La tregua
Die Atempause
Režie:
Francesco RosiHudba:
Luis BacalovHrají:
John Turturro, Rade Šerbedžija, Roberto Citran, Massimo Ghini, Stefano Dionisi, Teco Celio, Agnieszka Wagner, Anatolij Vasiljev, Claudio Bisio (více)Obsahy(1)
Snímek Příměří (La Tregua) byl zfilmován podle stejnojmenné románové předlohy Prima M. Leviho, italského chemika židovského původu, který na konci druhé světové války absolvoval tzv. "pochod smrti" z Osvětimského koncentračního tábora. Autor s upřímnou naléhavostí odhaluje vlastní pocity při nelehké cestě napříč Evropou. Návrat do rodného Turína se nenese jen v duchu znovunalezené radosti a optimismu, neboť všudypřítomná existenční deprivace nedovoluje ani na vteřinu zapomenout. Válečné reminiscence stále působí duševní bolest a nutí k zamyšlení nejen hlavního hrdinu, nýbrž i diváka. (nicolarsen)
(více)Recenze (13)
Tohle není vyloženě film o druhé světové válce, který si budete dlouho pamatovat, možná vám časem mezi těmi ostatními celkem snadno zapadne, ale to jen proto, že tak netlačí na pilu, že je v něm John Torturro tak nesmírně tichý a klidný, a to i přesto, že si prošel děsivými událostmi. Přesto pokračuje a de dál v Evropě, která už nikdy nebude taková jako dřív. ()
Další výborný drama z dob konce války,který jenom naťuknul osu a pak celým filmem jenom proplouváte až do samotného Turína,kde Primo žil.Těžko říct,jestli bylo na škodu,nevidět za celý film vůbec nic nasilnického,který by tomu dodal punc skutečnosti,aspoň v tech flashbacích,ale jinak nádherná putovací story,která člověka vždycky hodně v koustku duše nechá zamyslet.Viděno v ruském dabingu s jednohlasým dabingem,takže jsem to měl jak na talíři:) ()
Pozdní Rosi, jehož filmy ze 70. let patřily k tomu nejlepšímu, co v italské kinematografii vzniklo. Stále je to ale Pan režisér. Cit pro práci s literární předlohou a navození pocitů. které prožívají hlavní postavy v tomto pro ně tragickém životním období, kdy ale přeci jen už vidí "světélko na konci tunelu", které se během děje filmů znatelně přiblíží. ()
Film začína oslobodením Oswiecim-u - Auschwitz-u a tým aj novým začiatkom pre mnohých ľudí. Cesta späť do svojej vlasti nie je len ďaleká a neistá, ale najmä pretkaná bolestivými spomienkami. Tento film nie je nabitý ani herci zvučných mien ani drastickými scénami týrania a ani obscénnosťami, ale jednotlive filmové obrazy a myšlienky hlavného hrdinu vás prinútia rozmýšľať nad krutosťou a neľudskosťou vojny. ()
Cesta od otroctví zpět k lidství podaná jako odysseovské putování válkou zničenou krajinou východní Evropy. Skupina z koncentračního tábora Auschwitz osvobozených italských vězňů, a to politických i kriminálních, prožívá na své cestě řadu bizardních příhod - smutných, trapných i groteskních. Jejich duše se probouzí k životu a utrpěné rány bolí často čím dál tím více. Film končí nejistou třepetavou hvězdou naděje, ale v realitě to bylo často jinak. Sám Primo Levi nakonec spáchal sebevraždu, stejně jako mnozí jiní podobného osudu. Film je natočen bez dryjáčnických efektů, kutivovaně. ()
Galerie (9)
Photo © AMLF
Zajímavosti (4)
- Režisér Rosi se v jednom z rozhovorů přiznal, že musel mnohé z knihy pozměnit nebo vynechat, neboť kniha je velmi popisná a dialogy se vyskytují jen zřídka. (aichinka)
- Vyražení dveří v plotě kolem koncentračního tábora v první scéně bylo spíše symbolické – Primo Levi totiž ve své knize „Je-li toto člověk“ píše, že vězni našli již 23. ledna 1945 (o pět dní dříve) díru v plotě, kterou chodili sbírat brambory z místa několik set metrů od tábora. (kriplozoik)
- Hlavní hrdina na konci filmu poté, co přijíždí do svého rodného domu, usedá za stůl a začíná psát. Tato scéná naznačuje pokračování, které autor knižní předlohy filmu Levi skutečně napsal, a to pod titulem "Jestli tohle je člověk". (aichinka)
Reklama