V záři reflektorů

Po čase jsem si otevřel svůj zřídka používaný facebook a padl mi do oka příspěvek jednoho starého známého z této sociální sítě, který krásně psal, jak ho tento týden na ČT art nadchl film Dej mi své jméno... a prý se mu stalo jen 2x za život, že ho nějaký film takto nečekaně dostal, silně zasáhl a pocitově naplnil, kdežto poprvé to bylo ještě v 80. letech v kině na filmu V září reflektorů. U oceňované gay romance ze současnosti jsem zatím nikdy nenašel tu chuť a možná ani zájem, ale na mnou zatím neviděný francouzský snímek s Catherine Deneuve, navíc z hudebního prostředí, mě pán okamžitě nalákal a... za sebe nemůžu říct, že bych byl tak zasažen a odrovnán, ale bavilo mě to hodně. Přestože nejde o film, jenž by jakkoliv vyčníval z davu, má v sobě zvláštní patinu, tak příjemně obyčejný nádech své doby, díky čemuž si mě spolu s hlavními postavami dost získal. Prezentovaná písňová tvorba zde občas podobně zní jako zaměnitelný osmdesátkový průměr, včetně poměrně tuctových milostných textů, ale nejenže se k postavám obou mladých hudebníků plně hodila, ale často mě i ty písně dokázaly svou atmosférou ovládnout – a když jsem si v závěrečných titulcích připomněl, že stojí za nimi Michel Legrand, tak mě to ani nepřekvapuje, aneb Legrand se silnými melodiemi nezapře ani s (pro něj) méně typickým aranžmá ve jménu syntetických 80's. Děj spolehlivě utíkal, hudebníci byli sympatičtí a Catherine D. opět zazářila herecky i půvabem zde již starší, ale pořád velice atraktivní dámy. Spokojenost. [75%] (23.09.2023)

Plytký romantický film, který ani náznakem nepatří do žánrové kategorie drama. Pro jeho zhlédnutí hovoří pouze přítomnost Catherine Deneuve, sympaťáka Richarda Anconina a obdivovatelé (spíše obdivovatelky) Christophera Lamberta ho uvidí ve vrcholné formě. Zcela zapomenutelný zážitek. (05.10.2011)

Extrémně naivní hudební romantický film, který jsem si mockrát nahrála a pak s tím, že si takovouhle limonádou nebudu zanášet filmotéku, zase smazala a v zápětí si ho šla pujčit:-). Je to prostě moc milá pohádka o dvou kámoších - číšnících, kteří mají sen dělat muziku. Písničky zdaleka nejsou tak strašné (i když texty nechme opravdu raději stranou, nakonec jsou adekvátní :-) ), Catherine Deneuve jako producentka, do které se zamiluje Christopher Lambert, je naprosto nádherná, její dceru hraje tehdy ještě maličká Charlotte Gainsbourg (Betonová zahrada, 21 gramů) a když se přenesete přes takové detaily, jako že se ti dva kluci pořád líbají a objímají (jsou to holt Francouzi), tak jim v jejich dojemném snažení musíte držet palce. (29.01.2005)

Richard Anconina a Christopher Lambert jako muzikanti a Catherine Deneuve jako "femme fatale". Není to nic oslnivého, ale přesto jde o docela podařený film. Lambert ve svých nejlepších letech a stoupající formě. Kdeže loňské sněhy jsou. (21.08.2002)

Hmm, nic moc teda, nudilo mě to prakticky od prvních minut, nezaujalo to. Snad k tomu přispěla i docela bídná kvalita obrazu. Jedním z mála kladů tak zůstává to, že si (možná) budu nějakou dobu pamatovat, že to byl první film, ve kterém hrála tehdy třináctiletá Charlotte Gainsbourg a že její první film mě (nikoliv její "zásluhou") nikterak nebavil. Víc jak dvě hvězdy ze mně za to nikdo nevymáčkne, a to jedna z nich je za Charlottu. (19.08.2017)