Režie:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková (více)Obsahy(1)
Grandhotel je místo mezi nebem a zemí. Místo, kudy plují mraky a lidské touhy. Metaforický příběh je zasazený do slavného hotelu tyčícího se nad Libercem. V něm, jako strážný a vězeň zároveň, pracuje Fleischman, údržbář a amatérský meteorolog, který chtěl mít k nebi tak blízko, jak jen mu to život dovolí. A výš to už nejde. Výš můžou jen ptáci a blázni a Fleischmanovi chybí ještě jeden rok, aby se jím stal. Liberec je pro Fleischmana klec, místo, které ho svazuje dávným slibem a nechce ho pustit za své hranice. Každý den Fleischman myslí na jediné, vznést se k nebi a uletět z hotelu, z Liberce, ze života, který se mu vůbec nedaří. Blázen by sestrojil křídla, Fleischman si šije balon, ve kterém uletí. On není blázen. Mohlo to být už brzy, kdyby mu do života nevstoupila Ilja. Tichá pokojská, která jeho myšlenky táhne znovu k zemi, protože tam patří člověk srdcem. Jenže Ilja není sama, už dlouho se trápí ve vztahu s Patkou, arogantním číšníkem, který je přesně tím důvodem, proč se schovat do mraků. Patka nechce Ilju pustit, všechno, co v životě dělá, dělá přeci pro ně. Pro ni. Pro štěstí na zemi. Jenže Ilju to táhne vzhůru za Fleischmanem. (Bontonfilm)
(více)Recenze (393)
"Ta tam je typizovaná Praha mladýchlidípracujícíchvreklamníagentuře i její barová estetika. To tam je značkové samotářské oblečení, na nějž obyvatelé grandhotelu prostě nemají. V Ondříčkově vyprávění zůstává pouze jaksi opravdový pocit obyčejného peklíčka. Nedá se z něj sice jednoduše odletět,…"
"Ani tento snímek se nevyhnul figurkaření, viz postava recepčního v podání Jaromíra Dulavy, která nemá žádný další či větší rozměr, nebo při návštěvě herny figurky hráčů a bodyguardů. Přesto jde alespoň o nějaký, a kupodivu slušný, pokus o nějaké poselství, posílení nějakých pozitivních hodnot v…"
"Zalidnit film postavami, z nichž ani jedna není z těch, které se dají bez problému označkovat nápisem normální, není až tak složitá záležitost. Daleko těžší je ale pospojovat takovéto figury v homogenní celek, který dokáže v divákovi vyvolat pocit důvěrné známosti a jakýchsi familiérních sympatií…" více
"Nebyť režisérovej schopnosti zabiť príšerné gýčovitou scénou poctivo budovaný sled udalostí, mohol byť Grandhotel niečím viac než štandardnou celovečernou alternatívou k hollywoodskej bezduchej produkcii, či posedeniu s kamarátmi pri pive. Takto zostáva nedotiahnutým pokusom dokonale pobaviť a…" více
"Ondříček nás sice elegantně uvede do dění, s prvním jako prostě Marka Taclíka se ale dere na plátno obrovská trapnost a všeobjímajícího dialogová nemohoucnost, při níž by bylo úlevné i polykání střepů ze žárovky. Ptám se sám sebe: To na place opravdu nikdo neslyší tu kostrbatost? Nikdo si nevšímá…" více
"Pokud nemáte chuť na český tak trochu naivní a poetický film, nebo jste životem už natolik protřelí, že veškeré vaše iluze už dávno umřely na úbytě, pak raději Grandhotel obejděte široce vykrojeným obloukem. Tento snímek není pokusem o generační výpověď á la Samotáři, není to černá komedie jako v…" více
"Škoda že David Ondříček jako by nevěřil v sílu těchto okamžiků. Přirozenou melancholii Fleischmanova samotářského příběhu stále nabourávají režisérovy pokusy nás za každou cenu bavit, trousit nadbytečné fórky s televizními moderátorkami, ždímat humor tam, kde ho vlastně vůbec není zapotřebí. Kdyby…" více
"David Ondříček je režisér, jehož snímky jsou poetické a vizuálně atraktivní, ale kterému se vytrácí obsah. Grandhotel je dobře herecky obsazený - štěněcí pohled Marka Taclíka ve spojení s křehkostí Kláry Issové funguje, číšník a příležitostný dealer Patka Jaroslava Plesla je ujetý přesně tím směrem…" více
"Scenáristé se pokusili většinu postav charakterizovat slovními tiky, které ovšem ve většině případů z dialogů neorganicky trčí: Fleischman prokládá svou řeč slovní vycpávkou jako, prostě, Patka zase mluví v heslech, ukončených formulkou tečka cézet, pokojská Zuzana neustále mluví o tom, co jí…"
"Jestliže Marek Taclík dokázal svému Fleischmanovi vtisknout jakési dětsky bezelstné, v konfliktu někdy až výbušné počínání (asi nejzřetelněji právě při modelaci této postavy rozpoznáme příznaky hravosti), Klára Issová si se svou Iljou již nevede tak úspěšně, s trochou bezradnosti sem vnáší odlišné…"