Tsotsi

Natočit v tomhle prostředí film o hajzlovi, který vás bude přes všechny svoje chyby zajímat, navíc natočit film, který vás strhne, to rozhodně nebylo jednoduché, ale Gavinovi Hoodovi se to podařilo a jeho herci z ulice tenhle snímek skvěle táhnou. Z Jihoafrické republiky by to rozhodně chtělo více filmů. Zbytečného patosu je škoda. (08.04.2016)

Tsotsi je pouze jeden z mnoha milioů lidí, kteří prožívají svůj život ve slumech kolem měst v Jihoafrické republice. Živí se se svými kumpány krádežemi a když jde jen zdánlivě do tuhého, neváhají zabíjet. Při jedné samostatné akci ukradne Tsotsi auto i s kojencem... Přiznám se, že je těžké hodnotit tento snímek, neznám realitu života v černošských ghetech v JAR. Myslím, že je ještě horší. Film ji však neřeší, neukazuje kořeny problémů. Prostě stalo se to a na divákovi je aby se s tím vyrovnal po svém. Pokud však měl tento film poukázat na situaci lidí tam žijících a následný Oskar ji ještě více zviditelnit a následně něco změnit, bude to jen dobře. (08.03.2006)

Zemřít a nechat žít. Neobvyklé téma filmu se projevuje na jeho nejednotném stylu. Polosnové objevování ztraceného dětství naráží na překážky nastražené drsným kriminálním dramatem z těch nejnuznějších zákoutí Johannesburgu. Gavin Hood sice předvede pár scén s atmosférou prosakující napovrch, ale po většinu filmu jenom marně hledá rovnováhu. Některé až surreálné výjevy (mravenci) a biblické odkazy (poslední večeře) akorát znejasňují režisérův/scénáristův záměr a nešikovně rozvolněné vyprávění mění v sérii bizarních výjevů, spojených nakonec jenom oním násilně naroubovaným „velkým“ poselstvím. 50% Zajímavé komentáře: JFL, agathon, ZkuKol (27.10.2011)

Prvních deset minut vypadalo velice slibně - taková jihoafrická obdoba Města bohů. Pak se ale naděje rozplynuly jak pára nad hrncem a bylo po všem... Měl jsem totiž nepřekonatelný problém uvěřit v klíčový okamžik celého filmu a to je zlé... Těžko mě někdo přesvědčí, že z chladnokrevného zabijáka, bez jakékoli úcty k životu a vůbec jakýmkoli jiným hodnotám než těm šustivým papírovým... , se z ničeho nic stane dobrák, který se zamýšlí nad svým zpackaným životem a změní se v takřka milujícího "otce". Těžko uvěřím, že první kontakt s křičícím děckem bude mít na bezskrupulozního pistolníčka takový efekt. To by pak stačilo vhodně rozmístit kočárky s opuštěnými miminy a bude po veškerém zlu...:-) Tsotsi byl technicky výborně zvládnutý snímek, ale od oné desáté minuty už mi tenhle slaďák s kriminálním nádechem evokoval jedno jediné slovíčko - kýč... Od filmu, který dostal Oscara (aniž bych chtěl jeho význam přeceňovat), bych čekal přece jen mnohem víc. (31.01.2007)

Letošní oscarový laureát za cizojazyčný film je vlastně jen takovým melodramatem z jihoafrického slumu. Přesně to, co americkým filmovým akademikům jde tak krásně pod kůži (viz i náš Kolja): mužský neotesanec se musí postarat o bezbranné děcko. Co chtít víc? Nic, pokud si chcete v kině potahovat slzičky, žmoulat vřelou ručku partnera/ partnerky a odnést si z něj pocit, že ten svět je sice peklo, ale rozhodně není tak nepřátelský a zlý, jak se nám snaží vsugerovat ve večerních zprávách. Tsotsi se Karlovarským festivalem mihnul takřka bez povšimnutí, na to že to je oscarový snímek. A i když je mi jasné, že je to tak trochu kýč, že je to dílo tak trochu Svěrákovsko-Hřebejkovsky prokalkulované, přesto říkám jen houšť. Když víte na co jdete, že tedy nesmíte čekat žádné rozkolísání vašeho středoevropského obrazu světa, myslím, že si Tsotsiho odyseu parádně užijete. Chytlavý disko rap jako emblematický průvodce předměstím Pretorie i bezútěšných slumů v jeho okolí. Poutavá, skvěle prokomponovaná kamera Lance Gewera. Bezchybně zavilý Presley Chweneyaga jako gangsteřík Tsotsi. A samozřejmě čokoládové, velkooké mimino. Všechno sesazené do umného balíčku, který skoro jakoby mimochodem nechá na vašem zadním sedadle pocit onoho „hřejivě lidského tepla“. Není to málo, není to hodně. Je to kýč, spousta klišé a režisérských pokynů „teď se smějte“, „teď plakejte“, „teď držte palce“ Prostě docela kvalitní mainstream. (20.07.2006)