poster

Nalezený ráj

  • Austrálie

    Paradise Found

  • Německo

    Paradies - Die Leidenschaft des Paul Gauguin

  • Slovensko

    Nájdený raj

Drama

Austrálie / Francie / Německo / Velká Británie, 2003, 89 min

  • novoten
    ****

    Poutavá umělecká výpověď s dokonalým Kieferem Sutherlandem, které škodí zbytečně komplikovaná forma a tím pádem jen obtížná stravitelnost. Ale čím déle divák Gauguina sleduje, tím je napnutější po tom dozvědět se, jaká cesta dovedla pana malíře právě tam, kde jsme ho na začátku potkali. Díky nezapomenutelné scéně tvorby vrcholného obrazu jedinečné, ale velmi náladové a specifické.(7.6.2006)

  • anais
    **

    Nalezený ráj je asi televizní film, a tomu taky po všech strnkcáh odpovídá. Není nijak nápaditý, herecké výkony jsou nevýrazné... Forma vyprávění je roztříštěná, sledujeme Gauguinovy malířské počátky, současně pak nějaké polosmyšlené příběhy z jeho ostrovního pobytu. Autoři si vzali z malířova života jen to povrchní, aby se však podívali na jeho skutečné pohnutky k radikální změně životního stylu, to už ne. Gauguin jako malý vyrůstal na dvoře svého neuvěřitelně bohatého příbuzného v Jižní Americe. Zvykl si na přepych, křiklavé barvy, exotiku. (tato fakta film opomíjí, takže následný útěk za vidinou malířské svobody nemá moc velké opodstatnění) Později se plavil na obchodních lodích po moři, a nakonec zakotvil na burze. Pořád v něm vřela touha po něčem svobodnějším, v myšlenkách se vracel do dětství. Setkání s Pissarem a ostatními malíři v něm skutečně probudilo touhu po osvobození... Kupříkladu skutečná Mette to ve skutečnosti nebrala tak sympaticky jako ta filmová. Do konce malířova života se s ním přetahovala o peníze, lhala mu. Jednání jistě pochopitelné, leč do filmově oddané družky daleké. Další zplošštělou postavou je Schuffenecker, který se ve skutečnosti také pokoušel o malbu, ale akademičtější. Je škoda, že se divák nedozví nic o Gauguinovu působení v Bretani, které mělo ohromný vlliv na pozdější umění (nabisté), ale hlavně (ve spolupráci s Bonnardem) dalo vzniknout takzvanému syntetizmu, stylu pro Gauguina tak typickému - tedy plochy ostrých, nemíchaných barev oddělené konturou. Z filmu se o skutečném Gauguinovi dozvíte máloco, i jeho bytí na Tahiti, posléze na Markézách, tu splývá v jedno místo a celé je to takové uhlazenější než asi skutečnost byla. Gauguin vedl rozsáhlou korespendenci (vyšla i v Čechách), ze které lze čerpat informace. Jinak musím doporučit knihu od Henriho Perruchota, ve které se o tomto malíři dozvíte víc, a mnohem celistvěji.(8.6.2006)

  • SeanLSD
    ***

    Pekný portrét človeka, neváhajúceho zahodiť všetko, ktorý sa cez posadnutosť svojim koníčkom prepracuje až k nekompromisnému idealistovi idúcemu neúprosne za svojim chimerickým cieľom, aj so všetkými zakopnutiami a pochybnosťami, ktoré ku genialite nesporne patria. Ja sám síce umeniu nerozumiem, takže ani nedokážem posúdiť prečo že to bol Paul Gauguin takým skvelým umelcom, ale mám slabosť pre takéto buričské charaktery, o to viac ak majú ešte pevné morálne zásady, ktoré, priznajme si, s výnimkou rečových obratov až také bežné nie sú ani dnes. Uznám ale aj, že pre iného človeka, možno drvivú väčšinu, to musí jednoducho vyzerať, že sa iba totálne zbláznil. Uznám to, možno aj pochopím, ale nie som ochotný akceptovať . .(27.10.2006)

  • elle
    ***

    Film si vybírá některé aspekty Gauginova života a volně s nimi pracuje. Chvílemi mi to připadalo opravdu dobré, ale skákání v ději mezi retrospektivou jeho malířských začátků a jeho slavným ostrovním údobím, působí rušivě a oslabuje dramatický vývoj postav. Je zřejmé, jak jeho volby dopadnou, tak proč je tak složitě objasňovat. Je jasné, že se jeho rodinný život rozpadne, tak proč budovat prostor pro docela sympaticky pojatou Mette (ano - její linie by mi přišla nejzajímavější), když víme, že ..... Z obou rovin mi připadala zajímavější právě ta s Nastasjou Kinski, protože její pohled (ač asi neodpovídal reálu skutečné Mette) byl zajímavým docela universálním pohledem na to, jak těžké je být manželkou velkého muže, která ze sebe musí dělat fúrii, aby děti nepomřely. Gauginovo vnitřní přesvědčení o malířském údělu mohlo, tak jak ho předestírali zde, působit na nebohou manželku opravdu nepochopitelně a vzhledem k tomu vydržela dost. Trochu zkratkovitě a trochu fanaticky na mě působila právě jednostranná adorace domorodého života na ostrově. Oslava volnosti a prostého, svobodného života by musela mít více prostoru, aby na mě zapůsobila. Takhle to byla pouhá projekce kontrastu a Gaugin mi tou dobou už svým vývojem nebyl sympatický, takže jsem jeho pohled nedokázala akceptovat bez toho, abych si kladla další otázky. Sobec kritizující sobectví druhých? Zaslepenec, který odsuzuje zaslepenost ostatních? Opravdový Gaugin by mi asi také nebyl sympatický, ale domnívám se, že vyprávění jeho příběhu by mě mělo fascinovat.(17.10.2007)

  • Tyler
    ***

    "Nalezený ráj" je jedním z těch filmů, které by se za jiných okolností - výrazně lepší režisér s jasnou vizí a koncentrovanější scénář - mohly zapsat mezi ta nejzdařilejší životopisná díla. Nejde si ale jen vybrat vhodného "kandidáta" a snažit se promlouvat o rozervané duši umělcově bez jasného rozmyslu, což se v případě "Nalezeného ráje" bohužel stalo. Životní příběh Paula Gauguina v pojetí Maria Andreacchiho je pouhým sledem událostí, které přes svůj nesporný dramatický potenciál zůstávají nevyužity a celek působí jako "takový hezký příběh". Ještě štěstí, že alespoň z Kiefera Sutherlanda prýští zaujetí a oddanost roli a "Nalezený ráj" tak obsahuje i některé opravdu silné momenty...Věčná škoda promarněné šance.(29.6.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace