V/H/S

Děsný, až na první povídku nedává žádná vůbec smysl, naprosto otřesná kamera.Nechápu, proč musejí tvůrci za každou cenu používát ty kamerové mrdky, které srčí, blikají a neustále vás serou, to je strašně rušivý moment.Jen první povídka byla fajn, jenže v ní bylo taky hovno vidět.Směsice debilních povídek, které nedávájí žádný smysl a mě nadáváte, že náš horor nemá smysl ani pointu (ste idioti prostě), v našem filmu pointa je, tady byste jí nenašli ani teleskopem.Hrozně iritující záležitost a jen díky pár dobrým scénám, nepošlu tuhle zbytečnost netalentovaných diletantů do úplné prdele.35%. (18.06.2014)

Nebýt dvou slabších příběhu, tak jdu do plného počtu. Nápad velmi dobrý, škoda jen slabších povídek. Hlavní kazeta jsou postavy, které se vloupají do baráku a sami natáčejí. Do domu jdou pro kazety, postupně je nacházejí a začínají se ztrácet (9/10 = 90%). První V/H/S kazeta obsahuje příběh Amateur Night o trojici mladých chlapcích, kteří si vyrazí do baru a domu si přivedou neobyčejnou dívku (9/10 = 95%). Druhá kazeta je Second Honeymoon, která pojednává o mladém páru, který vyrazí na dovolenou. Nebýt lepšího závěru, šel bych s hodnocením nejspíš níž a jde o nejslabší povídku vůbec (5/10 = 55%). Třetí kazeta Tuesday the 17th je o čtyřech lidech, kteří se vypraví do lesa a čeká je návštěva. Jde o slasher, který má od začátku zajímavý náboj. Jak rychle začne, tak rychle skončí (7/10 = 70%). Předposlední tedy čtvrtá kazeta The Sick Thing That Happened to Emily When She Was Younger je o videochatu mladé dívky s přítelem přes internet. Uprostřed noci mladou dívku čeká nemilé překvapení a v domě začne strašit. Duch se zjeví a diváka čeká pár slušných lekaček. O závěru nemá cenu ani mluvit, protože nebyl tak předvídatelný jak se z počátku zdálo a vše je úplně jinak (9/10 = 95%). Poslední příběh je o čtyřech mladících, kteří se vydají na party do neznámého baráku. Když dorazí, čeká je překvapení, dům je naprosto prázdný. Aspoň to tak do poloviny vypadá, po sléze vše dostane rychlý spád a začnou se teprve dít věci. Jak se říká:,,To nejlepší na konec!" (10/10 = 100%). Sečteno a podtrženo, jde o skvělý horor, který po sečtení všech povídek dostává .. 8/10 = 84% (29.09.2012)

Rozjezd v duchu amatérského mechanického pomeranče, ale partička bohužel (naštěstí?) zahla do nesprávnýho baráku a found footage maratonek může začít. První dvě videokazety mě nějak nenadchly, především odfláknutá druhá a říkal jsem si sakriš, fiasko. Ale od třetí, která si hraje na pokračovatele Blair witch a kde už je znatelné nějaké napětí to nabírá ty správné duchařské obrátky. Prokoukáváme se přes čtvrtou používající webkamery, kde už se člověk i lekne, až k tomu nejlepšímu. Pátá kazeta je jednoznačně nejpovedenější, už jen velký prázdný barák má něco do sebe, ale když se tam začnou dít nadpřirozený věci, stojí to opravdu za to. Kdyby se jednalo pouze o poslední tři povídky, tak jdu s radostí na pět hvězd, takhle je to za čtyři, ale i tak jsem rád, že můžu v/h/sko posunout do červené barvy. 70% (12.08.2012)

Videokazeta, ktorú som požičal sa navždy stratila - aj s osobou, ktorej bola určená. Film na ktorom mi záležalo zachytila kazeta len obrazovo, zo zvuku ostali len absurdné chrchotavé škreky. Pri spomaľovaní rýchlosti nahraných seriálov sa v pozadí objavili záhadné slová do mozgu vpaľovaných reklám. Osobné VHS spomienky evokoval film, ktorý napriek zblblému jackassovskému úvodu priniesol hádam to najzaujímavejšie z novších hororov. Jednotlivé príbehy sú v podstate len prehliadkou mestských mýtov (domy, kde straší, lesné zákutia plné záhadných zločinov, dovolenkové horory v moteloch...). Podstatné sa skrýva v ich doladení a ozvláštnení (okrem konkrétneho spracovania príbehu samotného sa to týka aj niektorých zámerne ťažšie postrehnuteľných detailov ). Práve tento posun spolu so zvolenou formou prezerania nájdeného obrazového materiálu a prepojením príbehov "spiacim divákom vo fotelke" patrí k najväčším plusom. (22.01.2013)

Sice jsem na to šel na rozdíl od některých od lesa a s vědomím, že se chystám na další nalezené-záběry výplod, jsem si strčil do prdele pružinu z Hyundaie, abych v nepravidelné frekvenci vibroval na gauči a trochu se dorovnalo to nervní klepání rukou amatérských kameramanů. Nebylo mi to nic platné, protože kamerová gymnastika byla tentokrát na samé hranici lidských i technických možností, takže jsem měl občas pocit, že se dívám z bubnu pračky s programem nastaveným na extra zadělané trenky. Stejně jsem se nějakého překvapení nedočkal a velmi rád bych nasrat na ruce krejčímu, co sešil trailer s takovým mistrovstvím, že vyzrazuje ty nejvíc nejstrašidelnější momenty z celého filmu. Jako pozitivum beru, že jednotlivé příběhy mají kolem čtvrthodiny, takže jsem se nestačil znudit do bezvědomí a ano, přiznávám, jednou jsem se lekl, až jsem vykuckal polovinu biokultury z jogurtu, protože jsem opravdu nečekal, že ten duch, který zrovna proběhl kolem dveří, poběží zase zpátky. (26.09.2012)