Welkeom tu Dongmakgol

„Musíš je dobře nasytit“ Valná část jihokorejské filmové produkce řeší stále aktuální rozdělení Koreje. Buďto metaforickou oklikou (Mutant, Siworae), nebo přímo a naturalisticky (Pouta války). Mezi tyto dvě skupiny se vklínil Dongmakgol, v němž válečný konflikt slouží chvíli jako popředí, chvíli jako pozadí nadčasového příběhu o dělení nedělitelného. Mísí srdceryvnou tragédii s nevulgárně fekální komedií. Mísí scény přenádherně poetické (nebeské finále), komicky komiksové (zdolávání divočáka) a rvavě realistické (hned úvodní přepadení), jež nás vracejí zpátky na zem. Nejvíce jsem si užíval první setkání. Civilizací neposkvrnění vesničané přitom, až na dívku –jakési ztělesnění platónské ideje nevinnosti – nejsou naivní, pouze žijí v ideálním světě, kde nic jako válka dosud neexistovalo. Její empirické poznání s sebou nese podstatně menší šok, než by se dalo čekat. V daném okamžiku totiž film již poněkolikáté mění žánr a věrohodné „zažití“ prožitého musí ustoupit heroickému eposu. Bránění holého kopce je pojato takřka jako bitva o Británii a nebýt ohromného humanismu filmu, majoritní význam záchrany pár životů by takto nevynikl. Podobným způsobem uměl dělat z malých příběhů velké Akira Kurosawa. Za viditelnou inspirací jeho Sedmi samuraji můžeme vidět také snahu o smíření s Japonskem, jiným „hodným“ nepřítelem. Drtivému pacifistickému poselství zčásti neodpovídá vykreslení Američanů, agresivních sadistů, jejichž lepší stránku ovšem reprezentuje Smith a zároveň to je právě americký vynález (popcorn), který obě skupiny vojáků v nepopsatelně úžasné scéně přiměje složit zbraně. Stejnou radost později skýtá hraní amerického fotbalu. A radost ze všech největší? Sledování Welcome to Dongmakgol, filmu, který navrátil život mé víře v jihokorejskou kinematografii. Zajímavé komentáře: May, Marius, RAiken, Martyr (19.12.2009)

Dongmakgol je pohodová a přátelská vesnička, kam jednoho dne nečekaně vtrhne „civilizace“ v podobě několika vojáků obou válčících stran a aby toho nebylo málo ještě jim tam spadne z nebe jeden Američan. Takže ideologicky znepřátelená skupinka hostů na sebe míří a domácí, uprostřed nich, si zatím bezstarostně řeší své problémy. Naštěstí, když spolu lidé tráví spoustu času (navíc v tak příjemné atmosféře) většinou si na sebe „zvyknou“. A tak postupně vznikají mile absurdní situace, kdy např.u ohně sedí a společně hodují zástupci 3 uniforem, až po vypjaté okamžiky vzájemné úcty a opravdového přátelství. A přestože začátek na mě zrovna dojem pohodového filmu neudělal a závěr mě rozesmutnil, jeho nádherná a laskavá atmosféra ve mně zůstane (doufám) nadlouho. (16.01.2006)

Dlouhou dobu se film nese v poeticko-satirckým tonu, abych jako divák dostal do sebe tu atmosféru, hlavní postavy a vlastně celou vesničku a život v ních, pak ale přijde ostrá konfrontace s realitou a naprosto neopodstanělým nasílím a surovostí, abych se smutkem na duši sledoval záverečné finále. Celý film považuji za námětovou i scénaristickou perlu. (17.05.2016)

Scénář: Joong Kim, Kwang-Hyun Park .. Welkeom. Krásné věci a místa se nemají ničit a stojí za to za ně bojovat! Vesnička Dongmakgol je jedním z těch nejhezčích a nejpoklidnějších, přesto se zde odehraje nejprve velice absurdní a následně velmi lidský příběh několika vojáků ze tří znepřátelených stran. Jestli ne nejlepší, tak určitě nejzvláštnější a nejkrásnější (proti)válečný film jaký jsem dosud viděl. Děj uplyne jako voda v průzračně čisté horské říčce, přesto Vás čeká jemný zážitek s intenzivně se stupňujícím povznášejícím pocitem a výsledným okouzlujícím dojmem. Když v samotném finále přestanou vyprávět slova a vše podstatné je vykreslené přes teskný obraz, ruku v ruce s úžasným hudebním doprovodem, budete se, věřím, cítit stejné jako já nebesky. Usmívat se, mít úchvatný pocit v srdci a kapky slz na tváři. Sbohem obyvatelé Dongmakgol, bylo mi s Vámi nádherně. Brzy Vás znovu a rád navštívím .. 100%. (20.01.2006)

Už jsem pochopil fakt, že Korejská kinematografie je ojedinělá, plná monumentálních a opravdu neobvyklých filmů, které když už člověk vidí tak jen tak nezapomene. Stejně je to s vesničkou Dongmakgol, kde jakoby se zastavil čas. Na pomezí Severní a Jížní Korei neřeší kdo vyhrává válku, žije tu plno rodin v čele se stařešinou. Do života jejich vesničky se nehodou dostane americký voják, dva jihokorejští a na truc ještě tři severokorejští vojáci. Náhoda? Možná, jenže neskutečně působivá. Chvílemi mi to vtipem připomínalo MASH 4077, což se odehrávalo ve stejné válce. Vtipných válečných filmů je málo a proto je dobře, když už se některý natočí a natočí se dobře aby dokázal pobavit a naopak dojmout. Tento to dokázal --- Uvidíme se v bitvě (21.07.2007)