Starý dům uprostřed Madridu

Carlos Saura natocil nadherny film o rozklade hornostavovskej spanielskej rodiny, ktora obyva dom uprostred Madridu. Rezisersky je film genialny, kazda scena ja natocena s laskou a vidno, ze si reziser dal na nej zalezat. Film vznikol roku 1976, a to bol uz Francisco Franco y Bahamonde mrtvy, ale zbytky jeho rezimu prezivali v Spanielsku nadalej. Tu vsak o Francovi niet zmienky, ale aj tak si myslim, ze minimalne Saura bol este hodne ovplyvneny frankistickym rezimom a ten zanechal na nom stopy, a to sa odrazilo aj vo filme. Vkusnym sposobom sa prelina minulost /prazdna zahrada plna listia, prazdny bazen/, pritomnost, ale aj buducnost, vela veci ma svoj zmysel a symbolizuju nieco. Co konkretne, to tu nebudem rozpisovat, diviak si an to musi prist sam. Geraldine Chaplin /Co kdybychom zili spolecne s Richardom/ bola skvela, zvysni herci mi nic nehovorili. Ale mam rad cinema espagna, a Saura si ma tymto filmom nepochybne ziskal. 100 % (24.09.2016)

Něco tak jemného a křehkého a přitom neúprosného a drsného se vidí málokdy. Saura v plné síle a pro mě osobně film k nezaplacení...Ana Torrent je naprosto kouzelná a tu vlezlou melodii "Porque te vas" už asi taky z hlavy nadostanu... (23.12.2008)

Upraveno v říjnu 2022. Chov havranů, neboli Starý dům uprostřed Madridu je hořkou vzpomínkou na dětství a na frankistický režim. Carlos Saura opustil alegorii (pokud nechceme operovat přímo s rovinami hypostaze, což by však abstrakci povýšilo zřejmě k vyšší formě bytí), přesto uchoval jízlivější symbolismus, neboť ten dlouhodobý pocit politicko-společenské hořkosti nejde jen tak zahodit. Saura opět do díla vložil kus sebe sama, část svého nitra a nejosobnější zkušenosti. Vzpomínky jsou roztrpčeny skutečností, dětství se tvrdohlavě vzpírá diktátorsky vedené výchově, dospělost si povzdychává nad nevděčností vychovávané mládeže a stáří je paralyzované v životních projevech. Kamareman Teo Escamilla zachytil ve svých obrazech surrealistický tok života, představy a vzpomínky jsou kontrastem a zároveň nedílnou součástí skutečnosti. Avšak co je to skutečnost? Vnější jevení věcí, nebo intimní prožívání? Dětství může být velmi nepříjemnou životní zkušeností, obzvláště pokud se má pochopit význam a přání smrti. Hlavní postavou smutku dětství je Ana (pozoruhodná Ana Torrent), dítko školou povinné. Smrt je nejnevlídnějším životním faktorem, nejen bolestí, ale zároveň přáním vymezujícím se proti realitě. Jak nesnadné bývá vypořádávání se s nejintimnější bolestí! Mezi výrazné postavy patří s výchovou nezkušená, a proto autoritativní Anina teta Paulina (skvělá Mónica Randall), Anina životem těžce zkoušená a milující matka María (Geraldine Chaplin, rovněž v roli již dospělé Any), bodrá služebná Rosa (velmi dobrá Florinda Chico), Anina starší sestra Irene (Conchita Pérez) a Anina mladší a dosud zcela nevinná sestra Maite (Mayte Sanchez). Z dalších rolí: Anin otec, nedobrý muž Maríe a frankistický důstojník Anselmo (Héctor Alterio), již jen smutně nemohoucí babička sester a matka Maríe a Pauliny (Josefina Díaz), Anselmův dlouholetý kamarád a frankistický důstojník Nicolás Garontes (Germán Cobos), či Nicolásova nehodná žena Amelia (Mirta Miller). Starý dům uprostřed Madridu: Saura je něžný a cynický zároveň. Opět vytvořil bytostnou poezii, o světě a jeho neblahých politicko-společenských důsledcích na člověka při jeho formování ducha a nitra v dětství (hnízdišti pozdějších traumat). (21.10.2009)

Styl vyprávění velmi zajímavý, herecky špička, ale dějově nic úžasného a zapamatování hodného. Ono kdyby to aspoň vygradovalo do nějakého zajímavého závěru, tak by to určitě bylo na čtyři hvězdičky, ale takhle sotva průměr. 50% (19.06.2022)

35. Zlatý Glóbus za rok 1977 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Španělsko (31.12.2008)

Zřejmě to prostě nechápu....na tyhle symbolistické umělecké filmy si musím asi ještě pár let počkat. (26.04.2008)

Rodina jako model Španělska chvíli po přichodu svobody. Odcházejí mlčenliví muži v uniformách, kteří poroučeli svým manželkám, i když popravdě byli ovládáni svou vášní a chtíčem, chladnými kráskami mimo dobro a zlo vysávajících z nich život (viz začátek). Mladí muži v unformách jimi byli podváděni také (viz zápletka s výletem na venkov a s parohatým vojákem). Na ulicích proudí moderní život, ale domy v sobě nesou vzpomínky, na matku a otce. Babička žije ve vzpomínkách, protože ať se dělo, co se dělo, byla to její jedinečná krásná minulost. Pasivní národ (pasivita je vlastní ženám, proto tři dcery) se učí vládnout - napřed zelenina a křeček, schovávaná na venkově a pak už je čas přejít k masu v ledničce. I když jde o velmi vykalkulovanou metaforu, je napsaná a natočená velmi dobře a přes svou umělost nenudí. (11.05.2009)

Por que te vas? Ťažké... (11.02.2012)

Myslím, že celému filmu by vůbec neuškodila o něco kratší metráž... dětská představivost se naopak dala více vizuálně odlišit od reality, aby se člověk více orientoval mezi přítomností a minulostí, pokud tedy to matení dojmů nebylo autorovým záměrem... Geraldin Chaplin je tu dost věrohodná, ale ve filmu Anna a vlci se mi její výkon líbil mnohem více... Film určitě stojí za viděnou, už jen pro tu myšlenku, jak umírání potažmo smrt vnímají dospělí a jak děti... (04.08.2011)

Za mě v prvé řadě ohromně citlivý obraz dětského světa, vidění vztahů, vnímání různých detailů reality… Španělům tyhle věci jdou nějak líp než jiným (viz též Secretos del corazón). Nečekaně silně pocitově zarezonovalo se vzpomínkou na vlastní dětství v sedmdesátkách, atmosféra postfrankistického Španělska se, viděna z výšky dětských očí, čímsi hodně blíží normalizačnímu Československu. A další překvapení na mě čekalo se zjištěním, odkud vzaly Zuby nehty melodii Havranů. (30.01.2017)

Je to film, ktorý vo mne zanechal silný dojem, so skvelým spôsobom poukazuje pomocou spomienok na nezvyčajné medziľudské vzťahy. Čo ešte môžem vyzdvihnúť sú herecké výkony malej hrdinky, ktorá je veľmi presvedčivá rovnako ako celý príbeh. (08.02.2012)

Po tomto originálním a jedinečném, převážně psychologickém snímku s poetickými prvky a výbornými dětskými představitely, rozhdoně hodlám pátrat po dalších počinech tohoto španělského maestra... 95% (08.09.2009)

Carlos Saura si mě naprosto získal! V jeho filmech je skryto tolik geniality, že po jejich skončení snad nad nimi přemýšlíte ještě víc. Cría Cuervos je kritikou Francova režimu, který je vyobrazen pomocí rodiny pocházející z lepších poměrů. Příběhem nás provází malé děvče, jež přišlo o matku i o otce. Tomuhle filmu chybí jakákoliv naivita a při každém pohledu do očí malé Anny mi běhal mráz po zádech. Hlavní představitelka hrála perfektně a nevím proč, ale fascinuje mě ta scéna, kdy si popěvuje Porque te vas. Na Cría Cuervos zkrátko něco je a musím ten film vidět znova! Škodá té Geraldine Chaplin, na kterou se prostě nemůžu dívat, jinak bych tu jednu hvězdičku možná i přidala... (27.01.2010)

...ve filmu je mnoho pozoruhodného... (04.01.2011)

Tento depresivní Saurův snímek o otci sukničkáři a umírající matce 3 malých dětí mne příliš neoslovil. Hlavní hrdinka, asi 6tilétá, velmi senzitivní holčička, byla ale vážně roztomilá 50% (02.12.2007)

Hluboký film, který byl natočen nepříliš dobrým místy ubíjejícím způsobem. Celým filmem se táhnou odkazy na přerod Španělska od autoritativní vlády k demokracii. Film však lze chápat obecně jako alegorii konce "starého" autoritativního a počátku "nového" liberálního a po svobodě toužícího. "Nové" je však dětské a naivní, musí tedy být stále usměrňováno autoritativním. V tom lze také spatřovat nepříliš optimistickou vizi Saury o tom, co bude s demokratickým Španělskem. Moc bude i nadále v autoritativních rukou, nyní však podbízivých a neodstranitelných. "Nové" je buď bez zájmu o jakékoliv dění (nejstarší dcera), autoritářské (nejmladší dcera) a nebo s nostalgií a láskou vzpomínající na "staré", které ale pomohla odpravit (hlavní dětská postava). Ta poslední je také ochotna použít staré osvědčené metody na odstranění nenáviděné tety, čímž se dostává na stejné pozice jako "staré" autoritativní. Je to však k ničemu a "novému" nezbude nic jiného než sklapnout, držet krok a nevystupovat z řady... (10.05.2011)

Vše důležité o Starém domě uprostřed Madridu lze pochopit z očí Any Torrent, šťastně vybrané dětské herečky, hudebního motivu Federica Mompou a srdcervoucí hitovky Porque Te Vas od Jeanette. Tyto tři prvky sdílí v kondenzované podobě smutek hlavní hrdinky a země, která má za sebou, mírně řečeno, složité období. Smutný dětský svět hlavní hrdinky, dcery nadané pianistky a sobeckého důstojníka, kondenzuje na hranici přítomnosti, vzpomínek a iluzí. Záplava významy obtěžkaných záběru upomíná na Buñuela (kterého Saura zjevně zbožňuje: kuří pařáty v lednici), postrádá ale jeho radostnou krutost a místo ní nechává ze surreálného dětského vyprávění vystupovat neurčitý smutek. Dětské zmatení z mlhavých událostí Saura mistrně přenáší na diváka, který se scénách často navazujících jen asociací tápe a zaplétá se chtíc nechtíc do hry na "pravost" událostí. Ještě zajímavější než ji hrát je se do světa hlavní hrdinky vsáknout a v jejím smutném dětství jednoduše pobýt. Film, který i po měsících od osobní premiéry škemrá o reprízu. (17.07.2016)

Když jsem film viděla dnes, působil na mne jinak, než v dobách filmového klubu, ale stejně silně. Ať už byl při svém vzniku politicky podbarvený, dnes v něm vidím jen zobrazení dětského světa obklopeného neuchopitelným a pokřiveným světem dospělých. Vynikající (jak jinak) Ana Torrent v roli Any představuje všechno, co dětství obnáší. Smutek, nevinnost, krutost a přijímání smrti zcela samozřejmě, jako nedílné součásti života. Nevinnost v její tváři a radostné očekávání poté, co byla přesvědčena, že otrávila svou pěstounku, jsou opravdu nakažlivé. Člověku nemůže nebýt líto té krásné holčičky, když se dozví, že se její pokus nezdařil. A přestože dospělá Ana vzpomíná na své dětství jako na dobu rozhodně ne šťastnou, je jasné, že věk dospělosti asi o moc lepší být nemůže. (06.06.2008)

[3,5*]     Dráma s veľmi zvláštnou atmosférou, plná symboliky, s poetickým príbehom, ktorý neustále lieta v čase. Skvelý výkon podáva Geraldine Chaplin i dievčatá, predovšetkým výborná Ana Torrent (podobne ako vo filme Duch úlu (1973), pričom je opäť posadnutá smrťou). No a titulná pieseň od Jeanette "Porqué Te Vas?" je krásna. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (13.04.2022)

Velmi dobré, ale už to asi nikdy nebudu chtít vidět, protože je to opravdu silně depresivní. Jinak za zmínku určitě stojí i velmi povedená hudba. (05.04.2010)