Blue Gender

Dojmy jsou velmi rozporuplné. Blue Gender je seriál a) se zajímavým námětem (z velké části okopírovaným z Hvězdné pěchoty a docela napínavým dějem; se 100x omletým ekoposelstvím o tom, že planeta se na nás zlobí (po rozuzlení původu Blue se nemohu ubránit pocitu, že scénář odevšaď možně opisoval žák ZŠ; b) se snad nejnesympatičtějším zamindrákovaným přeemocionalizovaným hlavním hrdinou Judžim, jakého jsem kdy viděl. Bohužel totéž se týká i některých dalších postav. Na rozdíl od podobně protivné figurky - Rekiho z Claymore - však Judži i ostatní postavy alespoň prochází určitým vývojem. ______ Ztvárnění měst kolonizovaných Blue se mi hodně líbilo a podporovalo celkovou atmosféru. Naopak mě příliš nenadchlo grafické provedení postav, které působí poněkud infantilně. Přitom obsahuje větší množství explicitních scén, vč. erotických, takže BG zjevně není určen pro úplná mrňata... Ale abych jenom nehaněl, Marlene s těmi jejími culíčky se povedla...:-) BG hodně oslabuje snaha šetřit tam, kde by se u post-apo nemělo - Svět BG představuje Zemi zamořenou Blue. Moc jsem tedy nepochopil, proč se do boje zapojí vždy jen pár jedinců Blue i lidí. I při útocích přímo na hnízda, kde je tisíce vajíček, všude téměř hmyzuprázdno... Dost mě iritovala natahovaná stopáž dlouhými pohledy na rozechvělé oko hlavního hrdiny seriálně prožívajícího své emoční záchvaty. ______ Ep.1-3 - dobrá, hlavní hrdina, Judži, utrpěl postraumatický šok, proto se chová jako kokot. Ep.4-5 - aha, to asi bude integrální povahový rys hlavní postavy... cca Ep6-15 - tak už se trochu pochlapil, trochu labilní, ale začíná být snesitelný... Ep.16 - haló, Blue, snesitelnost hlavní postavy je na nule, už ho někdo laskavě zabte... Ep.26 Cože, tenhle cip... no, nebudu vyzrazovat... _______ Ukazuje se, že čím chatrnější scénář, tím více Japonci tlačí na pilu s emocemi až za hranici histerie. Bohužel to většinou dopadá jako v Blue Gender - na místo katarze a rozuzlení jenom statické scény s třasavkou v mangoidních očích přes půl hlavy. Rozhovor mezi producentem a režisérem mohl na kreativní poradě vypadat takhle: P: Hej, rejžo, máme rozpočet jen na animaci 5 postav Blue v jedné scéně. R: To nevadí, děcka jsou na to z počítačových her zvyklí. Tím pádem ořežeme i počet hlavních postav. P: Skvělé. Ale... Ještě něco. R: Co se děje? P: Ředitel nařídil přidat 10 epizod. Prý to pomůže návratnosti. Chápete, tady neděláme žádné umění, potřebujeme vydělávat. R: Ale scénář je už hotov, počítá jen s 16 epizodami. P: Něco vymyslete. R: Hai. Přidáme pár pohledů do očí. Alespoň nebudou postavy vypadat tak emocionálně ploše. Můžeme to pak vysvětlit tím, že záměr byl edukativně působit na mládež. P: Arigato. ______ I přes výhrady se mi seriál v celku líbil. V momentě, kdy už by souboje se hmyzáky mohly přestat působit zajímavě, se děj přesunul na vesmírnou základnu a příjemně zvolnil. Explicitní scény nepůsobí samoúčelně, ale naopak posouvají děj. Závěr se pak už trošku rozpliznul. Za nejodfláklejší část seriálu považuji vypuknutí převratu a druhou intervenci se "spáči" na Zemi. Přitom to mohl být jeden z vrcholů děje... Co považuji za vydařené, jsou zvuky (ten industrální šramot a praskot sugestivně evokoval lezoucí hmyz a navozoval pocit mrazivého nebezpečí) a hudba. Jen v úvodní i závěrečné znělce to zpěváčkům občas zazpívá falešně, že to i neškoleného diváka zatahá za ucho. Až na ten falešný zpěv se mi závěrená znělka líbila - tvořila zajímavý protipól k ději samotného příběhu. (08.07.2012) (méně) (více)