Takeshis'

Beat Takeshi zde hraje v dvojroli sama sebe-Beata Takeshiho a svého dvojníka, muže, který je Beatu Takeshimu k nerozeznání podobný a navíc je sám přesvědčený, že i on je Beat Takeshi. Přesně tak, jak je tato věta krkolomná a zmatená, na mne působil celý film. Režisér Takeshi Kitano chtěl asi film posunout do polohy snově surrealistické, ale to se mu nepovedlo, výsledek je pouze ztřeštěný a navíc nudný. Dvě hvězdičky dávám za asi 3 roztomilá "lynchovská" místa. Po přečtení názorů ostatních uživatelů připouštím, že film asi není pro každého a že já nejsem každý, tudíž že jsem neobjevila jeho kvality. Ale od toho se tu různé názory prezentují. (18.06.2008)

? Asi tak. Ono je veľmi ťažké snažiť sa pochopiť film ktorý má byť surrealistickou sebareflexiou a akékoľvek pokusy o pochopenie sú absolútne zbytočné. Kitano je majster a všetky jeho príbehy majú niečo do seba a rozhodne ani tento film nie je výnimkou. Prvá polovica je priam geniálna a nemohol som od nej odtrhnúť oči lenže druhá polovica je moc hlučná. samé prestrelky atď. aj keď hra na ženské bradavky bola slušná. Dakedy aj ja mám chuť zobrať zbraň a strielať a strielať všetkých do jedného ale ku Kitanovi ktorý je skôr poetický komik sa mi to akosi nehodí. Ja viem že nahote násiliu sa nevyhýba ale lepšie sa mi pozerá na tú jeho poetickú smrť ako skutočnú. Jeho kreácie aj keď hral sám seba sú neskutočne pôsobivé tak isto ako aj všetky postavičky v tomto príbehu. Nie je šanca že by vás film nudil ale to samozrejme musíte poznať Kitanovu tvorbu inak budete s toho mať v hlave miš maš. Veľmi sa mi páčilo priblíženie filmárského sveta tak povediac z druhej strany a rozsiahlejšie ako pri iných filmoch o tvorbe filmu. A nezabudnuteľný sú aj dvaja sumo bratia, na ktorých som sa smial. Rozhodne to nie je zlý film ale na jeho konci zostane veľký otáznik a po prvej polovici kedy sa zdalo že nám Kitano chce týmto všetkým dačo povedať je koniec ako kopanec do zadku lebo sme tam kde na začiatku a možno o tom bol film. naozaj neviem. (15.07.2008)

Takeshi Kitano si jednoho dne řekl, že už má dost označení japonský Tarantino a natočí pro změnu něco ve stylu Feliniho a Buňuela. Vznikl film, který je inspirovaný Kitanovými zkušenostmi z filmového světa, kde se kříží cesty slavné filmové hvězdy akčních filmů, která sice pohrdá projevy obdivu, ale zároveň si je narcistně užívá, a tuctového loosera, který vymatá castingy v zoufalé snaze získat aspoň malou roličku a zatím přežívá ze dne na den. Oba muži jsou si k nerozeznání podobni, ale jejich postavení a možnosti se nebetyčně liší. Zároveň se ve snímku prolíná reálný život s tím umělým filmovým světem tak, že podobně jako v Buňuelových filmech divák neví, na čem je a zda se před ním odehrává něčí sen, halucinace nebo realita. Kitano určitě nenatočil hloupý film, po pravdě řečeno jeho problém spočívá spíš v tom, že je chytřejší než převážná většina diváků. Zároveň je to ale snímek těžce manýristický, sebestředný až pozérský. A není ani tak rafinovaný a nemá tak kvalitní scénář jako nejlepší úlety Davida Lynche. V poslední třetině už upadá Takeshi Kitano do stereotypu a až příliš často se řídí heslem když nevíš, jak dál, prostě to tam všechno vystřílej. Nebyl by to Kitano, aby tam přece jen nebyl pořádný kousek Tarantina v podobě divokých přestřelek a černého humoru založeného na násilí. Kitano si tenhle film natočil pro radost sám sobě a svého fanklubu, takže si ho nejlíp pro slušnou řádku odkazů vychutná ten, kdo jeho tvorbu důkladně zná. Za sebe ale můžu říct, že se Kitanovi jeho snímek poněkud rozjíždí pod rukama a je vstřícný ke svým divákům asi jako Jirmush nebo Tarkovskij, tzn. že minimálně. Celkový dojem: 60 %. Jinak je to film, který si vychutnají nejlépe (pseudo)intelektuálové, které baví luštit všechna východiska a všechny odkazy filmu. (30.07.2012)

Tak nevím co o novém Kitanovi mam myslet. Musím použít staré dobré klišé, že opravdu nevím co tím chtěl mistr říci, je to takový ten nepochopitelný snový (jak říká tombac) mišmaš. Obsahuje několik opravdu vtipných (konkursy jsou opravdu skvělé) a překvapivých (třeba jedoucí "vlak") scén a výborných nápadů, které se ovšem často opakují a poněkolikáté již nejsou zajímavé. Jinak Takeshi je ve své dvojroli samozřejmě skvělý, jenom doufám, že nezačal brát drogy a nebude točit takové filmy pořád:-) (26.03.2006)

90% - Surrealistická sebereflexe s názvem Takeshis´ je beze sporu Kitanovým nejsložitějším filmem. Při jeho shlédnutí určitě snadno ztratí orientaci každý, kdo japonského génia nezná. Znalost jeho předchozích filmů, stejně tak jako Takeshi´s Castle (a podobných shows), je pro požitek z Takeshis´ asi nezbytným předpokladem. Dokonce i já sám jsem celkem dlouho nad tímto filmem nechápavě kroutil hlavou, ale konec mým míněním tak otřásl, že jsem neodolal, a prohlédl si to celé znovu. Pochopil jsem, že vše, co mi přišlo prve jako bezúčelné střílení, či tancování je vlastně dokonalou studií sebe sama coby člověka, jehož dílo má vliv nejen na lidi okolo, ale i na něj samotného, a především na to, co od něj společnost dále očekává. Jistá paralela s Felliniho 8 1/2 tu skutečně je. Scéna se spojeneckým vojákem pak orámuje Takeshis´ jako memento toho OPRAVDOVÉHO střílení. Mnoho alegorií a symbolů (např. barvy pistolí, vlasů, nebo opětovné znění textu , či zjevování se postav) zde dělá z celého filmu velké puzzle podobné filmovému plakátu Takeshis´. Podle mého názoru složité, a krásné puzzle. (23.04.2006)