Takeshis'

Nebudu přemítat nad tím, co touto podivností Takeshi vlastně myslel. To tu koneckonců udělají jiní. Jen dodám, že z posledního Kitanova filmu jsem poněkud rozčarován. Zajímavý koncept dvojrole filmové hvězdy, které si všichni klaní, a losera, prodávajícího v malém obchůdku, do něhož si každý kopne, byl ve výsledku potlačen nevyrovnaností, zdlouhavostí některých scén a Kitanovým manýrismem. Takeshi by si měl uvědomit, že opakovaný vtip přestává být vtipem.. Z černého koně Febia se nakonec vyklubal rozpačitý mišmaš, z kterého si budu pamatovat snad jen strhující stepařskou exhibici a humorné scénky z konkursu. Asi mě tu přívrženci japonského hereckého a režisérského mistra stáhnou z kůže, ale ze 3 hvězdiček neuhnu ani o píď. (25.03.2006)

Může Takeši utéct před Kitanem? Neboli může nějaká z postav ztvárněných Kitanem skončit jinak než, jak mu to diktuje publikum? Z režisérovy trilogie sebereflexivních snímků jednoznačně nejsofistikovanější i nejkomplexnější buleska staví na tom, že namísto doslovnosti i de facto tradiční lineární naraci ve "Sláva režisérovi!" a "Achiles a želva" uplatňuje snovou logiku a zdánlivě zcela rozpadlé vyprávění. ve skutečnosti ale "Takeshis'" jsou precizně promyšlený systém, který lze popsat linii smotanou do šroubovice, jejíž závity jsou navíc propojeny moty (jako v případě DNA) v podobě pitoreskních figurek z Kitanovy předchozí tvorby potažmo jeho Takeši gundan (spolek varietních umělců různorodých talentů spolupracující s Kitanem). To vše jako sen kitana o sobě jako jiném člověku, který, ale přesto nedokáže uniknout své filmové personě a jehož diváci (personifikovaní ve skvělé figuře žlučovitě zlomyslné báby) nenechají dělat nic, co by narušovalo jejich očekávání. A k tomu všemu jako šťavnatý bonbónek naprosto famózní role pro Susumu Teradžimu. (11.04.2012)

Není to geniální jako Felliniho 8 a ½, není to strašné jako Balíkovy Narozeniny režiséra Z. K. Ale na lepší pozici, než je střed pomyslné úsečky „filmů o sobě“, Takeshis‘ nemá, mj. i kvůli nezřízené zálibě v pistolkách. Výstřelů je tu tolik, že by vydaly za deset válečných, gangsterských a jiných podobných střílečkových žánrů dohromady. Film je kulkami doslova prošpikován a jejich množství je nejen zabíjející, ale především ubíjející v působení na diváka - neustále silněji se vkrádající pocit nudy vyvolávají opravdu spolehlivě. (05.08.2012)

Takeshi Kitano si jednoho dne řekl, že už má dost označení japonský Tarantino a natočí pro změnu něco ve stylu Feliniho a Buňuela. Vznikl film, který je inspirovaný Kitanovými zkušenostmi z filmového světa, kde se kříží cesty slavné filmové hvězdy akčních filmů, která sice pohrdá projevy obdivu, ale zároveň si je narcistně užívá, a tuctového loosera, který vymatá castingy v zoufalé snaze získat aspoň malou roličku a zatím přežívá ze dne na den. Oba muži jsou si k nerozeznání podobni, ale jejich postavení a možnosti se nebetyčně liší. Zároveň se ve snímku prolíná reálný život s tím umělým filmovým světem tak, že podobně jako v Buňuelových filmech divák neví, na čem je a zda se před ním odehrává něčí sen, halucinace nebo realita. Kitano určitě nenatočil hloupý film, po pravdě řečeno jeho problém spočívá spíš v tom, že je chytřejší než převážná většina diváků. Zároveň je to ale snímek těžce manýristický, sebestředný až pozérský. A není ani tak rafinovaný a nemá tak kvalitní scénář jako nejlepší úlety Davida Lynche. V poslední třetině už upadá Takeshi Kitano do stereotypu a až příliš často se řídí heslem když nevíš, jak dál, prostě to tam všechno vystřílej. Nebyl by to Kitano, aby tam přece jen nebyl pořádný kousek Tarantina v podobě divokých přestřelek a černého humoru založeného na násilí. Kitano si tenhle film natočil pro radost sám sobě a svého fanklubu, takže si ho nejlíp pro slušnou řádku odkazů vychutná ten, kdo jeho tvorbu důkladně zná. Za sebe ale můžu říct, že se Kitanovi jeho snímek poněkud rozjíždí pod rukama a je vstřícný ke svým divákům asi jako Jirmush nebo Tarkovskij, tzn. že minimálně. Celkový dojem: 60 %. Jinak je to film, který si vychutnají nejlépe (pseudo)intelektuálové, které baví luštit všechna východiska a všechny odkazy filmu. (30.07.2012)

Beat Takeshi zde hraje v dvojroli sama sebe-Beata Takeshiho a svého dvojníka, muže, který je Beatu Takeshimu k nerozeznání podobný a navíc je sám přesvědčený, že i on je Beat Takeshi. Přesně tak, jak je tato věta krkolomná a zmatená, na mne působil celý film. Režisér Takeshi Kitano chtěl asi film posunout do polohy snově surrealistické, ale to se mu nepovedlo, výsledek je pouze ztřeštěný a navíc nudný. Dvě hvězdičky dávám za asi 3 roztomilá "lynchovská" místa. Po přečtení názorů ostatních uživatelů připouštím, že film asi není pro každého a že já nejsem každý, tudíž že jsem neobjevila jeho kvality. Ale od toho se tu různé názory prezentují. (18.06.2008)