Ptačí král

Totální kulisovka - což by až zas tak nevadilo. Ale tato pohádka je tak totálně bez tempa a energie, až to snad ani není možné. Obecně mi arabské příběhy s Alláhem nevadí, ale tentokrát to bylo zcela bez humoru, scény s mladými dvojčaty především ve skalách jsou opravdu špatné, spousta dialogů až trapně tupých a umělých. Zpracováním je to spíše z osmdesátých let. Jako poobědová pohádka mnoho radosti nepřinese. (07.02.2016)

Mnoho nešvarů a chyb téhle pohádky je v komentářích starších než je ten můj. Panovníka, který chodí na noční toulky městem a poslouchá pod okny jsme v pohádce neviděli prvně a není to jediná role Ondřeje Vetchého, kde koná právě tohle. Z toho častého pohádkového motivu člověk dochází k tomu, že panovníci všech zemí neměli na práci nic jiného, než se někde courat a poslouchat pod oknem. Tři sestry, tři přání. Zajímavé je, že panovník, který k tomu, aby se oženil, nepotřeboval silnější podnět, než aby o něm dáma hezky promluvila, byl ještě svobodný. Stejně tak je pozoruhodná jeho ochota stát se švagrem svého pekaře a cukráře. Sultán evidentně rád podléhal bludům, když snadno uvěřil, že se stal otcem dvou psíků (ušlechtilé rasy nutno dodat), snad že jeho matka byla štěkna a on to měl v genech? Manželku tedy vyhnal a ta se dvacet let toulala, aby se dotoulala až do domku, kde žila mladá dívka, které předala svůj sen o ptákovi (ano, velmi Freudovské, jak tu je několikrát řečeno), načež odešla a konečně ji napadlo vrátit se domů (domek nikdo neobsadil ani nezbořil) a zřejmě se místo žebrotou živit původním povoláním. Tomu se tedy říká dlouhé vedení. Bratr oné dívky se vydá na pouť, udělá ovšem chybu, že přes výslovný zákaz koukat za sebe spadne ze skály a sám se stane balvanem, jeho sestra vzápětí předvede, že s vatou v uších se po skále šplhá lépe, došplhá k ptákovi, který si sedí na vejci a protože je kouzelný, sedí si na vejci celou klecí, v níž je spíš zavřený jak v železné panně než ubytovaný, protože tam nemůže ani natáhnout krk, natož roztáhnout křídla. Pustá skála a nosnice v kleci neodpovídající normám, co na to normy EU? Klec je ponechána na vrcholu hory, aby do ní pták byl vzápětí strčen (záhada) a odnesen do domova našich sourozenců. Když byl ten pták povinen sledovat svou velitelku, nechápu její nutkání vláčet se s klecí a mít tam toho ptáka deponovaného trvale. Dívka, která žebračku hostila poctivými moravskými koláči, jak je tak v arabských zemích zvykem, vladaří předloží nefalšovanou raw stravu, kterou ovšem její tatíček sultán neocení - perly není dobré předhazovat nejen sviním, ale ani vlastnímu otci, zejm. je-li to už trochu nedůtklivý starší pán. Naštěstí se vše vysvětlí, všichni si odpustí, komu se neodpustí, je po zásluze potrestán a protože ptáka už nikdo nepotřebuje, vyženou ho do zlého světa mimo klec, zřejmě aby se mohl vrátit ke svému vejci. (02.01.2016)

Spíše než TV film bych to navzal TV tragédií. Herecké výkony naprosto zoufalé, herci mě spíše odpuzovali od obrazovky, jediní, kteří to tam drželi, byli vousáči Vetchý a Rösner. Příběh sestavený jako vykradačka starých dobrých pohádek, ale tak neumětelsky zakomponovaných do příběhu, že to v nejlepším případě vyvolá úsměv na tváři. Duchové vyhrožují a slibují tak uboze, až to vypadá, že to musejí dělat z donucení a ne z vlastní přirozenosti. Závěr byl opravdu geniální, i když to tvůrci asi ani nezamýšleli. Hlavní postavy ke konci naprosto ztrácejí vlastní myšlení, ptají se krále ptáků i na naprosté kraviny a chyběla snad jen otázka: "Králi ptáků, co myslíš, potřebuji na záchod?" Ale zlatý hřeb večera, sultánova hostina ve tvaru pánského přirození, se už prostě rozdejchat nedal. (01.12.2012)

Dosti špatná pohádka s topornými studiovými efekty (nejhorší jsou démoni představovaní zkreslenými hlasy a barevným dýmem, fakt síla). V malé a kupodivu pozitivní roličce poněkud mezopotamsky vyhlížejícího vezíra se tu objevuje Boris Rosner. Ale jinak tyto příběhy s prozřením po dvaceti letech, kdy lze bez problémů nespravedlivě odsouzenou oběť někde najít a nedotčené časem se jí omluvit (protože je to obvykle manželka) a tak uvést vše do pořádku, zrovna moc neoblibuju, nepřijdou mi totiž moc věrohodné. (14.02.2010)

Poctivá studiová pohádka. Orientální téma, zpracované Pavlou Slancovou, symbolem sourozenecké svornosti a rezavějící dýkou připomene českou klasiku Třetí princ. Výměna dětí za štěňata je vskutku jednoduchá zápletka a až moudrý ptačí král nachytá divícího se sultána při netradičním menu – okurce nadívané perlami. “Výměně dětí za štěňata ses nedivil tak jako okurce nadívané perlami…“ Kulisy, kostýmy a hlavně herecký projev (především Ondry Vetchého) udrží divákovu, nebo aspoň moji, pozornost. (16.02.2010)