Rybář Džiro přichází za svou milou Jukiko. Mládenec s děvčetem, oděném do "hedvábí" z Textilany, sotva stačí prohodit pár vět, když tu se zezadu přikrade babice, kterou bezelstný Džiro považuje za pomatenou ubožačku. Nevšiml si, že Sadako s hrůzou hupsla zpátky do studny a Kayako se překotně odplazila na půdu. Na scéně se objevila nejvyšší autorita mezi japonskými bubáky – Jamamba! Den nato Jukiko oplakává ztrátu kouzelného zvonečku. Bojí se, že bez něj štěstí odejde a trápení přijde. Džiro v duchu nevěřícně zakroutí hlavou a utěšuje se, že je aspoň hezká. A protože má Jukiko rád, ochotně se vydá zvoneček hledat. Zastaví se na trhu před ranými Hokusaiovými pokusy, načež vyrazí na dlouhou a strastiplnou pouť kolem dokola jednoho mostu... Kdo by to byl věřil, že nejlepší japonský horor natočí Češi. :-) (15.09.2012)