poster

Nalezený ráj

  • Austrálie

    Paradise Found

  • Německo

    Paradies - Die Leidenschaft des Paul Gauguin

  • Slovensko

    Nájdený raj

Drama

Austrálie / Francie / Německo / Velká Británie, 2003, 89 min

  • andrii
    ****

    Byl vyvolen. Sám dobrodruh, bez závazků. Pro zanícený obdiv, banket smyslů. Postihnout pohostinnost, posvátnost exotiky. Vidět nálady, cítit tepající barvy. Nasytit se plnokrevně mlčením, šepoty a výkřiky dnů a nocí dálavy. Zhmotnit, zpodobnit, zasadit do pláten kořeny, prosadit se rituály s ornamentem, zarámovat je svým jménem. Uměním srdce pokynout zemi, hořící jako rubín, z níž vyvěrají individuální, osvobozující tahy.(29.3.2019)

  • anais
    **

    Nalezený ráj je asi televizní film, a tomu taky po všech strnkcáh odpovídá. Není nijak nápaditý, herecké výkony jsou nevýrazné... Forma vyprávění je roztříštěná, sledujeme Gauguinovy malířské počátky, současně pak nějaké polosmyšlené příběhy z jeho ostrovního pobytu. Autoři si vzali z malířova života jen to povrchní, aby se však podívali na jeho skutečné pohnutky k radikální změně životního stylu, to už ne. Gauguin jako malý vyrůstal na dvoře svého neuvěřitelně bohatého příbuzného v Jižní Americe. Zvykl si na přepych, křiklavé barvy, exotiku. (tato fakta film opomíjí, takže následný útěk za vidinou malířské svobody nemá moc velké opodstatnění) Později se plavil na obchodních lodích po moři, a nakonec zakotvil na burze. Pořád v něm vřela touha po něčem svobodnějším, v myšlenkách se vracel do dětství. Setkání s Pissarem a ostatními malíři v něm skutečně probudilo touhu po osvobození... Kupříkladu skutečná Mette to ve skutečnosti nebrala tak sympaticky jako ta filmová. Do konce malířova života se s ním přetahovala o peníze, lhala mu. Jednání jistě pochopitelné, leč do filmově oddané družky daleké. Další zplošštělou postavou je Schuffenecker, který se ve skutečnosti také pokoušel o malbu, ale akademičtější. Je škoda, že se divák nedozví nic o Gauguinovu působení v Bretani, které mělo ohromný vlliv na pozdější umění (nabisté), ale hlavně (ve spolupráci s Bonnardem) dalo vzniknout takzvanému syntetizmu, stylu pro Gauguina tak typickému - tedy plochy ostrých, nemíchaných barev oddělené konturou. Z filmu se o skutečném Gauguinovi dozvíte máloco, i jeho bytí na Tahiti, posléze na Markézách, tu splývá v jedno místo a celé je to takové uhlazenější než asi skutečnost byla. Gauguin vedl rozsáhlou korespendenci (vyšla i v Čechách), ze které lze čerpat informace. Jinak musím doporučit knihu od Henriho Perruchota, ve které se o tomto malíři dozvíte víc, a mnohem celistvěji.(8.6.2006)

  • Hunt
    **

    HUDBA: FRANK STRANGIO; Slibných 15min. začátku se pod špatným režijním vedení topí v oceánu nevyváženosti a plytkosti. Na palubě chybí dobrý kapitán v podobě režiséra a dramaturga, který by tento koráb dovedl bezpečně do přístavu divákovy duše. Naštěstí je zde slušný výkon Kiefera Sutherlanda a skutečný příběh Paula Gauguina.(7.6.2006)

  • SeanLSD
    ***

    Pekný portrét človeka, neváhajúceho zahodiť všetko, ktorý sa cez posadnutosť svojim koníčkom prepracuje až k nekompromisnému idealistovi idúcemu neúprosne za svojim chimerickým cieľom, aj so všetkými zakopnutiami a pochybnosťami, ktoré ku genialite nesporne patria. Ja sám síce umeniu nerozumiem, takže ani nedokážem posúdiť prečo že to bol Paul Gauguin takým skvelým umelcom, ale mám slabosť pre takéto buričské charaktery, o to viac ak majú ešte pevné morálne zásady, ktoré, priznajme si, s výnimkou rečových obratov až také bežné nie sú ani dnes. Uznám ale aj, že pre iného človeka, možno drvivú väčšinu, to musí jednoducho vyzerať, že sa iba totálne zbláznil. Uznám to, možno aj pochopím, ale nie som ochotný akceptovať . .(27.10.2006)

  • pakobylka
    ***

    Ach ti muži ! Rozpínajíce křídla a plníce si své velké, mužů hodné sny, neváhají šlapat po skromných snech svých žen, které život naučil držet se při zemi. Výrazné osobnosti v říši mužů nevyjímaje - dost možná, že právě o nich to platí dvojnásob, neboť mnohdy prostě nedokážou utrácet svůj drahocenný čas v únavném a jednotvárném, byť finančně dobře ohodnoceném zaměstnání. Nutně se potřebují seberealizovat - v nějakém v dané době nevýnosném, leč pro ně nanejvýš interesantním oboru. Nemohou odolat (stejně jako noční motýl bledému svitu lampy). Plni smělých plánů hodlají proměnit svět - či alespoň POHLED na svět ... a ohromně se diví, pokud je jejich drahé polovičky s veškerým potomstvem nechtějí oddaně následovat. Hledají ztracené ráje a přitom zapomínají, že z pravého Ráje Bůh člověka vypověděl už velmi dávno ... a na Zem ho poslal za trest, nikoli za odměnu. Neboť ve své vševědoucnosti zcela správně odhadl, že člověk sice bude schopný všeho, ale VLASTNÍ Ráj na Zemi si nikdy nevybuduje, byť by se snažil sebevíc. A tak i Paul Gauguin najde jen střípky světa, který se snad kdysi velmi vzdáleně Ráji podobal ... než do něj vstoupila noha bílého kolonizátora. Přesto dokáže zachytit jeho podstatu - samouk, který předběhl dobu, a proto mu jeho současníci nemohli porozumět. Snímek bohužel dosti necitlivě proskakuje časoprostorem sem tam a trochu nesoustředěně tak těká z místa na místo - zkrátka: Zdá se, že mu chybí vyjadřovací schopnosti pravého, byť svým okolím vysmívaného umělce. P.S.: Oč by bylo lidstvo ochuzeno ... kdyby nemělo vizionáře, kteří prostě MUSELI být v některých ohledech sobečtí - jinak by nedokázali posunout hranice vědy - nebo umění ... 3,5*(9.4.2019)